zmizeláAmy a Nick vedou v očích společnosti spořádaný život. Ve skutečnosti však čelí mnohým problémům – oba přišli o práci, ostré hádky jsou na denním pořádku, milostný život skomírá a později vychází najevo, že Nick má již delší dobu milenku. Amy je čím dál více podrážděná, a proto Nick hledá útočiště v baru (nazvaném vskutku originálně Bar), který vlastní společně se svou sestrou Go. Na páté výročí jejich svatby je Však Amy unesena. Nikdo neví co se stalo – dveře od domu jsou otevřené, vevnitř to vypadá jako po boji a zjistí se, že někdo utřel z podlahy velkou kaluž krve patřící právě Amy. Rozbíhá se kolotoč vyšetřování a čím dál více stop hovoří v neprospěch Nicka. Je skutečně únoscem či vrahem právě on?

Kniha začíná dnem únosu Amy a končí skoro rok po tomto jejím zmizení. Celý román je rozdělen na tři části. Každá je nazvaná jinak a prozrazuje dost o ději. Což mi trošku vadilo, protože jsem věděla, o čem celá část bude. První část je psaná v ich formě a střídají se pohledy Nicka a Amy. Nick hovoří v přítomnosti, Amy formou deníkových záznamů, které si vede sedm let – od doby, kdy se s Nickem seznámila až po současnost, zápisky končí pár dní před jejím zmizením. Musím se přiznat, že tato první část byla pro mě poněkud zdlouhavá a částmi i nudná. Nicméně jsem se jí prokousala a úspěšně jsem se dostala k dalším dvěma částem, které už měly dokonalý spád.

Gillian Flynnová vytvořila úžasný psychologický thriller. Po celou dobu je čtenář v napětí, v podstatě každá další stránka je překvapením a obratem v ději. Autorka rychle střídá jednotlivé úhly pohledu, čímž zvyšuje gradaci děje. S přibývajícími stránkami jsem byla čím díl více zmatená a nevěděla jsem komu a čemu mám věřit. Je totiž jasné, že nic není, jak se zdá.

Autorka výborně popisuje povahy Amy i Nicka. Poskytla dokonalý psychologický profil obou aktérů. Zpočátku se toho o nich dovídáme jen málo, ale s postupujícím dějem odkrývá všechny stránky jejich osobností. Připomínalo mi to puzzle – jednotlivé dílky do sebe postupně zapadávají a dávají celkový obraz o jejich povahách. Závěr knihy byl pro mě překvapením, je až neskutečné, jak dokonalý zločin s tolika podrobnosti je schopen člověk vymyslet. Nevěřila jsem vlastním očím, jak tato osoba vše plánovala již před dávnými roky. Nezapomněla na nic. Neudělala žádnou chybičku. Nečekané je také to, jak nerovnou osobností je člověk, kterého má okolí za slušného občana a je pro ostatní vzorem.

Během čtení jakékoli knihy si ať chcete, nebo ne, vytvoříte k hlavnímu hrdinovi sympatie nebo naopak antipatie. Když jsou hlavní hrdinové dva, kteří stojí proti sobě, většinou si vyberete jednoho, kterému fandíte. Ale tady jsem si nebyla jistá, kdo je mi z dvojice Amy-Nick sympatičtější a komu vlastně fandím. Amy se mi zpočátku moc líbila (přestože jsem ji znala jen díky jejím zápisům), nicméně okolnosti děje mě donutily čím dál více sympatizovat s Nickem. Stejně tak to je i s koncem knihy – čím dál jsem se dostávala dějem, tím více jsem si říkala, jaký konec by byl asi nejlepší a zda je vůbec možné dojít k dobrému, nebo naopak ke špatnému konci. Ano, až tak moc je kniha zapeklitá.

Co se osob týká, tak těch v knize poměrně dost. Nicméně hlavními aktéry jsou bezesporu Amy s Nickem, částečně i jeho sestra Go. Ostatní osoby jsou sice pro celou kompozici knihy nutné, ale do děje vstupují jen okrajově.

Kniha Zmizelá se právem stala druhou nejprodávanější knihou ve Spojených státech, kdy se prodalo více jak dva miliony výtisků. Autorce se podařil vynikající psychothriller, který (zejména v druhé části knihy) nenechá čtenáře vydechnout. Kniha vás udrží napjaté až do poslední stránky, do poslední věty, ve které je rozuzlení celé knihy. Jestli je konec dobrý, špatný, nebo prostě ani tak ani tak, nechám na vás. Dílo je napsáno velmi přesvědčivě a budete hltat každé slovo. Ne nadarmo se Gillian Flynnová radila s nejrůznějšími odborníky, aby do sebe vše dokonale zapadlo. Tak se stalo a vy si poslední dílek skládačky složíte společně s poslední větou.

,,Mě tak moc ne. Média se v mém případě zabývala znepokojivými fakty. Nejenom tím, co už prosáklo na veřejnost – že nemám alibi, že místo činu bylo ,,narafičené“ – ale skutečně osobními vlastnostmi. Psalo se, že na střední škole jsem s žádnou dívkou nechodil déle než pár měsíců, takže jsem byl určitě sukničkář. Novináři zjistili, že mám otce v léčebně Comfort Hill s že ho málo navštěvuju, a tak jsem byl nevděčným synem.“

Gillian Flynnová – Zmizelá. Knižní klub, 2013.