Knihy s tématikou zaměřenou na dánské hygge jsou v poslední době mezi čtenáři docela oblíbené. I já sama jsem jich už několik přečetla. Proto jsem trochu váhala, zda se mám pouštět do dalšího románu s obdobným námětem. Hygge přece znamená pořád to samé, jeho význam se nemění, takže nic moc nového už se prostě dozvědět nemohu. Teď jsem ale ráda, že jsem si novinku nakladatelství Jota s názvem Mise Hygge od autorky Caroliny Francové nenechala ujít.

Pokud bych ostatním čtenářům měla ohledně této tématiky doporučit jediné dílo, bylo by to právě tohle. Z mého pohledu je totiž zatím jednoznačně nejlepší. Koncept hygge je sice stále stejný, ale pojetí v této knize je jiné. Bohatší, pestřejší, zajímavější. Možná se mi prostě jen dostal román do ruky v tu správnou chvíli. Ale konečně jsem pochopila, že dánské hygge znamená mnohem více než útulnost, teplou deku, svíčku a horký nápoj. Dánové se těší z drobných radostí a nikdy nepropásnou příležitost oslavit sebemenší pozitivní událost. A z práce odcházejí přesně ve čtyři, protože pak mají čas i na svůj soukromý život!

„Být v Dánsku šťasntý znamená jistou nesmlouvavost. Nesmlouvavost vůči lži, respektování společně stanovených pravidel, nezdvořilostí, neslušností a pracovní době. A také nesmlouvavost, pokud jde o pohodlí. Dánové si dovolí radovat se v každém denním okamžiku.”

Hlavní hrdinkou je pětatřicetiletá Chloé, jejíž život se ubírá velmi specifickým směrem. Pracuje jako novinářka v terénu. Moc dobře zná země jako Sýrie, Somálsko nebo Írák. Země plné nebezpečí. Už několikrát jen o vlásek unikla tomu nejhoršímu a už několikrát kolem sebe slyšela hvízdnout kulku. Asi je vám jasné, že právě tohle se nějakým způsobem na člověku prostě musí podepsat. A Chloé tak rozhodně není typickou hlavní hrdinkou: velmi často ji ovládá vztek a zuřivost. Je závislá na utrpení a nebezpečí. Ráda koketuje se smrtí. Je neustále ve stresu, často nespí a nejí. K tomu všemu je tvrdohlavá, nedůvěryhodná, prudká a nekompromisní. V jejím slovníku mají čestné místo břitké odpovědi a jedovaté narážky. A je velmi obtížné k ní blíže proniknout. Na druhou stranu však má trefné odpovědi, je zvědavá a umí se nadchnout pro práci – což jsou v novinařině jistě dobré vlastnosti. Jenže to, co v zemích plných nebezpečí prožívá, se odráží i v jejích článcích: z jejích textů se vytratil odstup a lidskost. Chybí jí instinkt a prozíravost. A právě tohle z Chloé dříve dělalo tak skvělou reportérku.

A najednou přišel den, kdy Chloé překročila veškeré hranice a její šéf se rozhodl, že nastal čas na zcela jinou misi. A tak se místo dalšího pobytu v Sýrii dostává do úplně jiné země… Pojede do Dánska! Do malinké vesničky, kde žijí nejšťastnější lidé na světě. V utajení zde bude jako servírka v hospodě pozorovat, co dělá obyvatele Gilleleje tolik šťastnými. V podstatě nemá na výběr a tak začíná její Mise Hygge.

„Buď Dánsko, štěstí a hygge, nebo vyhazov!”

Asi je vám jasné, že pro Chloé bude velmi obtížné se s něčím takovým vyrovnat. Přece jen je zvyklá na pravidelný přísun adrenalinu, který v maličké vesničce „na konci světa” uprostřed zimy v Dánsku najde jen těžko. Kolik času bude potřebovat, aby konečně našla své místo a vyrovnala se s událostmi, k nimž došlo už v jejím dětství? Bude muset přestat klamat nejen lidi okolo sebe, ale hlavně samu sebe.

„Jestli je něco, co my Dánové nemáme rádi, tak to jsou lháři.”

Pokud bych měla tento román shrnout několika slovy, řekla bych, že je to taková lekce o štěstí. Ačkoli se autorka nevyhýbá ani smutným a emočně náročným tématům, celkově její příběh působí optimisticky. A nejen hlavní hrdinka, ale jistě i my čtenáři, konečně pochopíme, že je potřeba vnímat důležitost drobných věcí a hledat radost ze života v maličkostech. Právě s takovým konceptem hygge totiž autorka pracuje nejvíce, což mi bylo velmi sympatické.

A ještě poslední důležitá věc: pokud patříte k těm čtenářům, kteří neholdují romantickým příběhům, je právě tento tím pravým pro vás. Láska (v tom pravém partnerském smyslu) v něm totiž rozhodně nemá dominantní postavení a její role zde je mizivá.

Ukázka:

„Gallileje je malá vesnička na pobřeží s 6 494 obyvateli, která náleží pod správu Gribskova v kraji Hovedstaden. Je úplně na severu ostrova Sjælland. Čili v Dánsku.”

„Ok, co se tam stalo? Hromadná vražda?”

„Ach, ach, ty jsi roztomilá. Kdyby tak všichni měli tvoje pozitivní vidění světa, milá Chloé. Vůbec ne. Žádné zabíjení, žádný finanční skandál, žádná kostnice.” Chloé začala být nervózní. Až dosud se snažila skrývat své zklamání při zmínce o této misi, která nevyžadovala ani očkování proti žluté zimnici, ani kapsle na čištění vody. Ale Alexandrův spokojený úsměv jí už vůbec nenapověděl, o co jde. „Ok, vysvětli mi tedy, co budu dělat v nějaké zapadlé díře…”

„Svou práci, Chloé, svou práci. Gilleleje bylo dosud známé jen pro svůj velice pěkný rybářský přístav, ale před třemi dny se tato vesnice stala místem, kde žijí nejšťastnější lidé na světě. Ano, ano, slyšelas dobře.”

„Fajn, takže už čtvrt hodiny si ze mě děláš srandu. Přiznávám, žes mě dostal a že to byla dobrá bitva. Alexi, slibuju, že budu příjemnější. A teď, když dovolíš, se vrátím do kanceláře a dokončím páteční článek.” Chloé na důkaz svých slov vstala a chystala se otočit na podpatku, když ji Alexander nekompromisním hlasem zastavil. „Posaď se, Chloé.” Mladá žena nervózně poslechla. „Opravdu zítra pojedeš do Dánska. Zamluvil jsem ti pokoj v penziónu.”

Misse Hygge – Caroline Francová. Jota, 2019.

logo_Jota