Nakladatelství Jota před pár dny vydalo titul, který vaši pozornost upoutá na první pohled: svým názvem i obálkou. Jde o román Pařížská knihovna od Janet Skeslien Charlesové.

Hlavní hrdinkou je Odile Souchetová. Bystrá dívka, která miluje knihy. Má hlavu plnou různých snů a nehodlá se vzdát ani jediného z nich. Nemá to však v životě jednoduché. Děj románu začíná v roce 1939 a všichni jistě dobře víme, že postavení žen tehdy vůbec nebylo stejné jako dnes. Jen málo z nich se dokázalo prosadit a žít takový život, jaký si přály. A tak Odile čelí urputné snaze svého otce, kterému nezáleží na ničem jiném, než aby si našla co nejlepšího manžela. Jenže Odile má v životě mnohem vyšší cíle a vdavky mezi ně rozhodně nepatří. Škoda, že otec nedokáže respektovat její volbu a neustále jí vnucuje své názory.

„Žiju, abych četla. Jediný způsob, jak zapomenout na své obavy – s nimiž si měli lámat hlavu jiní – byla dobrá kniha.“

Momentálně se uchází o zaměstnání v knihovně. Má knihovnické vzdělání, skvělé hodnocení ze stáže a mluví plynně anglicky. Navíc toto prostředí miluje. Jenže nervozita sehraje svou roli a Oldie mluví rychleji než myslí, takže její pohovor bohužel skončí dříve, než pořádně začne. Odile se však nevzdává. Tohle přece zná velmi dobře ze svých oblíbených knižních příběhů: žádná z hrdinek klasických literárních děl se jen tak nevzdala a právě tím si získala obdiv nejen svých čtenářů! A Oldie přesně ví, jak ostatní svými názory zaujmout. Nebude říkat to, co všichni chtějí slyšet. Netouží po tom, aby její myšlenky zapadly v davu.

„Nebojte se být jiná. Je statečné vyjádřit svůj vlastní názor.“

Celý příběh je rozdělen do dvou linií. A obě spojuje jediná žena. První vypráví o životě Odile v Paříži od roku 1939 (tehdy jí bylo dvacet let). Druhá začíná rokem 1983 a dozvíte se, jaká byla Odile o několik let později a jak se její život vyvíjel. Vystupuje zde jako žena zahalená tajemstvím, o které toho sousedé moc nevědí. Co všechno o sobě prozradí? Důležitou roli má v této dějové linii i dívka jménem Lily. Budete svědky vzniku nečekaného přátelství mezi dospělou (životem ošlehanou) ženou a dvanáctiletou dívenkou. Ta právě prožívá jeden z nejtěžších životních okamžiků a Odile jí bude obrovskou oporou. Navíc bude mít Lily možnost se od ní spoustu věcí přiučit a stát se tak stejně sebevědomou ženou.

„Lidé jsou hloupí, neví, co udělat nebo říct. Nevyčítej jim to, nikdy nevíš, co nosí v srdci.“

Vyprávění má naprosto úchvatnou atmosféru, která ho činí nezapomenutelným. Věřte, že je velmi těžké slovy vyjádřit, čím vším je výjimečný. Přispívá k tomu souhra několika faktorů. Třeba vzpomínky Odile na komplikovaný život během války. Samozřejmě své místo zde má láska ke knihám – to vás vzhledem k názvu jistě nepřekvapí. Vždyť Odile touží stát se knihovnicí! Tato práce jí přináší nezávislost a s tím spojený pocit štěstí. Uvidíte, jak knihy dokáží sbližovat lidi a vnášet jim do života tolik potřebný klid.

„Lidé čtou, válka neválka. Tahle válka nás rozdělila, ale láska k literatuře nás opět spojí.“ 

Najdete zde také spoustu citátů z klasických děl, jenž milovníky knih potěší. Navíc je zde i řada inspirativních myšlenek, které mě osobně dokázaly oslovit. Tolik moudrých slov jsem v jediném vyprávění dlouho neviděla. Stále budete mít o čem přemýšlet. A nakonec vás určitě zaujme i místo, kde se velká část románu odehrává. Paříž. Kdo by ji nemiloval?

„Paříž je místo, které k člověku promlouvám. Město, které si pobrukuje vlastní melodii.“

A pak samozřejmě silná hlavní hrdinka. Odile totiž není žádná obyčejná dívka. Je výjimečná svými postoji, svými názory, svým chováním. Zajímá ji charakter lidí a to, jak obhajují své názory. Ví, že život je boj a člověk se musí porvat o to, co chce. Není to žádná rozmazlená dáma, ale na některé lidi tak může působit. Hlavně proto, že umí být šik za každých okolností, což ji naučil život v Paříži. Jenže i ona si prožila různá trápení. Ta ji však ještě posílila. Dobře si uvědomuje, že člověk může prožívat i šťastné chvíle, ačkoli je momentálně na dně.

„Věřím ti, věř sama sobě i ty.“

Autorce se podařilo zachytit méně známou stránku dějin druhé světová války: odvážné knihovníky, kteří se postavili nacistům a i přes veškeré komplikace šířili lásku ke knihám. Máte-li chuť na inspirativní příběh, rozhodně mohu Pařížskou knihovnu doporučit. Ukrývá v sobě tolik důležitých rozhodnutí, myšlenek, názorů… Rozhodně patří mezi jeden z nejlepších a nejlépe zpracovaných románů, který jsem kdy četla.

Ukázka:

„Zajímají se Francouzi hodně o americké knihy?“ chtěl vědět reportér s prořídlými šedivými vlasy. Vypadal unaveně. Ne unaveně, ale vyčerpaně. „A mají vojáci čas číst?“

„Jeden generál poslal nákladní auta od Maginotovy linie, aby přivezla vojákům čtení,“ odpověděla jsem bez zaváhání. „Vojáci mají čas a naším cílem je podpořit zraněné, nemocné a osamělé. Musíme sloužit na morálním poli.“

„Na morálním? Tak proč knihy? Proč ne víno?“ rýpl si zrzek. „To bych potřeboval já.“

„A kdo říká, že je to buď, a nebo?“ nedala jsem se. Zasmáli se. „Zcela vážně, proč knihy. Protože nic jiného nemá onu mystickou schopnost přimět lidi vidět očima druhých. Knihovna je mostem z knih mezi kulturami.“

Vyčerpaný novinář se zamyšleně díval na regál, nejspíš vzpomínal na román, který mu po rušném dni přinesl klid.

„Každý z nás má knihu, která ho navždy změnila,“ řekla jsem. „Takovou, díky níž víme, že nejsme semi. Jaká je ta vaše?“

Pařížská knihovna – Janet Skeslien Charlesová. Jota, 2021.

logo_Jota