Jeden plus jedna rozhodně nejsou dvě

Na první pohled dva naprosto rozdílné světy. Svět bohatých a svět chudých. Přesto mají mnoho společného a Jojo Moyesová si je toho moc dobře vědoma. V knize Jeden plus jedna je dokázala nejrůznějšími hrátkami osudu propojit.

Jak už je u Jojo zvykem, v knihách dává prostor více aktérům – zde dokonce čtyřem. Na jedné straně Jess, matka samoživitelka a její dvě děti Tanzie a Nicky, na straně druhé pak zámožný Ed. A samozřejmě nesmím zapomenout na Jessina psa Normana. Ač se jedná o němou tvář, můžete si být jisti, že vás nejednou pobaví.

Autorka si s hrdiny příběhu skutečně pohrála. Každá z postav působí opravdově a naprosto reálně – po pár kapitolách si budete připadat, jako byste je znali odjakživa.

Jess má na tváři neustále usměv a optimismus ji neopouští ani když stojí tváří v tvář různým nepřízním osudu. Nicky je teenanger, který hledá sám sebe a je tak trošku odlišný. Černé oční linky, upnuté rifle, a hodiny strávené za monitorem z něj dělají pěkného podivína. Tanzie, malý matematický génius. Na svých osm let je až neskutečná zralá, a proto se taky vymyká svým vrstevníkům, kteří ji za to šikanují. Boháče Eda si zpočátku určitě nezamilujete. S přibývajícími stránkami však i on odhalí své dobré vlastnosti. Ale bude jich tolik, aby přebily ty špatné?

Kniha je takový road trip – velká část děje se totiž odehrává v autě. A jak je možné, že se všech našich 5 hrdinů nasoukalo do jednoho auta? Inu, vysvětlení je prosté, Jess jela se svými dětmi a maxipsem na matematickou soutěž, která by, v případě výhry, měla její dceři zaplatit školné na prestižní škole. Bohužel Jessino auto vypoví službu a hádejte, kdo jede zrovna kolem. Ano, je to právě náš bohatý Ed. Ten se nad povedenou rodinkou slituje a naloží všechny k sobě do svého luxusního auta. Ale představte si 4 lidi v autě, každý z nich má jisté ,,cestovatelské“ problémy, a k tomu obří, neustále slintající pes. Ed si uvědomí až příliš pozdě, do čeho se to vlastně pustil, a jakou strastiplnou cestu bude muset vydržet.

Děj je složen z pohledu jednotlivých aktérů, kteří se pravidelně střídají po kapitolách. Avšak kniha není vyprávěna těmito hrdiny, ale vševědoucím vypravěčem, který nad nimi krouží, a díky tomu vidíme všem do hlavy. Můžeme tak sledovat jejich myšlenky a pocity, což nám umožňuje se ještě více do těchto postav vcítit.

Jeden plus jedna je velice silný příběh, který ukazuje, že i malé projevy laskavosti mohou mít obrovskou sílu bez ohledu na to, jak těžké některé věci jsou. Je to příběh, který vás povede k zamyšlení nad tím, jak důležitá je rodinná soudržnost a také udržení si optimismu a chladné hlavy i v době beznaděje.

Ač Jojo Moyes vydala v originále už na 11 knih, Jeden plus jedna je u nás teprve pátou knihou této slavné autorky. Avšak všechna její dílka jsou hrdými nositeli zlaté placky ESB (Edice světový bestseller). Každá z jejích knih je odlišná, a přece jsou si všechny něčím podobné – úžasné vykreslení charakterů jednotlivých hrdinů je to, čím Jojo okouzluje čtenáře po celém světě. Až její knihu dočtete, bude vám připadat, že vám kousek sama sebe chybí. Ano, až tak se vám její aktéři dostanou pod kůži.

Ukázka:

,,Rádi bychom Costanze…Tanzie nabídli stipendium.“ Pan Daly zvedl ze stolu lesklé desky. ,,Zde je náš informační leták a příslušná dokumentace. Stipendium pokrývá devadesát procent školného. Je to nejvelkorysejší stipendium, jaké kdy tato škola poskytla. Obvykle nabízíme nanejvýš pedesát procent, vzhledem k dlouhému čekacímu seznamu žáků, kteří doufají, že se k nám dostanou.“ Podal Tanzie talíř. Nějak se podařilo, aby byl zase plný sušenek. Tohle je fakt ta nejlepší škola na světě.
,,Devadesát procent,“ hlesla máma. Položila sušenku zpátky na podšálek.
,,Jsem si vědom, že to stále ještě představuje značný finanční závazek. A ještě přibudou výdaje za uniformu a dojíždění, i za případné volitelné aktivity, například hudební výchovu nebo školní výlety. Rád bych však zdůraznil, že je to neuvěřitelná příležitost.“ Naklonil se k ní. ,,Rádi bychom tě tady měli Tanzie. Tvůj pan učitel matematiky říká, že je s tebou radost pracovat.“
,,Škola mě baví,“ řekla Tanzie a sáhla po další sušence. ,,Vím, že spoustě mých kamarádů připadá nudná. Ale já jsem radši ve škole než doma.“

Jojo Moyes – Jeden plus jedna. Ikar, 2016.