Po delší době jsem hluboky_hrobměla chuť na nějakou jednodušší knihu. Mezi novinkami nakladatelství Omega mě zaujal thriller Hluboký hrob – Dítě útesů od autorské dvojice Camilla a Viveca Sten, který je určen zejména mladším čtenářům (tzn. pro děti a mládež). A mé nenáročné požadavky tak byly bez problémů splněny.

Camilla a Viveca Sten zpracovaly zajímavé téma. Hlavní hrdinkou je dvanáctiletá dívka Tuva. Bydlí na ostrově, který je obklopen mořem. Do školy jezdí každé ráno na lodi, jenž děti z okolí sváží. Už tohle samo o sobě je zajímavé, nemyslíte? Tuva je hodně samotářská. Nemá žádné kamarády, ve škole toho moc nenamluví a většinu času tráví sama. Má za sebou však hodně zvláštní minulost. Když byla ještě miminko, vzali ji rodiče na loď. Jenže pak přišla bouřka. Oba rodiče byli přesvědčení, že jim moře dceru vzalo. Ale pak nalezli tělíčko, které vyplavilo moře. A světe div se, dívka ještě dýchala…

Vše podstatné, co se v této knize stane, odstartuje jediná událost: orientační závod, jehož se má zúčastnit právě třída, do které chodí Tuva. Asi by na něm nebylo vůbec nic zvláštního, kdyby však v tento osudný den nebyla tak veliká mlha. Během čtení velmi brzy pochopíte, že tady je ten okamžik, ve kterém se „něco” semele. A vaše předtucha bude samozřejmě správná.

„Není vidět ani na krok, ale to není zdaleka jediný problém. Mlha vám otupí i všechny ostatní smysly.”

Děti mají závodit po dvojicích, ale Tuva je sama. Velmi brzy však pochopí, že něco nehraje. Zdá se, že všude kolem jsou divné stíny. A pak narazí na svého spolužáka Rasmuse. Jenže ten je také sám. Jeho kamarád Axel, se kterým tvořil dvojici, není nikde v dohledu. Rasmus navíc vypadá jako náměsíčný. Jako by byl úplně mimo. Jde klopýtavou a nemotornou chůzí a kolem něj tančí maličké světélkující postavy, které vypadají jako víly. Vše nasvědčuje tomu, že tyto víly Rasmuse zhypnotizovaly a táhnou ho hluboko do lesa. I přes velké obavy se Tuva rozhodne zasáhnout. I když se jí podaří zachránit Rasmuse, Axel bohužel zůstane nezvěstný. Tuva i Rasmus se tak rázem stávají podezřelými a čeká je několik výslechů. Nikdo jiný v jejich okolí nebyl. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel.

„Lidé se ztrácejí v moři. Děti a dospělí tam venku byli odjakživa. Ztratí se v moři a už se nikdy nevrátí.”

Co se tedy vlastně stalo? Ani Tuva a Rasmus si tím nejsou jistí. Rasmus tvrdí, že si nic nepamatuje. Ale něco mu v mysli přece jen utkvělo. Opravdu oba viděli to, co si myslí? A kde je Axel? Co se s ním stalo? Bohužel není první osobou, která beze stopy zmizela. V poslední době je pohřešovaných hned několik. Možná, že Tuva a Rasmus mohou spojit své síly a najít odpovědi na své otázky.

„Už tady jednou byli. Bylo jen otázkou času, než se vrátí.”

Z mého pohledu byl celý příběh zajímavý. Pokud bych ho měla charakterizovat, řekla bych pochmurný, snad až depresivní, plný zoufalství a nekonečné vody, zahalený pod závojem mlhy a zalitý rozbouřeným mořem. Přesně taková atmosféra v něm totiž po celou dobu panuje. A právě ta vás udržuje v napětí. To však není vše, co vám bude nabídnuto. Dočkáte se i odhalení zásadního a do té doby velmi střeženého rodinného tajemství a různých legend o prastarých bytostech. Na druhou stranu ne vše bylo v knize vyřešeno. Doufám, že se na otázky, které stále zůstávají otevřené, autorky zaměří v dalším pokračování a nenechají své čtenáře tápat. Ještě nesmím zapomenout pochválit obálku, která je rovněž pochmurná a ponurá a s obsahem tak dokonale ladí.

Vzhledem k tomu, že sama hlavní hrdinka je ani ne třináctiletá dívka, doporučila bych toto dílo čtenářům v obdobné věkové kategorii. Myslím, že právě oni si čtení opravdu užijí. I styl, který byl autorkami zvolen, tomuto věku odpovídá. Vše je jednoduše popsané, ve všem se budete okamžitě orientovat a ani slovní zásoba není nijak složitá. Zejména milovníci temné a ponuré atmosféry si čtení užijí. Navíc se mi líbilo, že napětí se postupně zvyšuje, což knize samozřejmě dodává grády. Jediné, z čeho mám trochu obavy, je tloušťka knihy. Počet stran se totiž vyšplhal až na čtyři stovky. Důvodem ale je to, že bylo zvoleno širší řádkování a větší písmena. Možná je to takhle pro určenou kategorii přehlednější, ale myslím, že zejména mladší čtenáři se počtem stran lehce nechají odradit. To by však byla škoda, protože čtení vám nebude trvat nijak dlouho a budete rychle otáčet jednu stránku za druhou.

Ukázka: 

Zvedám se a hledím do míst, kde bych normálně viděla moře, kdyby nebyla taková mlha. Svět je zabalený v bavlně. Kdesi přede mnou se rozprostírá Baltské moře, ale je tak klidné, že ani neslyším vlny. Ani bledou oblohu nejde v té mlze pořádně rozpoznat. Po lodích ani lidech není ani stopy. Je téměř taková tma jako po západu slunce. Tak temnou mlhu jsem ještě nikdy neviděla. 

Pokračuji v hledání a nemůžu se zbavit nepříjemného pocitu. Hustá mlha tlumí veškerý zvuk. Takové ticho není normální.

A pak znovu spatřím jakýsi stín, který se pohybuje asi deset metrů ode mě. Nevidím nic víc než pouhou siluetu v šeru, ale rozcuchané vlasy vypadají povědomě. Za okamžik si uvědomím, že je to Rasmus. Neběží tam, kam by měl. Jde naprosto opačným směrem, jeho chůze je pomalá a těžkopádná. Vzdaluje se od vody a míří přímo do lesů. 

A kde je Axel? Očividně měli v plánu běžet orientační závod společně. Jeden bez druhého neudělá ani ránu. Něco tu nehraje. 

Hluboký hrob: Dítě útesů – Camilla a Viveca Sten. Omega, 2017.