Asi každý z nás si během svého života občas položí otázku „co kdyby”? Co kdyby se něco stalo jinak? Co kdyby třeba k nějaké události nikdy nedošlo? Nebo co kdybychom učinili jiná rozhodnutí? Pak by možná byl náš život zcela jiný, než jaký ve skutečnosti je. A přesně to je hlavním námětem knihy Knihkupkyně  od Cynthie Swanson, kterou nedávno vydalo nakladatelství Omega.

Občas se nám v životě mohou přihodit takové věci, od kterých bychom raději utekli. Někteří lidé se tak moc bojí reality, že si prostě vysní svůj vlastní svět. Na plné obrátky nechají pracovat svou fantazii a vytvoří si představu dokonalého života. Jenže život prostě není dokonalý. A nikdy nebude. Lidé se běžně dostávají do situací, ve kterých by se raději nikdy neocitli. Jenže to nejde…

„V minulosti každého z nás jsou věci, které prostě nemůžeme změnit.”

A přesně tohle se stalo i hlavní hrdince Katharyn, přezdívané Kitty. Je to vlastně docela obyčejná žena, která několik let pracovala jako učitelka. Tato práce ji však přestala naplňovat. Proto se rozhodla, že si společně se svou kamarádkou splní svůj sen. A tak si jednoho podzimního dne roku 1954 společně otevřely knihkupectví „U dvou sester”. Tohle vypadá jako docela obyčejný život, nemyslíte? Jenže nenechte se zmýlit…

Myslím, že neprozradím příliš, když řeknu, že Katharyn momentálně prožívá dva zcela odlišné životy. Jen pár věcí a osob mají oba životy společné. Jenže pouze jeden z nich je skutečný. Ten druhý, ten si vysnila. Její podvědomí by si pravděpodobně přálo, aby něco ze své minulosti udělala jinak. Aby nemusela později čelit tomu, co se skutečně stalo. A tak jí to dává najevo tímto způsobem. Ve skutečném životě ji něco trápí. A trápí ji to tolik, že od toho jednoduše utíká. Vůbec nechce bojovat, pouze chce vést klidný život.

„Bez ohledu na to, jak moc je to absurdní nebo neuvěřitelné, zdá se, že nemůžu odejít. Nedokážu z toho snu uniknout.”

Zásadní otázka ovšem je, co je pouhý sen a co realita? Linka mezi těmito dvěma světy je opravdu tenká. Autorka většinu času mlží a snaží se své čtenáře zmást. A protože se jí to daří, dlouho nebudete vědět, jak to ve skutečnosti vlastně je. Zároveň je právě tohle tím, co vás u příběhu bude držet. Prostě nebudete chtít zůstat v nejistotě.

Přiřadit toto dílo k nějakému žánru, to je docela složitý úkol. Řada prvků je bezesporu románových (důležitou roli hraje láska k rodině a přátelství), ale osobně v ní vidím i „něco“, čím se blíží např. k thrillerům. Neustále totiž budete mít o čem přemýšlet. Katharyn vlastně prožívá dva životy, jenže ani jeden nedokáže žít naplno. V každém z nich ji chybí útržky vzpomínek. Proto musí postupně odhalovat některé části své minulosti. A věřte, že se v ní skrývají důležitá tajemství… Právě tímto se Knihkupkyně liší od běžných románových příběhů. I přesto však patří k dílům, která nadchnou spíše ženy.

Ačkoli se to nemusí na první pohled zdát, téma je poměrně náročné. Hlavní hrdinka potřebuje najít samu sebe. Musí přestat toužit po proměně v někoho jiného. Musí pochopit, že před realitou člověk neuteče. Musí se naučit ovládat své emoce a být spokojená se svým životem. A až ve chvíli, kdy se tohle stane, pochopíte, jak to vlastně všechno je (a bylo).

„Minulost nezměním. Jediné, co můžu udělat, je jít dál a zjistit, co přichystala budoucnost mé nové reality.”

Mám i jedno drobné varování: prvních pár stránek možná budete mít problém s orientací v ději. Katharyn se navíc čas od času ztrácí ve svých myšlenkách a ke složitosti děje přispívá i to, že dominance obou životů se postupně mění. Nicméně tohle vše vnímám jako autorčin záměr, takže to nevzdávejte, je jen potřeba se trochu začíst, abyste vše správně pochopili. Pak už knihu nedáte z ruky.

„Sen ve snu. Sen o malé (třebaže velmi příjemné) události, která se nikdy nestala. Sen, jenž je součástí snu o celém životě, který se nikdy neodehrál.”

Ukázka:

Po cestě do salónu krásy přemýšlím o tom, jak jsem se dostala od pondělí ke středě. Stejně jako minule, kdy jsem si nedokázala vzpomenout, jak jsem se z poloviny týdne ocitla na začátku dalšího, ani v tomhle případě si nepamatuji spoustu detailů. 

Počkám na semaforu na zelenou, abych mohla přejít na druhou stranu ulice. Přitáhnu si límec kabátu těsně ke krku, abych se ochránila před dnešním větrným a zamračeným počasím. Vím, že by mě chybějící vzpomínky měly znepokojovat, ale když se nad tím zamyslím, uvědomím si, kolik věcí — ať už se staly minulý týden, měsíc či rok — si skutečně vybavuji. Podrobných vzpomínek máme tak málo.

Jdu Drahokamovou ulicí a přemýšlím o tom, že život není složený z detailních, ale z významných vzpomínek. Vzpomínám si na to, co jsem měla ve čtvrtek k obědu? Pamatuji si každé slovo z posledního doučování s Gregem? Vím, jaké bylo před třemi týdny v neděli počasí? Rozhodně ne. Všechny vzpomínky proletí kolem, malé i velké. Některé z nich v naší mysli zůstanou, ale většina jich zmizí, jen co se objeví. 

Knihkupkyně – Cynthia Swanson. Omegy, 2018.