18985453_10203474547461246_311826498_nV nakladatelství Jota bylo nedávno vydáno dílo, které mě nejprve zaujalo svým názvem. Jde o květnovou novinku, jejíž autorkou je Lisa Anselmová: Život v Paříži, můj splněný sen. Paříž, Město světel, jsem vždy milovala (na rozdíl od autorky však asi nikdy nenajdu odvahu k tomu, abych si tam pořídila byt), takže tato knížka pro mě byla jasnou volbou. Navíc má opravdu krásnou a podmanivou obálku, která dokonale vystihuje atmosféru života v Paříži.

„Paříž se mi otiskla do duše, vsákla se mi hluboko pod kůži. Nedokázala jsem si už život bez ní vůbec představit. Konečně propukla ta velká láska.“

Lisa Anselmová, Newyorčanka, vypráví svůj příběh o tom, jak se vyrovnala se smrtí jednoho z nejbližších lidí, které člověk vůbec má, a jak žila newyorský život přerušovaný Paříží. Dokud měla mámu, mohla žít bezpečně v prostoru, jenž byl ohraničen matčinými potřebami a požadavky. Kvůli své matce odstavila své sny do depa a až její smrt ji nakonec vyhnala zpátky na koleje. Jiskřičku světla a naděje pro ni pak začal představovat byt v Paříži, stal se pro ni novým útočištěm. Tolik se k této myšlence upnula, že ji skutečně dokázala zrealizovat. Potřebovala se odpoutat od minulosti, přestat snít, hledět vstříc přítomnosti a překonat hluboký pocit ztráty. Tak učinila velký krok do neznáma a rozhodla se koupit byt v cizí zemi, na jiném kontinentu. Ze snění se tak nestal pouze způsob, jak přežít, ale akční plán.

„Když se člověk svěří vesmíru se svými sny, tak vesmír odpoví.“

Z názvu je zřejmé, že kniha je zaměřena na Paříž. Jde vlastně o takové zasvěcení do reálného pařížského života. Poznáte její kulturu, francouzské jídlo, restaurace, obchody, zkrátka pařížský životní styl i nějaké ty památky. Pro pobavení nechybí ani seznámení s tím, jak v tomto městě fungují partnerské vztahy (aneb láska po francouzsku). Sama autorka se přesvědčila o tom, že nezávazná schůzka prakticky není možná. Dále nezapomíná ani na nastínění různých lapálií souvisejících s životem v cizí zemi jako např. jazykovou bariéru. Ačkoli sama francouzsky uměla, není překvapivé, že s hovorovou podobou měla hlavně ze začátku často problém. Zatímco angličtina (jako její mateřský jazyk) jí nedělala žádné problémy a dokázala v ní na ostatní zapůsobit jako kouzelná, vtipná a inteligentní žena, ve francouzštině si připadala tichá, zaražená a někdy až hloupá. Podle svých vlastních slov pobíhala na břehu jezera cizí řeči a uměla tak akorát šlapat vodu. A takovými úžasnými přirovnáními, nad kterými se pobavíte, se její kniha jenom hemží, takže i autorčin styl vyprávění jednoznačně dokáže zaujmout. V Paříži jsem naposledy byla asi před pěti lety, ale pamatuji si ji přesně takovou, jak je popisována, takže v tomto ohledu je její styl opravdu věrohodný a vyprávění dokonalé.

„Odvaha není projevem nedostatku strachu, nýbrž poznání, že existuje něco důležitějšího, než je strach.“

Nejvíc ze všeho se mi líbí, že je to skutečný životní příběh. Zkrátka něco, co je reálné, co opravdu můžete zažít se všemi každodenními radostmi i nástrahami. Lisa Anselmová totiž vypráví o svém životě, o životě newyorčanky v Paříži. Prožívala obrovské změny, opustila jistoty, které měla, a ne vždy byla Paříž tak přívětivá, jak se původně zdálo. Najednou bylo vše těžší, než čekala. V takových situacích ji pak často trápil pocit selhání. Dílo je neskutečně emotivní, zejména z jeho první třetiny negativní emoce vyloženě sálají – protože skutečný život takový prostě je.

„Být naplno sám sebou, vyjít do světa s náručí rozpřaženou a očima dokořán – to je síla osobnosti. Vědět, že si zasluhujete spokojenost a štěstí.“

Když ode mě chce někdo doporučit nějakou knihu, vybírám podle toho, zda si z ní daná osoba může něco vzít – nějakým způsobem se z ní poučit. A tahle je přesně tou, kterou bych vybrala. Život v Paříži má totiž jednu důležitou věc, jenž si může čtenář odnést: poslání. Autorka se prostřednictvím něj svým čtenářům snaží říct, že by se měli vyhnout jednomu nešvaru, který asi všichni známe – odkládání našich snů. Neodkládejte je na „jednou“, ale uskutečněte své sny okamžitě, protože není na co čekat. Nepotřebujete ničí svolení. A pokud něco neustále odkládáte, brzy zjistíte, že pravděpodobně nikdy nebudete stoprocentně přesvědčeni o tom, že je ten správný čas na změnu. Možná si tak zbytečně zavíráte dveře, dveře ke štěstí a spokojenosti. V tomto smyslu je její vyprávění opravdu inspirativní.

Ukázka:

Můj život v New Yorku narazil na zeď, kdežto život v Paříži se dál rozvíjel. Paříž mi nabídla smysl života, který mi chyběl, když umřela máma. Všechno to ukazovala jedním směrem. 

Možná, že si zasloužíš něco víc.

Strávila jsem dlouhou dobu budováním základů pro novou fázi svého života, i když jsem si to vlastně neuvědomovala. Matthew má pravdu: měla bych se odstěhovat do Paříže a psát. Prostředky na to mám, příležitost taky. Jasně že nic není jisté, ale jestli to neudělám teď, tak kdy jindy?

Skoro přesně sedm let poté, co jsem zavolala své kamarádce a řekla jí, že beru ten neskutečný džob, co mi nabízí, jsem jí zavolala a zeptala se: „Co když budu v propouštění na řadě já?“

A podala jsem výpověď. 

Život v Paříži, můj splněný sen – Lisa Anselmová. Jota, 2017.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota.