Hra s osudem

Znáte muže jménem Saliya Kahawatte? Ne? Tak to byste se s ním měli seznámit. Třeba prostřednictvím knihy Rande naslepo. Je totiž až neskutečné, co všechno dokázal přežít a hlavně ustát. Jeho kniha představuje autobiografický příběh, ve kterém nás blíže seznámí se svým vlastním životem. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny do různých časových období jeho života a prolínají se se současností. Nebojte se, nic nevynechá, nic nezatají. Je to pravdivé a hlavně upřímné.

„Dnešek je první den zbytku mého života. Počítá se každý moment, neodkládej život na zítřek.”

Hlavním hrdinou je tedy samotný autor Saliya. Hned na začátku sám sebe charakterizuje jako někoho, kdo je skoro slepý a kulhá. I přesto má však několik koníčků – největším z nich je jeho práce. Ve svém životě se spoléhá na disciplínu a rituály. A také moc rád chodí po práci na procházky kolem jezera. To je však teprve začátek jeho příběhu. Saliya je člověk, který má opravdu neskutečnou chuť do života. Přestože prožije i několik velmi těžkých životních okamžiků, přestože byly v jeho životě i takové chvíle, kdy měl chuť vše vzdát, nakonec to nikdy neudělal a bojoval. Většinu času je se svým osudem smířený a působí velice vyrovnaně. Snad každý zdravý člověk by se mohl z jeho přístupu k životu poučit. Kolikrát se vám stalo, že jste fňukali nad úplnými maličkostmi? Uvědomme si, že na světě jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře. A že zdraví je, bylo a bude to nejcennější, co můžeme mít.

„Pokud přijmeš nějakou práci pro postižené, odstavíš se sám na vedlejší kolej.”

Saliya vedl zhruba do patnácti let úplně normální život. Pak se mu však začal zhoršovat zrak. Diagnóza zněla: akutní odchlípení sítnice. Během relativně krátké doby ztratil osmdesát procent zraku. A situace se dál zhoršovala. Samozřejmě i on prožíval strach z nejistoty i z budoucnosti. Sama si vůbec nedovedu představit, jaké to pro něj muselo být. Zejména když vezmu v úvahu, že do patnácti let žádné zrakové postižení neměl. Všechno přišlo z ničeho nic. Musí to být neskutečně těžké – dokázat se s něčím takovým vyrovnat. Jenže Saliya se nehodlal vzdát. Snažil se chovat tak, aby svou zrakovou poruchu vymazal z hlavy. Místy je až neuvěřitelné, co všechno tento člověk dokázal. Mnoho let totiž své zrakové postižení úspěšně skrýval a vedl téměř plnohodnotný život zdravého člověka. Vše pro něj bylo těžší než pro ostatní, na všechno si musel vymyslet svůj vlastní systém. Vlastně bychom mohli říct, že žil ve lži. Nesvěřil se ani svým zaměstnavatelům a předstíral, že je u něj vše v naprostém pořádku. Na jednu stranu musím obdivovat, jak to všechno dokázal. Na druhou stranu si však svůj život sám komplikoval, protože jinak by se k pomůckám pro nevidomé mohl dostat mnohem dříve a svůj náročný život si alespoň trochu usnadnit. Jenže mě rozhodně nepřísluší tohoto člověka soudit, protože on toho ve své situaci dokázal opravdu hodně.

„Pokud někdo pořád dokola slyší „ty to nezvládneš“, nakonec tomu sám začne věřit. Stokrát opakovaná lež se stane pravdou.”

Ctižádostivý, inteligentní, houževnatý, zdatný, trochu snílek a trochu realista – to jsou slova, která nejlépe charakterizují hlavního hrdinu a autora této knihy v jedné osobě. I přes to, že si v životě prošel několika těžkými krizemi, nevzdává se a překonává další a další překážky, které mu osud staví do cesty. Chce být nezávislý. A plní si své sny. Nikdy nepřemýšlel jako postižený. Nikdy se jako postižený nechoval. Já před tímto člověk smekám.

„Rozmysli si, co opravdu chceš a řekni si: já chci, já můžu, já to dokážu.”

Celá kniha je psána velmi příjemným stylem. Jak jsem již naznačila, v postavě vypravěče vystupuje hlavní hrdina Saliya a celý jeho příběh je napsán v ich formě. I přesto, že Saliya si prošel několika velmi náročnými obdobími, tak jeho vyprávění jako celek je vlastně velmi optimistické. A je plné emocí – pozitivních i negativních, ovšem v takové vyvážené míře. Doporučuji ho těm, kdo by rádi poznali život člověka, který trpí zrakovou poruchou, ale nikdy se za žádnou cenu nehodlá ničeho vzdát. Tohle je příběh o skutečném životě – žádné fantasy, žádná fikce. Pouze realita. Tvrdá realita.

Ukázka:

Od chvíle, kdy jsem se začal tak intenzivně věnovat svojí rovnováze, se mi žije vážně dobře. Nepopírám ale, že oficiálně jsem na sto procent těžce tělesně postižený. To postižení mi už ale nestojí v cestě – ani na procházkách, ani v životě. Vím, co od sebe můžu očekávat, znám své cíle a dosahuju jich. Pořád dokola se ujišťuju, že na tom vlastně není nic těžkého. Kromě rovnováhy musíte v životě zvládnout ještě pár dalších výzev. Zaprvé: Nikoho nesmíte nechat, aby vám vnucoval cíle, musíte o nich rozhodovat sami. Zadruhé: Důvěřujte svým pocitům a intenzivně využívejte ty smysly, které máte k dispozici. Zatřetí: Sežeňte si kvalifikované a důvěryhodné pomocníky. Začtvrté: Investujete energii.

Věřím, že poslední bod mého seznamu je ze všeho nejsnadnější. Lidi mají tolik síly! Škoda, že ji jen málokdy využívají. 

Z vlastních zkušeností vím, že lidi považují za nemožné to, co si nedovedou představit. Kvůli tomu se uzavírají jen ve svých omezených myšlenkách a nechávají si utéct různé skvělé příležitosti. A reagují potom nedůvěřivě nebo nejistě, když jim někdo jako já ukáže, že je možné vést i zdánlivě nepředstavitelný život. 

Rande naslepo – Saliya Kahawatte. Omega, 2017.