Prohraná sázka

Hledáte román do nepohody? Pak jste ho pravděpodobně právě našli! Přečtěte si knihu Algoritmus pro dva, kterou napsala Jasmine Leith.

Hlavní hrdina Arthur Hodgkinson se vlastní vinou dostal do prekérní situace. S přáteli uzavřel sázku, kterou prohrál. Proto se nyní uchází o místo uklízeče ve firmě specializující se na IT bezpečnost (konkrétně na ochranu dat). Co myslíte, jak pohovor dopadl? Tušíte správně, Arthur byl přijat.

Vzbudil totiž pozrnost Morgany Awrackové – šéfky zmíněné IT firmy. Klade si totiž otázku: co přimělo dědice jedné z největších softwarových firem v Iowě ucházet se o místo uklízeče v jiné softwarové firmě? Morgana se obává, že Arthur má něco za lubem a hodlá zjistit co! A protože se řídí heslem, že přátele by si měl člověk držet u těla, ale nepřátele ještě blíž, zaměstnala ho. Alespoň ho bude mít pod dohledem.

„Uměla jsem hrát špinavě, když to po mně někdo chtěl. Byl jeho problém, že mě podceňoval.“

V tu chvíli ale ani jeden z nich netuší, co všechno je v blízké době čeká! Situace se totiž vyvine úplně jinak, než oba očekávají…

Všimli jste si, že mnoho románů začíná kapitolou napsanou z pohledu hlavní hrdinky? Tady je tomu naopak: do děje vás zasvětí Arthur. A vcelku originálním způsobem. Arthur mě zaujal od první stránky. Po delší době jsem se setkala s hrdinou, který rozhodně není dokonalý. Má problém držet jazyk za zuby (dříve mluví, než myslí), je až krutě upřímný, neumí se ovládat, nechá se snadno vyprovokovat a má neobvyklý smysl pro humor. Zkrátka nejde o žádného alfasamce, ze kterého se ženám podlamují kolena při prvním setkání. Přesto má poměrně vysoké sebevědomí. Občas jsem žasla, co si k některým osobám dovolil! Snadno lidi kolem sebe vyvede z míry… Vadila mi na něm jediná věc: jeho vyjadřování. Pro sprostá slova nejde daleko. Samozřejmě vím, že každému občas nějaký vulgarismus ujede, ale Arthur je používá i ve chvílích, kdy se to podle mě nehodí… Na druhou stranu jeho vyjadřování doplňuje image rozmazleného floutka, což se k němu hodí. Přesto bych ocenila, kdyby byl umírněnější.

Morgana je naopak inteligentní a charismatická, ovšem ke svému okolí se chová odměřeně. Málokdo najde odvahu postavit se jí do cesty! Ale Arthur s tím samozřejmě nemá problém… V tomto vyprávění jsou role přesně opačné, než bývá zvykem: strůjcem různých trapasů a úsměvných chvil je muž, který neví, co od života chce a snaží se to zjistit. Dekorum si zachovává žena. Nenechte se však chováním postav zmást, Arthur a Morgana mají hodně společného. Pocházejí z podobného prostředí a v souvislosti s rodinným zázemím musí čelit různým problémům. Jeden z nich dokonce dělá vše pro to, aby svůj život od základů změnil a rodinné vazby co nejvíce zpřetrhal – důvody postupně pochopíte. A oba nasazují masku, za kterou nikoho nechtějí pustit…

Autorka propojila několik typických klišé, o kterých byste si řekli, že dohromady budou působit jako pěst na oko. Prohraná sázka, sblížení šéfové a podřízeného, předstíraný vztah atd. Arthur se navíc mnohdy nechová adekvátně ke svému věku: v některých situacích působí spíše jako puberťák než jako dospělý muž. Člověk si pak říká, jak mohl zaujmout právě Morganu? Nicméně protiklady se přitahují… Vše zmíněné navíc vede k jedné důležité věci: Jasmine Leith si dokázala udržet mou pozornost. Soustředila jsem se na děj a byla zvědavá, kdy hrdinové odkryjí svou pravou tvář, jak změní své priority a vůbec co vše se mezi nimi semele!

„Jednou tě přistihnu, že děláš, co nemáš.“

Autorka do svého vyprávění zapojila i důležité téma: problematiku nerovných podmínek mezi muži a ženami. Mnoho mužů si myslí, že jsou schopnější než ženy. A Morgana má plné zuby toho, jak ostatní často přehlíží její schopnosti – opačnému pohlaví se tohle nestává! Vždyť stojí v čele IT firmy – a právem. A další věc: i mládí lidé jsou často podceňování, pro změnu kvůli věku. Ale i mladý člověk může být šikovný a ve své práci dobrý. Zkušenosti získané věkem hrají v životě důležitou roli, ale neznamená to, že starší člověk zvládne některé věci lépe než mladší.

Shrnuto a podtrženo: přestože mám ke knize pár výhrad, líbí se mi téma, které Jasmine Leith vybrala. Byť jde o jednoduchý příběh, myslím, že mi nějakou dobu utkví v paměti. Určitě má potenciál oslovit širokou skupinu čtenářů. Pokud se chcete odreagovat třeba po náročném dni v práci, bude kniha Algoritmus pro dva skvělou volbou.

Ukázka: 

Alec mě hned probodl pohledem. „No tak jak? Vzali tě?“
„Vzali.“
Nadšeně plácl dlaněmi do stolu. „A? Vykládej, přeháněj!“
„Nastupuju v pondělí, záskok za kohosi na operaci přesně na měsíc, jak jsme řešili. Mluvila se mnou přímo šéfka.“
„Ty jo. A jaká je?“
„Sexy. Ale asi ne úplně můj typ a očividně jí nejsem sympatickej.“
Na tom zapracuješ,“ odmávl to. „Vidíš, ještě že jsem tady byl. Beze mě by ses prostě zašil tady a jedinej vztah bys mohl uzavřít se svou pravačkou.“
„Jsem levák.“
„Tím hůř.“
Nabral jsem porci špaget do hrsti a vší silou jí po něm mrskl. Alec nestihl uhnout a hned spustil, že jsem prase, ničím mu oblečení a plýtvám jídlem. Nechal jsem ho se vyvztekat, než jsem nevinně nadhodil: „Lucy s tebou večer počítá, prý ti to mám připomenout.“
„No bezva. Nohy mě při té představě bolí už teď,“ zavrčel. „V pondělí nastupuješ, jsi říkal?“
On si nedá pokoj. „Jop.“
„Tak přes víkend vymysli, jak nakopnout svoje charisma.“
„Já ji nehodlám balit, Aleku.“
„Proč ne? Tvrdils, že je sexy!“
„Prostě nechci, tečka.“
Věděl jsem, proč mi Morgana zůstala ležet v hlavě, a nebylo to jen kvůli tomu jménu.
Protože to byla zatraceně pěkná ženská. A každým coulem patřila na svoje místo. Póza, způsob řeči, odměřenost – tohle bylo přesně to, čemu jsem se chtěl vyhnout, od čeho jsem dal ruce pryč a doufal, že už je nikdy nebudu muset vracet zpátky.
A neměl jsem ani v nejmenším úmyslu na tom teď něco měnit.

Algoritmus pro dva – Jasmine Leith. Praha: Baronet, 2026.