(Ne)přátelé s výhodami

Myslím, že někteří z vás tuší, na jakou knihu se podíváme dnes. Ano: představím vám třetí díl série Twisted od autorky Any Huang Nenávist na ostří nože.

A kdo se tentokrát ocitl v roli hlavních hrdinů? Josh Chen (Avin bratr) a Jules Ambroseová (další z Aviných nejlepších kamarádek). Především o Joshovi toho už hodně víme z prvního dílu: tehdy studoval medicínu a  autorka nastínila jeho (a také Avin) vztah s otcem. O Jules nám toho zatím Ana Huang tolik neprozradila ale pamatuji si, že Jules studovala právo a byla Avinou spolubydlící od prvního ročníku vysoké školy. Právě ona Avu několikrát dostala do problémů, když ji přesvědčila k různým bláznivým kouskům. Což vadilo Joshovi, který se naopak Avu neustále snažil ochraňovat – kvůli tomu považoval Jules za magnet na potíže! Ale zároveň Jules Avě mockrát pomohla, ale o tom Josh obvykle nic nevěděl…

Pokud už jste první díl (tzn. Lásku na ostří nože) také četli, nejspíš si vzpomínáte, že Josh a Jules si nikdy nerozuměli – i když spolu kvůli Avě trávili poměrně dost času. Autorka tedy opět zvolila osvědčený koncept, v němž se snaží o interakci dvou lidí, kteří se nemají příliš v lásce.

Josh nyní už třetím rokem působí jako lékař na pohotovosti Thayerovy univerzitní nemocnice – specializuje se na urgentní medicínu. Většina lidí ho vnímá jako pohledného a laskavého doktora a polovina sester je do něj zamilovaná. On se však zatím žádnou z nich polapit nenechal…

„Nikdy bych si nic nezačal s kým z nemocnice. Co je v domě, není pro mě.“

Ale nemyslete si, o známosti na jednu noc Josh nouzi rozhodně nemá! I když nutno podotknout, že ho tento typ žen začíná nudit. Možná nastal čas zaměřit se na některou z těch, o jejichž přízeň bude muset alespoň trochu bojovat? Ale kde takovou najít?

Jules se chystá složit advokátní zkoušky a nastoupit na místo v prestižní advokátní kanceláři, kde dříve byla na stáži. Muži ji považují za velmi atraktivní, ale toho pravého zatím nepotkala. Momentálně však čím dál častěji naráží na Joshe – toho považuje za arogantního blbce, kterému ženy samy skáčou do postele. Což je pravda… Navíc ani Josh nemá o Jules nejlepší mínění…

„I kdyby byla Jules Ambroseová poslední ženou na světě, nestál bych o ni. Byla to jediná osoba, se kterou bych se nikdy nevyspal. “

Všichni však víme, že bychom slovo nikdy raději neměli používat… Joshe s Jules totiž čeká víkendový pobyt, na který je pozvala Ava s Alexem. Co myslíte, jak se vztah mezi nimi vyvine?

„Osud si se mnou odjakživa rád zahrával a nikdy mě nepodrazil víc, než když mi do života přivedl jistou zrzku.“

Líbí se mi, jaký typ ženy Jules je. Na rozdíl od Avy a Bridget neustále po svém boku nepotřebuje někoho, kdo ji zachrání ze svízelných situací. Dokáže si totiž poradit sama. Klidně přepere muže, který se ji pokusí okrást! Na druhou stranu občas svůj život vystavuje nebezpečí zbytečně – je pravda, že by se taková situace mohla nepříjemně zvrtnout… Navíc její chování má samozřejmě kořeny v minulosti – už nikdy si nechce připadat bezmocná. I tentokrát tedy autorka zapojuje do příběhu vážnější témata. Jules prožila něco, s čím se zatím neodkázala plně vyrovnat… Minulosti však nedokáže utéct, bude s ní znovu bojovat!

„Už jsem nebyla mladá, bezmocná dívka uvězněna Ohiu. Byla jsem v jiném státě, kde jsem mohla získat úplně všechno, o čem jsem kdy snila. Peníze, svobodu, jistotu. A ať se propadnu, jestli si to někým nechám vzít.“

Čím více dílů mám přečteno, tím lépe vidím vzorce, které Ana Huang používá. Snad všichni hlavní hrdinové řeší problémové rodinné vztahy: buď o rodiče přišli, nebo s nimi z různých důvodů nevycházejí. Zároveň v jejích knihách nechybí ani problémové partnerské vztahy: většinou založené na principu „od nenávisti k lásce“. A do třetice: každý další díl se pyšní větším počtem sexuálních scén. Nutno podotknout, že autorka na začátku každého příběhu upozorňuje, že se v tomto ohledu nedrží zpět. V prvním díle mi upozornění přišlo zbytečné (sexuální scény byly umírněnější a rozhodně jich nebylo tolik), ale teď už je oprávněné. Pokud vám tedy tyto scény vadí, nejspíš vás další pokračování série příliš neosloví.

V předchozím díle mi chyběla interakce mezi všemi přítelkyněmi (Avou, Jules, Bridget a Stellou) a jejich (potenciálními) partnery. Autorka se soustředila jen na Bridget (a Rhyse) a ostatní opomíjela – i když to má i svou logiku, protože Bridget opustila Ameriku a vrátila se do své rodné (evropské) země. Ale přece jen si kamarádky mohly třeba zavolat, určitě nemusely téměř úplně přestat komunikovat… Byla jsem tedy zvědavá, jak to bude tentokrát. A jsem ráda, že v tomto pokračování se opět objevují i další postavy. Také se dozvíte, jak se dál vyvíjí Joshův vztah s jeho bývalým nejlepším kamarádem Alexem Volkovem (Aviným přítelem) a s otcem – vzhledem k tomu, čeho se zmínění muži v prvním díle dopustili… Co myslíte, obnoví ztracenou důvěru?

A ještě tu mám jednu zajímavost: v tomto díle se objevuje Asher Donovan – hlavní hrdina autorčina nejnovějšího román Útočník. Protože už mám Útočníka přečteného, hned mě jméno tohoto fotbalisty „bouchlo“ do očí!

V mém boxu, který ukrývá všechny čtyři knihy série Twisted, zůstává nepřečtená poslední kniha. A protože jsem na závěrečný díl série velmi zvědavá, jdu se do něj rovnou pustit!

Ukázka: 

Clařiny koutky úst se stočily nahoru. „Má ta osina v zadku nějaké jméno?“
Znovu jsem se napil piva, než jsem odměřeně odpověděl. „Jules.“
„Hmm. Jules je moc hezká.“
„Většina krvežíznivých upírek vypadá hezky. To proto, aby člověka mohly snadněji nalákat a zaháčkovat.“ Do hlasu se mi vkradl vztek.
Jistě, Jules byla krásná, ale to byly jedovaté rostliny a chobotnice taky. Za pěkným zevnějškem se skrýval smrtící jed, v Julesině případě v podobě jedovatého jazyka.
Většinu mužů oslepily všechny ty křivky a velké oříškové oči, ale mě ne. Byl jsem až moc chytrý na to, abych se nechal lapit do její pasti. A ti chudáci, kterým zlomila srdce na Thayerově univerzitě, byli dalším důkazem toho, že se od ní v zájmu svého duševního zdraví mám držet co nejdál.
„Ještě nikdy jsem tě neviděla tak rozčileného kvůli nějaké ženě.“ Clařin výraz byl teď trochu samolibý. „Jen počkej, až to řeknu ostatním sestrám.“
Ježíši.
Naše sesterna byla neuvěřitelná drbárna. Jakmile se něco dostalo k uším našich ošetřovatelek, šířilo se to nemocnicí jako požár.
„Nebyl jsem rozčilený. A nevím, co bys chtěla slyšet. Nestojí to za řeč.“ Utnul jsem to dřív, než mohla naléhat dál. Neměl jsem chuť probírat Jules Ambroseovou ani o vteřinu déle, než bylo nutné.

Nenávist na ostří nože – Ana Huang. Praha: Baronet, 2025.