Můj kousek Himálaje

Znáte Štěkánku? Pokud se zajímáte o školství a vzdělávání, tak nejspíš ano. Pod touto přezdívkou vystupuje Štěpánka Cimlová – influencerka a učitelka s několikaletou praxí ve státních i soukromých vzdělávacích institucích v České republice i v zahraničí. V současné době se snaží různými způsoby provádět osvětu ohledně práv dětí ve školství a zároveň upozorňuje na toxické pedagogické jevy. Pokud by vás toto téma zajímalo, rozhodně doporučuji přečíst si příručku Aby škola neškodila, kterou napsala společně s Robertem Čapkem. Možná si vzpomenete, že některé ze škodlivých jevů jste sami zažili. Nebo jestli máte školou povinné děti, dozvíte se, co všechno dělají špatně jejich učitelé. Bohužel toxické pedagogické jevy jsou v našem vzdělávacím systému stále velmi časté… A Štěpánka svými výstupy oprávněně „píchá do vosího hnízda“. Mnozí ji tedy nemají příliš v oblibě, protože upozorňuje na to, co vše je u nás špatně. Ale ti, co se nebojí změn, jí naopak fandí!

Já bych vám dnes ráda představila jinou knihu, kterou Štěpánka Cimlová napsala. Jde o titul Můj kousek Himálaje. Štěpánka se totiž angažuje v rozvojové pomoci – proto se vydala do Indie a Nepálu. Veškeré své zkušenosti s pobytem v těchto zemích a působením na tamních školách samozřejmě sepsala – jak jinak než s humorem.

„Jsi zase jednou v rozovjové zemi a pořád machruješ, že nejsi žádná zhýčkaná bábovka, tak přestaň brečet, že tu všechno smrdí a že je to tu hnusný jak řadovej turista, co vylezl dva metry za brány rezortu! Máš tu práci a zodpovědnost, koukej začít makat.“

Štěpánka si dělá srandu sama ze sebe, popisuje jinou kulturu, rozvojové školství a také tvrdý střet s realitou – uvidíte, že ani ona nebyla na pobyt v Indii a Nepálu dokonale připravená (přestože samozřejmě absolvovala přípravná setkání) a udělala mnoho chyb. Myslím, že příště už bez hotovosti do Indie nepojede, aby zase nebyla odkázaná na pomoc kolegů, než někde objeví funkční bankomat! Na druhou stranu: to nebyl největší problém, s nímž si musela poradit…

Autorka vám prozradí, co odjezdu předcházelo, jak probíhal vstup do zvolených zemí, přesun mezi nimi, pobyt v nich, přípravy na výuku, samotné vyučování atd. Dozvíte se, jak vnímá tamní školství (žáky i učitele), jak tamní obyvatelé vnímali jejich výpravu, zda měli zájem o moderní pedagogiku, co členům výpravy komplikovalo život, jak se vůbec dá tvořit obsah pro sociální sítě v drsném prostředí rozvojových zemí a jaký „suvenýr“ si Štěpánka z cesty dovezla! Kniha tedy rozhodně má co nabídnout.

Já se z toho fakt zblázním. Jsem v cizí zemi, kde se střídavě buď bojím, že zdechnu pádem do propasti, nebo vyčerpáním, nebo vedrem, potřebuju vytvořit kampaň století, aby celý to utrpení za něco stálo, potřebuju napsat knížku, ke který mám akorát splašený poznámky v mobilu, potřebuju myslet a ne se vymotávat z pitomých citečků k nějakými splašenýmu hipísáckýmu frajerovi!

Bavil mě autorčin styl psaní: autorka je upřímná, věrně popisuje různé události, (logistické) problémy, veškeré své pocity a dojmy i pocity a dojmy jiných lidí. Nudit se během čtení určitě nebudete. Vyprávění je poutavé – přece jen se Štěpánka nevěnuje pouze školství, takže lze knihu vnímat jako originálně pojatý cestopis. Součástí jsou i fotografie – věrně potvrzují autorčina slova.

Nechte se prostřednictvím Štěpánky i vy zavést na místa, na která se většina z vás nejspíš osobně nikdy nepodívá. A zjistěte, co a jak v Nepálu a Indii (ne)funguje!

Můj kousek Himálaje – Štěpánka Cimlová. Brno: Edika, 2025.