Autorku Rebeccu Yarros vám určitě nemusím představovat. I u nás už vyšlo několik jejích příběhů různých žánrů, kterými si získala srdce mnoha čtenářů. Oblíbená je především její fantasy série Čtvrté křídlo, ovšem na své si v její tvorbě přijdou i milovníci románů. Za sebe mohu doporučit např. novinku Až moc blízko.

Hlavní hrdina Weston neměl lehký život – zejména v době, kdy dospíval. Tehdy přišel o matku a v podstatě i o otce, který v zoufalství dal před péčí o tři syny přednost alkoholu. Starší bratr Reed i přes komplikovanou rodinnou situaci odešel na vysokou a starost o mladšího bratra Crewa tak zůstala na Westonovi. Teprve když Crew dokončil střední školu, pokusil se Weston splnit si svůj sen: večerními a online kurzy se propracoval na vysokou a stal se pilotem armádního vrtulníku. Opustil rodné sídlo a od té doby se tam nevrátil. Teď (po jedenácti letech) ho však čeká důležité rozhodnutí: vyslyší prosbu staršího bratra a vrátí se domů, kde by se podílel na novém projektu v rodinném lyžařském středisku v Summit County v Coloradu? Reed by si přál, aby Weston zahájil provoz heliskiingu, což by rodinný resort vyšvihlo na vyšší úroveň.

Westona by čekalo mnoho práce – nejen s lyžařským střediskem, ale i při napravování vztahu s bratrem. Weston mu totiž neodpustil, jak se před lety zachoval (upřednostnil své štěstí před štěstím svých mladších sourozenců). A to ještě netuší, že by ho rozptylovala žena, které před jedenácti lety v lyžařském středisku pomohl získat místo fotografky. I ona totiž (společně s jedenáctiletou dcerou) žije v domku pro zaměstnance, kde by nalezl útočiště i Weston. Jenže na krásnou a sympatickou spolubydlící West rozhodně není připraven…

Co se mi na příběhu líbilo nejvíc? Je uvěřitelný. I když téma nového začátku (a potažmo i snahu vyrovnat se s minulostí) najdete snad v každém druhém románu, autorka vše dokázala zajímavě zpracovat. Postavy nejsou ploché, hned si je oblíbíte a bez problémů se do nich dokážete vcítit. Rebecca Yarros píše umírněně, nic nepřehání, zároveň vám ale rozhodně nebude jedno, co se postavám přihodí… Nechybí ani řada emocí, pozitivních i negativních. Mezi hlavními hrdiny panuje klid i napětí, takže jejich vztah působí dynamicky. Zkrátka nenapadá mě nic, co bych knize vytknula. Jedině snad, že budete tušit, kam vše směřuje. Na druhou stranu – autorka se vás pokusí i v tomto ohledu uvést do nejistoty. Zda se jí to podaří, to už musíte posoudit sami. Každopádně vám mohu slíbit, že dělá vše proto, aby si po celou dobu čtení udržela vaši pozornost.

Mezi hlavními hrdiny byla „ta“ správná chemie, která vás přinutí těšit se na moment, kdy se jejich vztah posune dál… Zároveň však nechybí obavy, zda se jejich životy ubírají správným směrem, což opět vnímám velmi reálně. Kromě nedůvěry ve vztahy či v samotnou lásku se v příběhu objevují i důležitá témata spojená s rodičovstvím a vůbec odpovědností za dalšího člověka. Autorka také ukazuje, jak důležité je poučit se z minulosti, překonat ztrátu a dovolit si být zase šťastný – třeba po boku jiného člověka.

Pochvalu si autorka zaslouží i za vykreslení prostředí, do kterého příběh zasadila. Hory, sníh, lyžování – ačkoli nejsem nadšená lyžařka a dávám přednost jiným sportům, měla jsem chuť skočit si pro lyže!

Myslím, že Až moc blízko je ideálním čtením na zimní večery, kdy toužíte jen po klidu a pohodě. Právě to totiž (nakonec) v autorčině vyprávění najdete.

Ukázka:

„Člověče, vždyť už jsme v tom.“ Blížili jsme se k přistávací ploše pro vrtulníky a Theo se naklonil dopředu. „Nebo to snad není tvoje jméno? Na boku tamhleté budovy?“
„Moje příjmení,“ zamumlal jsem a dosedl na zem. A tak jsem byl… tady. Bolelo mě na hrudi a věděl jsem, že to není jen z nedostatku kyslíku ve výšce bezmála tří tisíc metrů.
S tím, co mě čekalo, až vystoupím z vrtulníku, jsem toho moc udělat nemohl, tak jsem se soustředil na to, co bylo uvnitř, a pustil se do poletových činností. Vypnul jsem motory a listy rotoru se točily čím dál pomaleji, jako by odpočítávaly čas do konfrontace, která na mě čeká už víc než deset let. Tohle místo jsem kurva nenáviděl a teď to znovu měl být můj domov.
Co mě to sakra napadlo?
Soustředil jsem se na vrtulník a záměrně odvracel pohled od cesty vedoucí ke středisku, když jsme otevřeli nezamčené dveře budovy a naložili stroj na podvozek, který ho měl přemístit z přistávací plochy do hangáru. Theo řídil, zatímco já jsem ho navigoval a soustředil se pouze na to, abych dostal vrtulník bezpečně dovnitř.

Až moc blízko – Rebecca Yarros. Praha: Metafora, 2025.

logo