Dnes potěším příznivce děl od českých autorů. Představím vám totiž román Kolegové, který napsala Jana Nováková. Autorka má na svém kontě už celkem tři knihy, dvě předešlé vydala pro své potěšení pomocí crowdfundingu a samonákladem. Já jsem se však s její tvorbou poprvé setkala až nyní – díky nakladatelství Cosmopolis, které vydalo její novinku Kolegové.

Hlavní hrdinka Karolína se dostala do nezáviděníhodné situace: po třinácti letech manželství zjistila, že ji manžel Jan podvádí. Dlouholetá kamarádka Adéla ho totiž viděla ve vášnivém objetí s jinou ženou. Od tohoto okamžiku se Karol naprosto změnil život…

Karol pracuje v projektovém týmu jedné malé firmy – právě tady se odehrávají důležité události, jenž dají jejímu životu nový směr. Jedna z mladších kolegyň, která je zároveň její kamarádkou, ji nenechá tesknit: pomůže Karol s návratem ke společenskému životu. I po třicítce se přece člověk ještě může zamilovat! Randění a vůbec snaha začlenit se více mezi lidi Karol značně vyčerpává, protože patří mezi introverty (zásadně nereaguje na domovní zvonek, nezvedá hovory neznámým volajícím a nenechá nikoho vstoupit do svého osobního prostoru). To se ovšem musí změnit, pokud chce najít lásku! Nebo ne?

Jana Nováková zvolila reálný námět: mnoho manželství prochází krizí, často dochází k nevěře. Někteří z vás možná namítnou, že takový motiv se nachází v mnoha románech. Souhlasím. Ale spisovatelé mají různé možnosti při zpracování dějové linky. Takže všechny knihy nejsou stejné. Oceňuji, že autorka čtenáře nestaví jen před hotovou věc, ale ještě před odhalením naznačuje, že se mezi manželi „něco“ děje. Honzův plný kalendář, Karolínina nevědomost ohledně toho, co, kde a s kým Honza právě dělá. Říkáte si, že je fajn, když mají oba svůj vlastní prostor? Přesně to si Karol také myslela – do chvíle, než se vše úplně zvrtlo!

Zaujaly mě postavy, které v knize vystupují. Karol jsem si oblíbila okamžitě, stejně tak i její kamarádku Adélu či mladší kolegyni Bětku. Za zmínku stojí i další hrdinové, ale těm se věnovat nechci, abych vám zbytečně neprozradila více, než je nutné!

Líbil se mi autorčin styl psaní: co se týče humoru a sarkasmu, jsme rozhodně na stejné vlně. Užívala jsem si dialogy, které Karol vedla sama se sebou. Vrací se do minulosti, rozebírá své vzpomínky, zážitky, předjímá budoucnost, přemýšlí o svých rozhodnutích, reakcích atd. Řekla bych, že podobné postřehy se v knihách běžně v takové míře neobjevují, tady však dodávají vyprávění na reálnosti. Ruku na srdce: kdo z vás nemluví sám se sebou? Děláme to všichni! Stejně tak mě pobavily Karolíny průpovídky, kterými (opět jen ve své hlavě) komentovala některé ze situací, do kterých se dostala…

V příběhu ovšem bylo i pár věcí, pro které mi chybělo nějaké vysvětlení. Třeba mě zajímalo, proč Karol ještě nemá děti? U ženy po třicítce, která je v dlouhodobém vztahu, se tato otázka zkrátka nabízí… Samozřejmě akceptuji jakoukoli variantu – žena potomky nechce, mít nemůže, necítí se na ně připravená atd. Nakonec jsem se vysvětlení dočkala, autorka tedy nic neopomněla, ale myslím si, že mohlo zaznít dříve. Jde však spíše o detail, který můj pozitivní dojem z knihy neovlivnil.

Chcete si přečíst vyprávění o tom, jak se někomu během chvilky může úplně změnit život? A přesvědčit se, že rozchod či rozvod neznamená konec světa? Pak budou Kolegové dobrou volbou.

Ukázka:

Začala se chytat zpomalujících myšlenek. Co to znamená? Co mám dělat? To nemůže být pravda! Určitě se spletla. No tak, dobře víš, že je to pravda. Děje se to. Teď a tady se ti hroutí život! Blbost! Proč? Kdy? Jak? Proč se to stalo? Kdy k tomu došlo? Jak to, že jsem si toho nevšimla? Vždycky jsem si myslela, že nám se to nestane. Zlost a rozčílení v ní začalo převládat nad poddajností a sebelítostí.
Adéla ji sledovala a přikyvovala na každou z jejích myšlenek. Znala Karol až příliš dobře a uměla z jejího výrazu číst, co se jí honí hlavou.
„Už je čas na toho panáka?“ opatrně se zeptala.
Než stačila cokoli udělat, podívala se Karol sama na Tondu a prvně v životě ho dokázala přivolat jediným významným kývnutím.
„Dvakrát to nejsilnější, co máš. Prosím.“
Tonda se nadechoval k otázce, ale asi vycítil, že má jen slepě vykonat neobvyklou prosbu.
Než přinesl dvě sklenky, čuměla Karol tupě do stolu. Nevím, co říct. Co dělat. Nejraději bych tak seděla do dalšího velkého třesku, jen abych nemusela začít mluvit a chovat se dospěle.

Kolegové – Jana Nováková. Praha: Cosmopolis, 2026.