Bezvětrné město je první knihou nové fantasy série od nakladatelství Host. Sepsala ji Eléonore Devillepoixová, francouzská autorka fantasy románů, která vystudovala na Sorboně filozofii a politiku na London School of Economics. Pracuje dokonce v Evropském parlamentu v samotném Bruselu. Ve volném čase Eléonore hraje ragby a famfrpál.

Arka, jedna z hlavních hrdinek, je 13letá dívka, kterou vychovaly Amazonky. Její domov byl vypleněn a války ji vyhnaly hledat bezpečnější útočiště. Odolná dívka překonává velmi náročnou cestu a dostává se do dobře chráněného Bezvětrného města, kde se pokouší hledat svého otce. Brzy zjišťuje, že to vůbec nebude snadné, ve městě se za všechno platí a je zde nerovné rozdělení občanů. A pro nemajetné je téměř nemožné dostat se na vyšší úroveň. Nakonec najde skulinku a zapíše se na Přidělování – slavný turnaj v kouzlení, který je vzrušující a plný úkolů. Přihlášeni musí splnit několik úkolů, a to co nejrychleji. A ti nejlepší budou vybráni jako učedníci.

Lastyanax je velice ambiciózní, ve svých 19 letech se dostal z nízké frakce až na vrchol pomocí tvrdého studia. Jeho učitel byl nalezen mrtvý a on díky svým kontaktům převzal jeho roli. Pomalu odhaluje mnohé nesrovnalosti a zjišťuje, že nešlo o nehodu a vrah je pořád na svobodě. Mladý ministr by tedy mohl být další na řadě, pokud bude stále případ vyšetřovat a hledat pravdu. Jelikož pochází z nízké úrovně, hodlá celou zastaralou hierarchii změnit, i když to bude nebezpečné.

Od chvíle, kdy dorazili na ledovec Rifejských hor, se točili v kruhu a v podivném oparu, který je obklopoval, se nebyli schopni zorientovat. Jednotvárná, neproniknutelná mlha, kterou slunce nedokázalo během dne zahnat a která, zdálo se, za noci svítila vlastním jasem.

V první části díla postupně poznáváme hrdiny a samotné město s jeho zvyklostmi, objevujeme nelítostné prostředí, kde žijí nájemní vrazi, kde je spousta pravidel a zákonů, nerovné postavení nejen žen a mužů, ale i jednotlivých obyvatel. V čele už mnoho let vládne Basileus se zpátečnickými názory, zaměřenými na nenávist k Amazonkám, a tak nevidí jiná nebezpečí. Je mu více než 200 let, ale kouzla ho udržují při životě.

Jedná se o dobrodružný fantasy román plný politiky, ale i psychologie. Přináší velkolepý magický svět, který je do detailu vystavěný. Vůbec bych neřekla, že jde debut, opravdu je to promyšlené a čtivé. Bezvětrné město jistě zaujme i náročnější čtenáře. Není to klasické jednoduché romantické fantasy, ale příběh, který je nepředvídatelný a psaný vybraným jazykem s charakterními postavami.

V díle nechybí glosář, ve kterém zjistíme, že chiton je lněná tunika, ločidlo je hyperborejská nekropole a třeba živazur je modrý kov, který odpuzuje kouzelnou moc. Je zde vypsané i Magisterium, kde jsou popsány jednotlivé třídy bytostí, na které v Bezvětrném městě můžeme narazit – například basileus je vládce nad Hyperboreou.

Jestli však Palata někdo zavraždil, bere na sebe svým nástupnictvím značné riziko. Lastyanax měl pocit, že zájem jeho mentora o Amazonky a Themiscyru někomu vadil. Někomu, kdo neváhal Palata odstranit a kdo se bez váhání postaví i jemu, pokud prokáže stejný zájem.

V tomto případě je fantasy žánr navíc propojený s thrillerem. Hrdinové totiž vyšetřují případy smrti ministrů a odhalují mnohem větší a nebezpečnější spiknutí. Tím si na záda nakreslí terč a mohou být další na řadě. Proto si musí na každém kroku dávat pozor. Je těžké odhadnout, komu v tomhle prohnilém městě věřit, a komu nikoli.

Jedná se o dilogii a druhý díl již vyšel v českém překladu na podzim letošního roku. Do díla autorka promítá svou velkou znalost politiky a diplomacie. Popisuje tajemné věžaté město Hyperboreu rozdělené do sedmi úrovní. Na první úrovni jsou ti nejchudší a na sedmé ti nejbohatší. V čele stojí absolutistický vládce a po ruce má mocné ministry. Město je plné kouzelníků, ovšem magie je dostupná jen vybraným. Platí zde pevný řád, který dělá velké rozdíly mezi lidmi. A tak dochází k nepokojům a za hradbami se dokonce válčí, všichni chtějí hájit své zájmy a získat moc. Město se na první pohled zdá dobře chráněné, ale je tomu doopravdy tak?

Dílo vyšlo v originálu v roce 2020 a má více než 470 stran, tudíž jde o objemné čtení. Ale na druhou stranu příběh je velmi čtivý, a stránky se tak rychle míhají čtenáři před očima. V Bezvětrném městě se kromě magie objevují i podivné bytosti. Jediné, co jsem postrádala, byla mapa, abych si originální svět mohla lépe představit.

Ukázka:

Lastyanax cítil, jak rudne, a snažil se, seč mohl, aby zůstal klidný, Výsady, které ho ještě před okamžikem naplňovaly štěstím, mu najednou připadaly méně správné. Vzpomněl si na zášť, kterou cítil jako malý kluk, když viděl proplouvat ušlechtilou želvu, jako byla ta, na níž toho dne seděl. A také touhu mít jednoho dne právo dělat totéž. V hloubi srdce se od obyvatel první úrovně nelišil. Jediná věc, která je dělila, byly ambice. Lidé z první úrovně se spokojili se zaťatou pěstí zvednutou k nebi a s výčitkami vůči životu, který pro ně začal narozením v tak odporně špinavém prostředí, Zato Lastyanax vzal osud do svých rukou. Slíbil si nicméně, že tuto výsadu v Radě projedná, pokud se mu podaří stát se ministrem pro vyrovnání. O nic jiného ve funkci, kterou vytvořili, aby zklidnili rovnostářské požadavky nižších úrovní, ani nešlo. Do protisměru se plnou rychlostí vyřítila pozlacená, cinkající želva a vytrhla ho ze zamyšlení. Kopčí strhl řízení prudce stranou, aby se jí v kanálu vyhnul. Zvíře prosvištělo kolem a Lastyanax stačil jen zahlédnout hřívu světlých vlasů.

Bezvětrné město – Eléonore Devillepoixová. Brno : Host, 2022.

HOST-logo