Býti „pouhou“ ženou

Román Toskánské věže od Carol M. Cramové je letošní novinkou nakladatelství Jota. Musím říct, že toto nakladatelství mi letos dělá opravdu velkou radost, protože Toskánské věže se společně s románem Měsíční svit nad Paříží zařadily mezi má nejoblíbenější díla. Není to náhoda, protože jsou spojena společnou tématikou – významnou roli v nich hraje výtvarné umění a svérázné ženy, které dobře ví, co chtějí, a které jsou ochotné udělat pro to možné i nemožné. Zkrátka riskují úplně vše.

„Trpělivost je jedna z největších předností.“

Děj knihy se odehrává v Itálii (zejména ve městech San Gimignano a Siena) a je zasazený do 14. století – tedy do doby, která ženám příliš nepřála. Jejich postavení bylo vůči postavení mužů vcelku podřadné, nedostávalo se jim žádné uznání a především si nesměli dovolit takovou nestydatost, jako bylo např. myšlení. Neměly žádnou volnost a musely na slovo poslouchat svého otce, manžela… zkrátka muže. Jak jsem již nastínila, hlavní hrdinkou je mladá žena – Sofia Carelli. Pokud bych ji měla charakterizovat několika slovy, řekla bych tvrdohlavá, svérázná a odvážná. Na jednu stranu jsou tyto vlastnosti velkou výhodou – Sofia se snaží vzepřít době, ve které žije, a ukázat, že žena není méněcenná a může být stejně schopná jako leckterý muž (lépe řečeno mnohem schopnější), na druhou stranu je to však také její výrazná slabina, kvůli které se nejednou dostane do nesnází.

„Nespokoj se nikdy jen s povrchem, mia bella. Dívej se hlouběji. Dívej se naplno. Pán Bůh tě naučil vidět to, co jiní nevidí.“

Sofia je dcerou malíře – uznávaného Antonia Barducci. Už od malička ji umění, kterým se její otec zabýval, velmi přitahovalo. Navštěvovala svého otce v jeho dílně a pozorovala ho při práci, ačkoli tam jako dívka neměla co dělat. Vyšívání, kterým se ženy tenkrát měly zabývat, ji absolutně nebavilo. Dávala přednost snění před skutečností a naučila se svět vnímat jinýma očima – očima malířky. Proto ji otec začal do svého umění brzy zasvěcovat a postupně se z ní stala lepší malířka, než byl on sám. Mohla mu tak tajně pomáhat a malovat některé obrazy určené pro jeho patrony. Jenže Sofia se narodila jako dívka a ve 14. století bylo nemyslitelné, aby se věnovala malování a své umění dávala veřejně na obdiv. Ovšem ani žena se nemusí jen tak vzdát… Uvidíte, že vždy najde způsob, jak se své vášni věnovat – a často jsou její řešení velmi radikální.

„Nikdo si nevšímá života druhých, dokud se ty životy nějak neprotnou.“

Autorka vypráví příběh, který vás chytne za srdce. Je milý, plný lásky, víry a naděje, ale také zrady. Prostě takový, jaký bývá skutečný život. Přestože v něm hraje významnou roli láska (ať už ta, kterou žena cítí k muži, k dítěti nebo zkrátka k malování), nejde o žádný slaďák. Naopak – některé momenty ve vás zanechají hořkou pachuť a možná uroníte i pár slz. Najdete zde postavy, které si oblíbíte, ale také ty, které budete nenávidět. Román je opravdu velmi pestrý a Sofie ve svém životě zažije velké štěstí, ale protože nikdy není nic jen růžové, je její štěstí vykoupeno i řadou bolestných okamžiků.

„Člověk, který plane nenávistí, často nadělá neuvěřitelné hlouposti.“

Oceňuji, jak se autorka na psaní své knihy připravovala. Nestává se příliš často, že by si spisovatel takto důkladně nastudoval prostředí, kterým se bude zabývat. Právě díky tomu je její vyprávění tak věrohodné – jako by se i čtenář sám skutečně ocitl uprostřed dění. Navíc se ji podařilo nastínit postavení tehdejších žen, které zpestřila snahou Sofie se zavedenému systému vzepřít.

Ukázka:

 „Bůh se neobtěžuje nás zkoušet,“ říkal otec cynicky.  „Ten má jinačí starosti než si z nás tropit legraci.“

 „Ale Fra Angelo říká, že se pořád musíme mít na pozoru před pokušením, které nám Bůh klade do cesty, abychom měli možnost ukázat, že jsme Ho hodni.“

 „Ale kde! Nic takového Pán Bůh nedělá. Fra Angelo je trouba. A ty ho v tom, dcero, ještě předčíš, když mu to věříš. Bůh ti dal rozum a čeká od tebe, že ho budeš používat.“

 „Ano, a Bůh mě taky učinil ženou, tudíž rozum mít nemám.“

Maestro Barducci jen mávl rukou.  „Jistě že mužům nejsi rovna, ale při Bohu Všemohoucím. rozumem jich většinu převyšuješ!“ 

Toskánské věže – Carol M. Cramová. Jota, 2017.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota.