Bohyně osudu ze Salonu d’Amour od autorky Anny Jansson rozhodně patří ke knihám, které čtenáře na první pohled zaujmou svou obálkou. Je poutavá a hravá, což skvěle koresponduje i se samotným příběhem skrývajícím se uvnitř. Pokud se do něj pustíte, tak zjistíte, že je v něm toho ukrytého ještě mnohem víc.

„Život je příliš krátký na to, aby si člověk nechal utéct lásku a přátelství, když už se objeví.“

Hlavní hrdinkou románu je téměř padesátiletá Angelika Lagermark. Jejím životním snem vždy bylo otevřít si kadeřnický salon. Dlouho k tomu nemohla najít odvahu. Až po smrti svého manžela se rozhodla, že si svůj sen splní. Z toho, jak o svém manželovi mluví, je zřejmé, že ho opravdu milovala. Po jeho smrti tedy potřebovala najít nový smysl života. A právě ten našla ve své práci kadeřnice. Angelika však není žádnou obyčejnou majitelkou salonu. Ani obyčejnou kadeřnicí. Je Bohyní osudu disponující velkým talentem komunikace a porozumění. Každý den se setkává s různými typy lidí. Naslouchá jim, s obrovskou přesností dokáže odhadnout jejich potřeby a snaží se jim pomoci nejen v oblasti své profese, ale s čímkoli, co je trápí. Nejčastěji se vztahy a s láskou. V jejím kadeřnictví najdete dvě křesla. Pokud si myslíte, že je pouze dílem náhody, kdo se v těchto křeslech ocitne, jste na omylu. Angelika totiž zaplétá nitky osudu tak, aby její zákazníci našli právě u ní třeba svého životního partnera či partnerku. Kadeřnictví je tak pouhou zástěrkou pro Angeliky hlavní činnost: terapii a vztahové koučování. Věří totiž, že každý má na světě svůj protějšek, beznadějné případy prostě neexistují.

„Když se člověk chce zamilovat, přitahují ho na druhém odlišnosti. Naopak podobnosti (jako stejné hodnoty a stejné zájmy) jsou to, co pár drží pohromadě.“

Ačkoli je Angelika vlastně takovou profesionální dohazovačkou, sama nemá partnera. Od smrti manžela už uplynulo sedm let a ona si stále nedokáže představit, že by se ještě někdy do někoho zamilovala. Zkrátka se přes tuto tragickou událost nedokáže přenést. Svá trápení však před ostatními nedává příliš znát a působí jako věčná optimistka. Asi je vám jasné, že nakonec i jí přivede osud do cesty dalšího muže, bohužel však bude vše mnohem komplikovanější, než by si zasloužila…

„Někdy člověk nemusí napomáhat provázání osudů druhých, někdy se zkrátka zauzlují samy.“

Příběh Angeliky mě chytil od samého začátku. Jen málo autorů dokáže napsat tak příjemný úvod, který mě do děje okamžitě vtáhne. Zároveň je autorčin styl psaní pozvolný a nenásilný. Také velmi květnatý a hlavně empatický. Tohle se Anně Jansson povedlo. Moc se mi líbí, jak je vyprávění laděné: obsahuje takové pasáže, u kterých se od srdce zasmějete, ale i dojemné, u nichž se budete bránit slzám. Hlavní hrdinku jsem si oblíbila a oceňuji, že to není žádná naivka. Ačkoli má dobré srdce a snaží se lidem pomáhat, její laskavost má své hranice. Sarkasmus se u ní ozývá vždy v té správné chvíli. Dokonce se dokáže zaplést i do nějakého toho spiknutí a intrik, ovšem vždy oprávněně.

Bohyně osudu ze Salonu d’Amour je pro mě dokonalým příběh, ve kterém je nakombinováno vše, co mám ráda. Je to skvělý román pro ženy, který určitě zaujme každou romantickou duši. Vystupuje v něm velké množství postav různých charakterů, což v tomto případě rozhodně není na škodu a zvyšuje to čtivost celého díla. Přece jen se velká část děje odehrává v kadeřnictví, do kterého zavítá více zákazníků. Nemusíte se bát, že se v postavách ztratíte. Vše je psáno velmi intuitivně a s lehkostí. Jednotlivé řádky plynou jako voda v řece: ani se nenadějete a jste na poslední stránce. Bavilo mě sledovat, s jakým citem a empatií hlavní hrdinka posuzuje své zákazníky. Je jasné, že svou práci má opravdu ráda a dává do ní naprosto vše.

„Dokud se člověk naposled nenadechne, život neskončil.”

Od ostatních příběhů se tento liší tím, že je tu mnohem víc než pouhá romantika (ač se to na první pohled úplně nezdá). Setkáte se zde s životem takovým, jaký ve skutečnosti je. Seznámíte se s postavami, které do vašich životů jednoho dne vejdou a o něco později ho definitivně opustí. Poznáte lásku, smrt, přátelství, nenávist, strach, závist, smutek i radost. Nechybí ani tajemství či překvapivé odhalení. A kořením celého děje je zápletka spočívající v pátrání po podvodníkovi, kterému bohužel nevědomky naletělo několik z hlavních postav – včetně Angeliky.

„Čas nečeká, život běží dál. Dnešek se stane včerejškem a ztracené okamžiky se už nevrátí.”

Většina z vás dobře ví, jak proslulé je severské krimi. Nicméně Anna Jansson tímto svým dílem dokazuje, že i severské romány si mohou získat srdce mnoha čtenářek.

Ukázka:

„Čtyři hlavní skupiny jsou: B jako běžný zákazník, N jako narcista, S jako sklíčený a konečně V jako výjimečný případ. V diáři kategorii upřesníš zkratkou. Pokud jde o zákazníka, který potřebuje pomoct s láskou, přidáme srdíčko.”

„A to víme jak?” ptá se Ricky bez většího zájmu, ve který jsem tajně doufala. 

„Jednoduše se ptáš. Samozřejmě, že diskrétně. Ze získaných informací si to už dáš dohromady. Vždycky jde udělat nějaký závěr. Jako kadeřník máš možnost sledovat životní osudy a příběhy lidí a často i několika generací. Tu a tam se něco dozvíš a někdy bývají rozhovory velmi důvěrné. Tím získáš cenné zkušenosti a znalosti o životě. Mým úkolem je vést lidské osudy. V Salonu d’Amour se zákazníci mohou spolehnout na mou mlčenlivost. Všechna tajemství zůstanou u mě. U nás v salonu mohou zákazníci mluvit o čemkoli a cítit, že jsme tu pro ně.”

Bohyně osudu ze Salonu d’Amour – Anna Jansson. Omega, 2018.