Máte rádi magické příběhy o čarodějkách? Pak byste si rozhodně neměli nechat ujít Přísně tajný spolek svérázných čarodějek, který napsala Sangu Mandanna.

Z názvu víte, že členkami tohoto tajemného spolku jsou čarodějky. Pravidelně se schází (vždy na jiném místě) a řeší vše, co je zrovna trápí. Jednatřicetiletá Mika Moonová je členkou spolku už téměř deset let. Zároveň jde o jednu z posledních přijatých čarodějek – už dlouho se tedy spolek nerozrostl o nového člena. V Británii se sice určitě nachází více než jednadvacet dospělých čarodějek, ale některé nabídku připojit se k ostatním odmítly. Schůzky spolku pro čarodějky představují jedinou příležitost, kdy spolu mohou mluvit. Jinak se setkávat nesmí, protože příliš mnoho magie na jednom místě by mohlo vzbudit nechtěnou pozornost… V zájmu všech tedy vyrůstají izolovaně, i v dospělosti žijí odděleně a nekomunikují spolu – žádné návštěvy, žádné esemesky, žádné e-maily – nic, co by mohlo kohokoliv přivést od jedné čarodějky k druhé.

„Ochranná kouzla nejsou všemocná a za všechna ta staletí se čarodějky opakovaně přesvědčily, že budit pozornost je nebezpečné. Přežijeme, jen když budeme žít o samotě.“

Není tedy divu, že si (alespoň některé z nich) často připadají osamělé. Třeba právě Mika. Proto si našla zábavu, která jí pomáhá přijít na jiné myšlenky. Ale zároveň se věnuje tomu, co je jí nejbližší: zveřejňuje čarodějnické videa – předstírá v nich, že je čarodějka. Některé ze členek spolku však s jejím počínáním nesouhlasí. Domnívají se, že je všechny ohrožuje. Co když Miku někdo odhalí? Co když někdo z jejích sledujících pozná, že je Mika opravdová čarodějka?

„Mezi lidmi o sobě každou chvíli někdo prohlásí, že je čaroděj nebo čarodějka. Neohrožuju tím sebe, ani tebe, ani nikoho jinýho. Nikdo z těch, co sledují moje videa, si nemyslí, že jsem opravdová čarodějka.“

Na zmíněná videa narazí i osmdesátiletý Ian, jeden z obyvatelů Ztraceného domu. A právě tento muž Miku prokoukne. A protože nutně potřebuje její pomoc, rozhodne se pozvat ji na návštěvu.

„Vím, jaké to je, když musíš tajit, kdo jsi. Vím, jaké to je, když musíš žít na okraji společnosti.“ 

Co od Miky Ian potřebuje? A jak Mika na jeho prosbu zareaguje? To už vám neprozradím!

„Možná nastane zázrak a všechno dobře dopadne, jak všichni doufáte, ale může to taky skončit naprostou katastrofou.“

Ačkoli knihu napsala pro mě naprosto neznámá autorka, anotace mě zaujala tolik, že jsem se nemohla dočkat, až se pustím do čtení. Příběhy o čarodějkách mám ráda už od dětství a přečetla jsem jich opravdu hodně. A ani tento mě nezklamal. Bavilo mě, že autorka zapojila rozličné charaktery postav. Mika mi byla sympatická od první stránky a i když někomu její počínání možná přijde lehkovážné, vlastně ji chápu. Žít ve světě a předstírat, že nejste tím, kým ve skutečnosti jste, musí být velmi těžké. Neustále se skrývat a dávat pozor, abyste neudělali nic, čím byste se mohli prozradit. Situaci jí neulehčují ani pravidla spolku: když už člověk potká jinou čarodějku, nesmí se s ní blíže vídat… Autorka tak do svého vyprávění zapojila i jedno z důležitých témat: ukazuje život člověka, který nemůže být sám sebou. Tento pocit jistě budou dobře znát i někteří ze čtenářů – i když samozřejmě v jiných souvislostech.

Kniha uspokojí i romantické duše, protože v ní nechybí ani romantická linka. A mně se moc líbilo, jak se tato dějová linka vyvíjela. Autorka nikam nespěchá, postavy se postupně poznávají a zjišťují, že mají společného víc, než se na první pohled zdálo. Navíc vám autorka ukáže jednu důležitou věc: před člověkem, který vás opravdu miluje, není třeba nic skrývat!

A komu bych knihu doporučila? Nenechte se zmást zařazením některých knihkupců: rozhodně nejde o dívčí román. Příběh v sobě sice má pohádkové prvky, ale hlavní hrdinkou je třicetiletá žen. Užijí si ho tedy ženy (milovnice čarodějnic a magie) v podobném věku.

Ukázka:

Jamieho se jeho kritika nedotkla. „Snad neuvažuješ o tom, že bys tohleto – zabodl prst do zářící tváře na displeji Ianova telefonu – „přivedl k nám domů?“
„A proč by ne?“ opáčil Ian.
„Tak za prvý proto, že to rozhodně není opravdová čarodějka,“ odpověděl podrážděně Jamie. To u něj nebylo nijak neobvyklé. Co Jamie řekl, většinou znělo podrážděně. „Která čarodějka by vystavovala svoje kouzla na platformě s miliony sledujících?“
Kdyby to slyšela Mika, moc by ji to potěšilo, nicméně se zdálo, že její dvojitý blaf Iana neoklamal.
„Je to opravdová čarodějka,“ trval na svém.
„Jak to sakra můžeš vědět?“
„Mám skvělé pozorovací schopnosti. Jen se zkus podívat na kousek toho videa.“ Ian zamával telefonem, jako by před batoletem mával lízátkem. „Jen minutku. Víc po tobě nechci.“
Jamie se nepřestával mračit, ale založil si ruce na prsou a naklonil se nad stolem, aby viděl Ianovi přes rameno. Ian s radostí ťuknul na displej a video se začalo přehrávat.

Přísně tajný spolek čarodějek – Sangu Mandanna. Praha: Laser, 2024.

logo 3