Sophie Hannah – Pusinka

Pusinka – slovo  vzbuzující pozitivní emoce, avšak už při prvním pohledu na obal knihy vám bude jasné, že tomu tak u tohoto díla rozhodně nebude. Název knihy, Pusinka, je totiž napsán krvavým písmem přímo na sněhově bílé dětské postýlce.

Sophie Hannah je u nás známou autorkou, ať už se jedná o dílo Vraždy s monogramem (kdy oživila slavného detektiva Hercula Poirota), či o jeden z předchozích dvou psychothrillerů. Vyvstává však otázka, proč právě Pusinka, autorčin debut, vyšla u nás až nyní. Tedy o celých sedm let později než v originále.

Příběh je ztělesněním jedné z nejhorších nočních můr, jež mohou matku potkat – zjištění, že dítě, které vychovává, není její. Přesně tato hrůza se přihodí i hlavní hrdince Alici, když si odskočí na pár minut z domu. Po návratu jí je totiž při prvním pohledu do postýlky jasné, že miminko zde ležící není její dcera. Od tohoto okamžiku se spouští lavina událostí, při kterých si nemůžete být jistí téměř ničím. Sophie Hannah si se čtenáři pěkně pohrává, a vy tak chvíli věříte manželu Davidovi, že maličká je skutečně jejich dcerka, hned nato však udělá něco, co ho staví do role viníka a začnete věřit Alici. Takto se situace několikrát opakuje.

Sophie Hannah prostřednictvím barvitého líčení předkládá obraz typické zlaté klece. Ač Alice dostane, co si žádá (od luxusního oblečení přes tu nejdražší výbavičku pro dítě až po přepychové vybavení domu), nemůže jednat svobodně. Téměř o všem totiž rozhoduje Davidova matka Vivienne, on ani v nejmenším neodporuje a na vše ji přikývne. Alice tak jen tiše trpí. Už od prvních stran působí Vivienne nesympatickým dojmem, o to větší je však překvapení, když zaujme nestranný postoj při řešení této hrůzné události. Dokonce může mít čtenář pocit, že se spíš přiklání k Alicině verzi o únosu dítěte.

Při čtení se budete pravidelně přemisťovat od Alicina domu k vyšetřujícím policistům a zpět. Jednotlivé kapitoly se totiž pravidelně střídají – jedna je vždy psána v první osobě přímo z pohledu Alice, další pak z pohledu vyšetřujících policistů, nad kterými stojí vševědoucí vypravěč.  U Aliciných kapitol je zajímavé sledovat její pohled na celou tragédii a myšlenkové pochody, díky čemuž se dokážete dokonale vcítit do kůže hlavní hrdinky. U těch zbývajících pak máte jedinečnou možnost pozorovat policii při práci a dohlížet nad jejich vyšetřovacími postupy. 

Příběh není jen přímočarý a rozhodně se netočí jen kolem údajného únosu dítěte a vyšetřování tohoto příběhu. Čtenáři je umožněno sledovat osobní životy všech hrdinů a také vývoj jejich vztahů. A vztahy jsou zde skutečně různorodné – platonická láska, neopětovaná láska i láska rodičovská. Můžete pozorovat i vývoj vztahu Alice a Davida, který prochází od prvotní zamilovanosti až k nenávisti jeden druhého. Nejlepší kamarádka Alice nebyla zdaleka jediná, která Davida (vždy tak hodného a laskavého manžela) s postupujícím dějem nepoznávala.