Kam až sahá hranice posedlosti?

Rachel Abbotová ve své knize Spi sladce dává nahlédnout do duše psychicky narušeného člověka, který se pro svou posedlost neštítí ničeho. Zdaleka se tedy nejedná o obyčejnou detektivku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Kniha v sobě obsahuje mnohem víc. Čtenáři je umožněno dívat se policistům pod ruce při jejich práci a zároveň sledovat, jak se jejich snažení odráží na opačné straně spektra. Nechybí zde ani prokreslená psychologie postav a notná dávka napětí, ke konci knihy vystupňovaná na maximum.

Autorka zpočátku knihy čtenáře dokonale mate – není jasné, kdo je oběť a kdo narušený psychopat. Přispívá k tomu i fakt, že kapitoly jsou psány z perspektivy jednotlivých postav a každá z nich si stojí za svou pravdou. Postupně se však začne děj rozkrývat a je zřejmé, že Robert je dokonalý manipulátor. V tomto okamžiku jsem pocítila kapku zklamání, že Rachel Abbotová vyložila karty na stůl tak rychle. Mohla  nás nechat alespoň trošičku déle v napětí, zda začíná Olivia skutečně bláznit, či zda na ni Robert spřádá dokonalou síť lží a nástrah, kterými chce zmást okolí i policii.

Z pohledu okolí jsou Olivia a Robert dokonalý pár. Robert je prototyp vzorného manžela. Příkladně se stará o své děti a také svou ženu, u níž začíná dle všeho propukat demence. Je vlastně hrdinou. Zachránil přece Olivii, když zůstala úplně sama s dítětem. Po několika málo stranách je ale zřejmé, že nic není takové, jak se na první pohled může zdát. Bohužel až zmizení Olivie a jejích dětí otevře policistům a okolí očí. Právě tehdy se začínají rozebírat jejich hádky, výhružky a další okolnosti, které mohly vést k tomu, že se Olivia najednou vypařila. Je možné, že ji Robert společně s dětmi zabil a nyní podává vynikající herecký výkon? Nebo prostě Olivia již nedokázala déle snášet manželovu posedlost?

Děj se začíná stále více zamotávat úměrně s tím, jak vyplouvají na povrch nové skutečnosti, které měly zůstat navždy skryty.  Skutečně Olivii před devíti lety jen tak opustil její přítel a slehla se po něm zem? Byla smrt jejích rodičů opravdu jen náhoda? A co znamenají kamery na každém rohu v Oliviině domě?

Některé otázky autorka zodpovídá v průběhu děje, většinu si však nechává na závěr. Drží tak čtenáře v napětí po celou dobu až do úplného konce. Do konce tak vygradovaného, že budete muset dávat pozor na to, abyste nezapomněli dýchat.

 Ukázka:
Odstrčit Roberta nemůžu, znovu však vyskočím a zastavím se před falešným krbem, který nepoužíváme. Prvopočáteční strach a zděšení se ve mně proměnilo v kouli hněvu. Otočím se a upřu na něj zachmuřený pohled, zvednu ruku k obličeji a na zdůraznění každého slova bodám ukazováčkem do vzduchu. ,,Já se bála, že jste všichni mrtví.“ Zlomí se mi hlas a vyzní daleko slaběji, než zamýšlím. ,,Jaks mohl, Roberte, jaks mohl?“ Robert se otočí k Philippě a výmluvně k ní pokrčí rameny – s rozpaženýma rukama a dlaněmi vzhůru, jako by říkal: ,,Vidíte s čím se musím potýkat?“

Rachel Abbottová – Spi sladce. Mladá fronta, 2015.

Knihu poskytlo internetové knihkupectví