Máte rádi příběhy, které vás chytnou za srdce? Pak právě pro vás mám tip na čtení: nenechte si ujít novinku z nakladatelství Jota s názvem Než tě nechám jít. Napsala ji Kennedy Ryanová a podle mě skutečně stojí za přečtení.

Už podle anotace mi bylo jasné, že se mi vyprávění bude líbit. Ačkoli jsem autorku vůbec neznala, má očekávání od její knihy byla veliká. A s radostí vám mohu říct, že jsem opravdu nadšená. Autorka se ve svém příběhu věnuje tématům, která chytí za srdce snad každou ženu. Známe to všichni: když se do někoho zamilujete, věříte, že s dotyčným (či dotyčnou) budete šťastní – ideálně navždy. V jakési euforii uzavřete manželství. Po nějaké době růžové brýle mizí a všichni najedou čelí (někdy nečekané) realitě. Některé páry dokáží krizi překonat. Jiné nikoli: řešení je v takovém případě jednoduché. Manželství končí a partneři si dopřejí volnost. Jenže co když to nejde? Co když se jeden druhého nedokáže vzdát? Co když láska mezi nimi stále přetrvává – i přes všechno špatné, čemu museli čelit? Možná si teď říkáte, že to je přece jasné. Takový pár spolu zůstane. Jenže ono to není tak jednoduché. Někdy může nastat situace, že muž a žena spolu zkrátka nevydrží. Průšvih však nastává, když nemohou být ani bez sebe. A to je přesně případ hlavních hrdinů knihy Než tě nechám jít. Jak Yasmen a Josiah Wadeovi situaci vyřeší? Myslím, že spousta z vás by na tuto otázku ráda znala odpověď. Tak se pusťte do čtení!

Znáte rčení: do stejné řeky dvakrát nevstoupíš? Určitě ano. Pokud se jím budete řídit, měli byste se držet dál od někoho, kdo vás už jednou zkalamal. Také se nabízí otázka: může se člověk dvakrát zamilovat do stejné osoby? Jen těžko na ni mohu odpovědět. Moudří však vědí, že se rovněž říká, že i blesk uhodí dvakrát do stejného místa… Stalo se vám někdy, že jste se opakovaně vraceli do vztahu, který jste už dříve ukončili? A bylo to dobré, nebo špatné rozhodnutí? Dokázali jste se odpoutat od minulosti a neotvírat staré rány? Mohu vám proradit, že pro Yasmen a Josiaha to bude (i přes přitažlivost, která mezi nimi stále je) velmi těžké…

Jde o knihu, která vás donutí zamyslet se nad tím, jaké jsou/byly vaše vztahy. Vybrali jste si správného partnera? Nebyli byste šťastnější po boku někoho jiného? Myslím, že podobné otázky někdy napadnou každého z nás. Snad každé manželství se občas ocitne v krizi a pak si dotyční říkají, zda nenastal čas něco změnit. Přesně jako hlavní hrdinové. Autorka zkrátka zvolila téma, které bude vždy aktuální. Vztahy totiž jsou, byly a budou komplikované. Vyprávění je plné emocí a já jsem si užila každou vteřinu, kterou jsem s  knihou strávila. Vše je uvěřitelné, navíc napsané tak, že jsem byla do čtení ponořena od první stránky. A potřebovala jsem nutně vědět, jak to mezi Yasmen a Josiahem dopadne. Budou spolu zase šťastní? Co myslíte, má cenu bojovat a vkládat energii do záchrany něčeho, co už vypadalo jako definitivně ztracené?

Kromě výše zmíněného se autorka dotkla i dalších důležitých (a velmi bolavých!) témat. Třeba ztráty blízkého člověka, narození mrtvého dítěte, deprese a s ní související sebevražedené myšlenky. Vše zmíněné spolu samozřejmě může souviset. Nikdy nevíte, s čím budete bojovat vy. Vše z příběhu je reálné a může se to týkat koholi z nás. I když jste třeba přesvědčení o opaku…

Pokud máte rádi příběhy, ve kterých společně s hlavními hrdiny prožíváte jeden životní kotrmelec za druhým, jistě i pro vás bude kniha skvělou volbou. Je pesimistická i optimistická, smutná i veselá. A hlavně v ní naleznete i tolik důležité ponaučení. Já ji řadím mezi nejlepší, které jsem kdy přečetla.

Ukázka:

Pamatují si lidé přesný okamžik, kdy se zamilovali?

Já ano. Když mi bylo tak špatně, že i mrkání bolelo, Yasmen mi přinesla domácí kuřecí polévku s nudličkami. Chutnala jako den stará voda ze dřezu. Nejsem si jistý, jak se člověku podaří zkazit nudlovou polévku, ale mojí holce se to povedlo. Její laní oči orámované dlouhými řasami mě napjatě sledovaly. Bože, nikdy nezapomenu na její výraz, když jsem tu polévku vyprskl, ale byla hrozná a mně bylo příliš špatně, než abych to dokázal nějak zahrát do autu.

Na okamžik Yasmen vypadala rozrušeně, ale pak jsem se navzdory tomu, že jsem se cítil, jako bych prošel peklem, rozesmál. Přidala se ke mně a já si říkal, jestli právě takhle – když člověk najde někoho, s kým se může smát, i když ho všechno bolí – vypadá šťastný konec. Žádné přeslazené polibky ani lety horkovzdušným balonem ani romantické procházky za měsíčku. Bolelo mě celé tělo, ale ten den jsem byl díky Yasmen šťastný. Rozesmála mě, když jsem byl v zajetí příšerné chřipky.

Než tě nechám jít – Kennedy Ryanová. Brno: Jota, 2023.

logo_Jota