ty-potvore-to-nedarujuJen zřídka si knihy vybírám bez přečtení anotace. Tato s názvem Tý potvoře to nedaruju od Jo Piazzové a Lucy Sukysové byla v tomto směru výjimkou. Jakmile jsem uviděla knižní obálku a přečetla si název, okamžitě jsem měla jasno – tuhle si prostě přečtu. Nyní po přečtení můžu říci, že právě obálka opravdu vystihuje podstatu celého díla. Rovněž mě zaujalo, že je román určen milovníkům bestselleru Ďábel nosí Pradu – knížku jsem sice nečetla, ale film jsem viděla několikrát a tématikou je román filmu opravdu blízký, protože vás také zavede do světa módy a módních časopisů. Pokud vás toto prostředí oslovuje, rozhodně se pusťte do čtení.

„Móda je odvětví, které staví zdi, a já mám přesně opačnou osobnost. Chci ty zdi zase bourat. Móda je dneska životní styl. Po řadu staletí byla nepřístupná.“

Hlavní hrdinkou je Imogen Tateová, dvaačtyřicetiletá žena, která je šéfredaktorkou časopisu Glossy. Před nedávnem jí byla diagnostikována rakovina prsu a nyní se po šestiměsíční neschopence opět vrací do práce. V redakci na ni ovšem čeká překvapení v podobě Evy Mortonové. Eva, která je o šestnáct let mladší než Imogen, je její bývalá asistentka – ironií osudu tedy je, že právě Imogen kdysi Evu přijala. Eva tenkrát slíbila, že zcela změní Imogenin život. Nutno podotknout, že svým slovům o několik let později opravdu dostála. Postupně se z Evy stala sebejistá a sebevědomá žena. Zdá se, že dříve Eva své šéfové opravdu pomáhala a jako asistentka jí byla oporou, pak ovšem kvůli studiu na obchodní škole z redakce odešla. Na Harvardu získala bakalářský titul a v době, kdy Imogen bojovala s rakovinou, se do redakce vrátila a začala doslova proměňovat celou firmu. Eva se z tištěného časopisu snaží udělat časopis digitální a nyní má na starosti veškerý internetový obsah Glossy.com. Imogen se tak vrací do úplně jiného prostředí, než které opustila. A rozhodně si nedovede představit, že by její časopis existoval jen v on-line verzi.

Jestli mi někdo v této knize lezl na nervy, byla to rozhodně Eva. Je neomalená, drzá a zlomyslně ambiciózní. Neustále se pokouší Imogen sabotovat a získat její pozici i kontakty ze světa módy – právě to je také důvodem, proč se Eva ještě nepostarala o to, aby Imogen vyhodili. Velkou výhodu má Eva v tom, že dříve byla Imogeninou asistentkou – dobře ví, kde jsou Imogeniny slabiny a v jakém prostředí se pohybuje. Různými podrazy z Eviny strany se to v knize jen hemží. I když jsem Evy opravdu měla plné zuby, nedovedu si představit, že by zde její postava nebyla. Právě ona celý příběh oživuje a vzbuzuje ve čtenáři celou řadu emocí.

Imogen je pravým opakem Evy: jde o neuvěřitelně silnou, klidnou, trpělivou, zkušenou a především taktní ženu. Veškeré problémy dokáže řešit s grácií a případné trapasy nonšalantně využívá ve svůj prospěch. Je prostě pohotová a duchaplná v každé situaci. Vždy byla ochotná dělat věci novým způsobem a nikdy necouvla před výzvou. Dokáže se postavit i výzvě jménem Eva Mortonová? Kdo tento generační souboj vyhraje?

 „Když se vám všechno daří, vstávání z postele jde samo. Pokud ale váš život nabral nečekaný a nežádoucí směr, může odhození přikrývky představovat tu nejtěžší věc, kterou za celý den uděláte.“

Facebook, Twitter, Pinterest, Screamer, YouTube, Instagram nebo Snapchat. Právě tato sociální média jsou pro celý román charakteristická. Že některá z nich ani neznáte? Nevadí, o to lépe se vžijete do role Imogen, která se najednou dostala do světa internetu a aplikací, o kterých nikdy neslyšela nebo s nimi zatím vůbec nepracovala. Co si teď počne? Svou práci miluje a je v ní opravdu dobrá, ale technice příliš nerozumí. Navíc má pocit, že si lidé nechávají sociálními médii až příliš diktovat život. Na tom něco opravdu je, nemyslíte?

„Život je zvláštní věc, víte? Není to jednolitý text. Má kapitoly. A může mít o dost jiný závěr, než čekáte.“

Tý potvoře to nedaruju je opravdu trefný název pro tento román. já jsem s ním strávila několik příjemných večerů, zaujal mě a dokázal ve mně vzbudit zvědavost ohledně dalšího děje – zejména mě zajímalo, jak se bude vyvíjet vztah Evy a Imogen. Autorkám se přesně podařilo vystihnout, jak velké potvory dokáží některé ženy být. Zároveň upozorňují, jak se svět v poslední době mění – vše dostává digitální podobu a sociální média čím dál více ovlivňují naše životy – a to jak pozitivně, tak negativně.

Ukázka:

Co se tu sakra děje? Vrátila se do úplně jiné kanceláře, než z jaké odcházela. Zdálo se, že Eva nezná svoje místo v hierarchii časopisu. Kam se poděl respekt? A kde jsou Imogenini zaměstnanci? 
Ze vzdálenosti sedmi metrů Imogen uviděla ve své kanceláři dav lidí. Tohle bylo něco jiného. Že by jí přichystali na uvítanou menší oslavu?
Nové dívky seděly na všech dostupných plochách, zatímco Eva zuřivě čmárala červeným fixem na bílou tabuli za Imogeniným stolem.
Imogen si hlasitě odkašlala, ale schůzka pokračovala dál. 
„Evo!“ pronesla Imogen hlasitěji, než sama očekávala. 
„Á, Imogen. Připojte se k nám. Právě tu přelouskáváme pár nových nápadů.“
Přelouskávají nápady? „Louskáte vždycky tady v mé kanceláři?“
Eva vážně přikývla. „Ano. Technici byli celou noc vzhůru a teď si dávají dvacet v konferenční místnosti.“ Pokrčila širokými rameny. „Nebyla jste tady, tak jsme využívali tyhle prostory.“
Kdo se takhle nakýbluje do cizí kanceláře a začne čmárat na zeď?
„Co kdybyste louskaly později, dámy? Že bych se zatím dostala do obzoru?“
Dívky v místnosti přejížděly pohledem z Imogen na Evu a zpátky, jako kdyby si nebyly jisté, kdo má v této situaci větší autoritu. Eva povytáhla obočí – možná zvažovala možnost odporu, ale pak si to rozmyslela. Prozatím.
 
Jo Piazzová a Lucy Sukysová – Tý potvoře to nedaruju. Metafora, 2015. 

logo knihcentrum rodinka