Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda?

David Michie je autorem bestselleru Dalajlamova kočka a svého tématu ohledně meditací a bdělé pozornosti se stále drží. Jeho kniha Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda je potom více praktickým návodem než beletrií. Milovníci meditace zajásají, ostatní, možná více skeptičtí čtenáři ovšem mohou počítat také s tím, že tady najdou ryze praktické návody pro vylepšení svého života. Či spíš, pro jeho prožívání.

Knihu jsem uvedla do praxe, i když se mi nechtělo…

Jsem asi jako většina čtenářů podobných knih – velké nadšení, ale praxe potom poněkud uvadá, ačkoliv se zvyšujícím se množství podobných knih si všímám mnoha styčných bodů, které když náhodou praktikuji, vidím, že nejsou tak úplně od věci.  A tady autor předložil tak účinné návody a dal tolik přehledných a opravdu dobrých příkladů, že jsem se vlastně nevědomky začala chovat tak, jak on v knize inspiruje. Pobavilo mne, že jeho žena mu rozmluvila původní název knihy – tam měla být bdělá pozornost lepší než sex – prý proto, že to lépe osloví ženy. A čokoláda je tak trochu podobná jako sex. Chováme se při její konzumaci podobně. V tu chvíli jsme plně přítomni a prožíváme požitek celým tělem a celou duší. Pokud si člověk uvědomí toto, pak si uvědomí i to, jak jindy neustále běháme v myšlenkách v minulosti nebo se strachujeme o budoucnost. Prý stačí jen málo – jen občas si uvědomit přítomné bytí – a svět kolem se začne měnit.

A tak jsem to tedy zkusila. Mimochodem, kniha obsahuje opravdu dobré návody k meditaci, k práci s dechem apod., takže pokročilé čtenáře nadchne, ale pro mé začátečnické pokusy jsem si z ní vzala to, co jsem potřebovala. Nemeditovala jsem, ale čas od času jsem si zvykla každý den se zastavit a plně si užívat to, co dělám.

Třeba si náhodně nastavit mobil, aby zacinkal a to bylo znamení k tomu, že teď plně prožívejte to, co děláte – jídlo, chůzi, úklid, čtení, dívání se na televizi, cokoliv. Nebo si dejte v domě nějaký barevný lísteček tu a tam a pokaždé, když se na ně podíváte, udělejte to samé, teď chvilku dělejte něco s plně přítomnou myslí.

Funguje to!

Za prvé je to nesmírně příjemné, protože najednou začnete mít radost ze svého života. Je to zpočátku i těžké, protože  na takový styl nejsme zvyklí a neustále někde svou myslí těkáme. Ale postupem času jsem zjistila, asi za měsíc praktikování, že lépe spím, že si více pamatuji z dnů, které uběhly (ano, samozřejmě, protože je to lépe vtištěno do paměti), a také si některé věci v mém životě celkem slušně posedaly do logických souvislostí. Co bych jindy nevymyslela, nevyvztekala, se najednou samo posadilo. Může to všechno být náhoda, to mohu posoudit definitivně až třeba za půl roku, pokud vydržím. Ale asi ano, už si na tyhle chvíle vzpomínám samovolně i v běžném životě, bez lístečků. Prostě tu a tam si vzpomenu, a pak lépe, barevněji vnímám třeba jen regál v obchodě, nebo pohled do hrnce, ve kterém zrovna něco vařím. Nebo se lépe soustředím na práci, protože jsem na chvíli odehnala všechny obtěžující myšlenky.

A uvědomila jsem si to, co autor přinesl z jiné knihy – je pohodlné zůstávat v negativních myšlenkách, protože je to prostě pohodlné… A je to staré jako lidstvo samo, zdá se.

V tom má autor zcela jistě pravdu. Cvičením se v bdělé pozornosti ale získáváme sílu vidět tyto negativní vzorce a nenásilně se s nimi rozloučit. Snad až nepozorovaně, prostě jednoho dne budou pryč. A není to jen tím, že se přestaneme poutat v myšlení na minulost nebo v obavách z budoucnosti, čímž si uvolníme na chvíli ztýranou mysl, ale i tím, že třeba v těch bdělých chvílích znovu objevíme radosti života. Vnímáme čas všemi smysly a působí to léčivě, protože s uklidněním přijde často i samovolné vyřešení problémů nebo strachů a úzkostí.

Kniha, ze které si každý vezme právě to svoje.

Kdybych měla najít skupinu lidí, kterým tuto knihu doporučím, asi bych velmi váhala. Milovníci meditace, nadšenci? Obyčejní skeptici? Tak první skupina bude nadšená, druhá skupina se bude otravovat a nudit u kapitol věnovaných meditaci, ale bude zase dobře a prakticky vnímat části, které se věnují drobnostem, jež lze uplatit v každodenním životě, viz třeba ten mobil nebo barevné štítky pro připomínání „reality“. Takže tady asi napíšu, že jde o knihu, ve které si každý vezme to své podle toho, co jeho duši chybí a co v životě hledá.

Ukázka

„Charles Dickens v Nadějných vyhlídkách vykresluje velmi barvitě postavu slečny Havishamové, která je přímo ukázkovým příkladem. Slečna Havishamová zjistila v den svatby, a to přesně ráno v 8,40, že její snoubenec měl zájem jenom o její bohatství, že ji úspěšně oklamal a že si ji nehodlá vzít. Celá desetiletí pak tato slečna žije ve svém proslulém domě za zataženými závěsy, na sobě nosí stále tytéž svatební šaty, je na kost vyhublá a nezdravě bledá, hodiny všude v domě stojí na 8,40 a na stole se rozkládá svatební dort.

Slečna Havishamová je karikaturou toho, co se stane, když se člověk sám utápí v trýzni připoutanosti, když nemůže, nebo nechce vystoupit ze spirály negativních interpretací, přesvědčení a emocí. Postava slečny Havishamové nás tolik bere za srdce možná proto, že skoro každý z nás má v sobě alespoň malý kousek z ní.“

„Pokud máte mobilní zařízení, které umožňuje nastavit různé buzení, nařiďte si je tak, aby se spouštělo náhodně během dne, a aby to byly pokud možno nějaké příjemné zvuky nebo melodie. Bude to vaše buzení k pozornosti. Ať v tom okamžiku budete dělat cokoliv, snažte se to dělat s větší pozorností a bdělostí. Pokud budete řídit auto, jen řiďte. Pokud půjdete někam pěšky, jen jděte. Zkuste vypnout mentální vyprávění, které se k dané činnosti nijak nevztahuje, přitom ale provází naše jednání 47 procent času, a zaměřte se jen na to, co zrovna děláte.“

O autorovi

David Michie již řadu let seznamuje čtenáře uspěchaného západního světa s buddhismem, a to formou esejistickou i beletristickou. Michieho tituly Pospěš si a medituj a Buddhismus pro zaneprázdněné byly přeloženy do mnoha jazyků, včetně češtiny. Celosvětový úspěch sklidila i jeho mistrovská série Dalajlamova kočka. David Michie se před čtenáři neskrývá za spisovatelským stolem. Pořádá populární semináře o meditaci a o práci s myslí, pravidelně vystupuje na významných humanitárních konferencích, spolupracuje s neziskovými organizacemi a přispívá do periodik, jako jsou The Daily Telegraph nebo USA Today. Na webové stránce www.davidmichie.com najdete jeho blog, ve kterém se pravidelně zaobírá tématikou bdělé pozornosti a příbuznými tématy. David Michie se narodil v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou v australském Perthu.

David Michie – Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda. Synergie, 2016.