Nakladatelský dům Grada si pod svou značkou Metafora pro své čtenářky připravil novou edici 7lásky. První z knih je od autorky Silvie Araziové a nese název  Muž, který už nikdy nebude spát vedle mě. Domnívala jsem se, že půjde o romantické letní čtení, ale tentokrát musím připustit, že můj odhad nebyl vůbec správný. Příběh v sobě totiž ukrývá mnohem těžší a zásadnější téma. A kdybych ho měla charakterizovat jedním jediným slovem, tak takto: dojemný.

Hlavní hrdinka Lucie Ayasová právě ve svých pětačtyřiceti letech prochází náročným životní obdobím: rozvodem. Život Lucie a jejího manžela Pedra se po dlouhých patnácti letech rozdělí. Zdá se, že k tomuto bodu směřovali už delší dobu, ale k naplnění však dochází nyní. Zůstanou každý sám. Vyčerpaní a unavení. Ano: zdá se, že dnes z mnoha manželství zbyde jen lhostejnost, nenávist, rozčarování, ztracené sny a vzpomínky na vzácné okamžiky štěstí. Jenže jak příběh plyne, stěžování a nářky vystřídá stesk a smutek. Jak překonat takové náročné životní období? Je vůbec možné vnímat ho jako šanci na nový život? Vlastní život? Jenže pokud s nějakou osobou strávíte tolik společných let, je těžké úplně ji vymazat ze svého života. Zásadní otázkou tedy je, zda všechny vzpomínky nakonec skutečně vyprchají…

„Manželství má v sobě něco nezdravého. Je to jako pohádka o housence a motýlu, kterou nám vyprávěli, ale naopak. Když do manželství vstupujeme, myslíme si, že je jako ten bílý motýl, jenže postupem času se k našemu údivu pomalu proměňuje v housenku.”

Toto vyprávění je plné melancholie, smutku a samoty. Reflektuje cestu do nitra duše. Je to vlastně takové zúčtování se životem. Hlavní tématikou je láska a to v jejích různých podobách: láska k partnerovi, která se postupem času nějak promění, a mateřská láska. Hlavní hrdinka Lucie nevzpomíná jen na manželský život, ale také na dětství a v knize je zobrazen její vztah s matkou, jenž byl velmi komplikovaný.

Po přečtení tohoto dílka mohu říct, že ho vnímám spíš jako soubor kratičkých povídek, které odráží střípky života hlavní hrdinky. Nepůsobí na mě jako ucelený příběh, protože autorka se tak trochu točí v kruhu, kdy se neustále vrací k jednomu tématu, jenž prokládá vzpomínkami na matku. Na mě však příběh působil tak, že o její matce se toho dozvíme víc než o (bývalém) manželovi. Třeba důvody vedoucí k zániku manželství jsou úsporně sepsány v jedné kratičké kapitole a některým čtenářům tak mohou chybět detaily. Myslím, že právě tohle by si zasloužilo větší prostor. Stejně tak třeba dopad rozvodu na osmiletou dcerou Lucie a Pedra, který (pominu-li asi jednu větu) není zmíněný vůbec. Přitom právě dítě hraje v takových situacích zásadní roli. Důvodem může být to, že se příběh odehrává na pouhých sto sedmdesáti stránkách, což autorce nejspíš bránilo více se rozepsat a zabrousit i do dalších oblastí. To je možná trochu škoda, protože pokud jste zvyklí spíše na dílka, jež mají spád, tak tady se budete tak trochu nudit. Možná je kniha vhodná spíše pro ty čtenářky, které zrovna prožívají něco podobného. Na jednu stranu chcete kolem tohoto tématu chodit po špičkách a obloukem se mu vyhýbat, ale na druhou stranu na to nemůžete přestat myslet a pořád se k tomu vracíte, aniž byste prozradila více detailů. Právě tohle by mohlo být tím, co chce autorka svým čtenářům předat. Tento koncept pak odpovídá i struktuře knihy: naťuknout a pryč k něčemu jinému.

Nicméně to, že tento příběh ukazuje život z jiného úhlu pohledu než většina románů pro ženy, vnímám jako jeho obrovskou přednost, protože se tak liší od ostatní děl. A zatímco na spoustu románů zapomenu téměř okamžitě po jejich přečtení, tento mi v hlavě nějakou dobu určitě zůstane. Osobně jsem zvědavá na to, jakým směrem se budou ubírat další připravovaná vyprávění z této edice.

Ukázka:

Muž, který spí po mém boku, se zavrtí a otočí se ke mně zády.

Je konec.

Už několik měsíců, nebo možná i let, jsem na tenhle den čekala. O rozchodu jsem se bavili tisíckrát. Moc jsem si jej oba přál. A stejně tak jsme se ho oba báli. Náš konec je očekávaný, milionkrát prodiskutovaný a do detailu naplánovaný. O tom není pochyb. Jenže člověk se stejně nedokáže připravit na bolest, kterou taková ztráta představuje. Jak může člověk aspoň částečně dokázat pochopit, že někdo opravdu odešel?

Muž, který už nikdy nebude spát vedle mě – Silvia Araziová. GRADA Publishing, a. s. (Metafora), 2019.

logo