IMG_5106Root, serverová platforma datového centra, sandbox, blackbox, spyware, handl, fezzer, betaatacker, debugger, IPS systém, asymetrické kryptografie, technologická singularita, to jsou jen příklady pojmů, které vás budou provázet celým čtvrtým pokračováním věhlasného Milénia, tentokrát sepsaného Davidem Lagercrantzem, jenž se snažil navázat na úspěch Stiega Larssona. Dílo nese podtitul Dívka v pavoučí síti a má za cíl zavést vás do moderního světa techniky a počítačů. Občas budete mít pocit, že se vám do rukou dostal jakýsi science fiction. Ale zjevně se nejedná o úplně fantastické smyšlenky, nýbrž o aktuální vědecké pokroky, které mi osobně bohužel moc neříkají.

Pokud se tedy těmto věcem příliš nevěnujete, dostanete se stejně jako já k pasážím, ve kterých zřejmě neporozumíte jedinému slovu. Což samozřejmě rozbíjí napětí i nadšení z dobrého příběhu.

Lisbeth Salanderová vstala dalšího dne v pět ráno a hackla superpočítač NSF MRI, umístěný na Newjerseyském technologickém institutu, protože nyní bude potřebovat veškerou dostupnou výpočetní kapacitu. Pak spustila vlastní program faktorizace pomocí eliptických křivek. Pokusila se odšifrovat složku, kterou si stáhla z NSA, ale přes veškerou snahu ani v nejmenším neuspěla. To se dalo čekat. NSA používá sofistikované šifry RSA. Asymetrický algoritmus RSA – nazvaný podle iniciál autorů Rivesta, Shamira a Adlemana – má dva klíče, veřejný a tajný. Je založen na Eulerově funkci a Malé Fermatově větě, ale především na prosté skutečnosti, že vynásobit dvě velká prvočísla je velmi snadné, počítač jen pípne a vychrlí odpověď, přesto je prakticky nemožné postupovat opačným směrem a zjistit, jaká prvočísla byla použita.

Ale dost kritiky, a přejděme raději k popisu knihy a jejím pozitivům. Pro mě četba představovala opětovné setkání se starými dobrými známými – Mikaelem Blomkvistem a Lisbeth Salanderovou. Věděla jsem už předem, o koho se jedná, jak žijí, čím se živí, co je baví a jaké jsou jejich schopnosti i charakter. Protože toto pokračování je především o samotné Lisbeth, dozvídáme se zase mnoho zajímavého z její minulosti i přítomnosti. Přesto však není zcela nutné mít přečteny všechny tři předchozí díly. Nejdůležitější skutečnosti jsou v knize připomenuty.

Hlavní story se odehrává ve Stockholmu ve Švédsku v období mezi 20. a 25. listopadem. Veškeré drama tedy probíhá během pouhých šesti dní a autor nabízí čtenáři pohled z více účastněných stran. Když se světoznámý vědec Franc Badler dobere k dokončení svého převratného vynálezu o dokonalé umělé inteligenci, vzápětí si uvědomí, jak nebezpečný může jeho objev být. A když se navíc setká se zradou mezi svými nejbližšími spolupracovníky, zcela přehodnotí svůj dosavadní život, rozhodne se všeho zanechat a vrátit do Švédska. V tu samou dobu se však o něj, nebo lépe řečeno o jeho celoživotní dílo, začne zajímat řada lidí. A ti, kteří se zákonů zrovna příliš nedrží, si zvolí svou cestu, jak se k těmto cenným informacím dostat.

Přesto, že se zde zločiny odehrávají převážně v kybernetickém prostoru, dojde i na klasickou vraždu, jejímž jediným svědkem je autistický chlapec. Francův syn August má osm let a ještě nikdy nepromluvil jediné srozumitelné slovo. Pro vraha se tak jeví jako naprosto bezvýznamný. Tohoto mylného dojmu nabude také policie. Co když se však ukáže, že má hoch fotografickou paměť a navíc fascinující schopnosti přenést detailní obrazy ze své hlavy na papír? V tu chvíli se na něj chystá doslova hon. Mikael se u celé záležitosti ocitá naprosto náhodou v souvislosti se svou profesí investigativního reportéra. Do všeho zaplete také Lisbeth, která se vzápětí zcela nechtěně stává Augustovým osobním strážcem. Chrání ho jak před zločinci, tak také před policisty, od který evidentně unikají důležité informace týkající se případu.

Děj se pak začne zaplétat a postupně vychází najevo, že se Lisbeh vůbec neocitla v příběhu tak náhodně, jak se zpočátku jevilo.

I když závěr nebyl přímo překvapující či snad dokonce šokující, byl alespoň zajímavý. Určitě bych nedokázala nechat knihu nedočtenou, ale zároveň by mne nepřekvapilo, pokud by se někdo nedostal ani k polovině. Nakonec zůstává děj otevřený pro další díl, a tak můžeme jen doufat, že pokud se autor pustí do pokračování, bude snad o poznání lepší.

Ukázka:

„Dovedete si představit, jak se ty holky nenáviděly. Agneta i sociální pracovnice se obávaly, aby to neskončilo ještě hůř, a tak je držely co nejdál od sebe. Dokonce Kamile na nějakou dobu zajistily i náhradní domov, přesto bylo jasné, že na sebe dřív či později někde narazí, ale kupodivu k tomu nedošlo. Zato se stalo něco jiného. Agneta utrpěla vážné poranění mozku, Zalaščenko skoro uhořel a Lisbeth skončila na psychiatrii. Pokud vím, sestry se od té doby viděly jen jednou – už je to několik let – a dopadlo to dost špatně, i když podrobnosti neznám. Dnes je Kamila už dlouho nezvěstná. Poslední stopu představuje pěstounská rodina z Uppsaly, u které žila, jmenovali se Dahlgrenovi. Jestli chcete, seženu vám na ně telefon. V osmnácti nebo devatenácti letech si sbalila tašku, odjela do ciziny a od té doby jsem o ní neslyšel. Proto jsem od toho okamžiku, kdy jste mi pověděl, že jste se s ní setkal, jako na jehlách. Dokonce ani Lisbeth s tím svým detektivním talentem ji nevyčmuchala.“

David Lagercrantz – Dívka v pavoučí síti. Host, 2015.