Poslední dobou přibývá knih, jejichž autory jsou známé osobnosti. Čím dál častěji se tedy stává, že se např. herci či herečky pouští do psaní – nedávno jsme vám představili třeba novinku herce, režiséra a scénáristy Jiřího Mádla. Jak jim to jde? To musíte posoudit vy – čtenáři. Já bych vám dnes ráda představila román Mají v nebi skleničky?, jehož autorkou je herečka Martina Preissová. Nejde o její první literární počin, tím byla v roce 2021 sbírka povídek Jak jsem nebyla na Lvech a jiné příhody.

Děj románu se odehrává na konci osmdesátých let v jedné vesničce na moravském pohraničí. Hlavní hrdinkou je tehdy devítiletá Marjánka. Toto období hraje v našich dějinách velkou roli: v životech lidí se odehrálo mnoho změn, se kterými se museli popasovat. Všichni jistě dobře víte, že v listopadu 1989 došlo k Sametové revoluci, tzn. k mnoha důležitým politickým i ekonomickým událostem, které vedly k pádu komunismu. Jak vše vnímalo malé dítě? Právě to se Martina Preissová ve své knize snaží čtenářům nastínit.

Zvolené téma je bezesporu zajímavé. Je logické, že malá dívka pořádně nechápe, co se kolem ní děje. Marjánka má plnou hlavu otázek! Jenže dospělí mají jiné starosti, než se zabývat vysvětlováním situace malé dívce… Naštěstí má Marjánka dědečka – vinaře, který alespoň občas odpovědi na její otázky má. A na zbytek holt musí přijít sama.

Děj je pomalejší, autorka spíše v souvislosti s historickými událostmi tzv. „klouže“ po povrchu a nezpracovává je do hloubky. Na druhou stranu: mohu jí to vyčítat? Protože malá dívka bez pomoci už z principu mnoho důležitých událostí zkrátka zpracovat nedokáže, nechápe svět dospělých, žije v nevědomosti a některé věci si zkrátka vykládá po svém. Což vlastně zapadá do konceptu příběhu. Ale nejsem si jistá, zda v takovém případě dojde k uspokojení čtenáře. Ano, záleží tedy hodně na tom, co od vyprávění čekáte…

Mně se tímto románem autorka do vkusu příliš netrefila. Rozhodně to neznamená, že je špatný. A jsem si jistá, že své čtenáře si najde. Martina Preissová se mimo jiné snažila zpracovat i téma vnímání smrti malým dítětem, ale pro mě nejspíš nedostatečně. Asi by mě nemělo překvapovat, jak moc je smrt v románu dominantní. Vždyť k ní odkazuje i samotný název! Jenže mi přišlo, že kolem Marjánky je až moc slz, smutku a úmrtí. A uprostřed toho všeho stojí malá dívka, která z chování dospělých vydedukuje, že dotyční už se asi nikdy nevrátí… Nevím, možná jsem po knize sáhla v nesprávnou dobu.

Máte-li chuť přečíst si o událostech před, během a po listopadu 1989 tak, jak je vnímá malá dívka, pusťte se do čtení. Jde o příběh ze života, u kterého třeba i vy zavzpomínáte na své dětství – zejména tehdy, pokud jste Sametovou revoluci prožili v podobném věku jako Marjánka.

Ukázka:

Všichni zmizeli v domě. Mezi stromy, tam, kde se silnice stáčí k městu, stál děda vinař, v náručí choval malou Janinku a utíral si slzy hřbetem upracované ruky. „Dědo, nebreč. Mně je pak ještě víc smutno,“ opřela se mu o bok Marjánka, které jediné záleželo na tom, aby se tato nesourodá dvojice vrátila v pořádku domů. Děda se sklonil ke kočárku, položil do něj Janinku, která měla od jeho slz mokrou čepičku, a pobídl Marjánku, aby se ujala jízdy.
Vraceli se domů. Děda položil ruku na Marjánčin krk, přesně do toho místa, kde končí vlasy a začíná kůže posetá chmýřím, a tichým nakřáplým hlasem řekl napůl pro sebe a napůl pro ni: „Plakat se musí. Co by si babička pomyslela, že jsem pro ni ani slzu neukápl! Plakat se musí. Jen to někdy nejde se všema pospolu.“

Mají v nebi skleničky? – Martina Preissová. Brno: CPress, 2022. 

logo-albatros-media-5162a4e38cf92