Poslední šance

Minulý týden jsem vám představila knihu pro školkové děti a následně pro malé školáky. Dnes se podíváme na další věkovou kategorii: na teenagery. Hledáte nějaký román třeba pro dospívající dívku? Zkuste např. Nekonečný červen, který napsala Daisy Garrison.

Hlavní hrdinka Mina Sternová je nejlepší studentkou z ročníku. Jako třídní premiantka to nemá lehké, moc spolužáků se s ní bohužel nebaví. Naštěstí má po svém boku svou spřízněnou duši: kapitána fotbalového mužstva Caplana Lewise. Caplan je úplným opakem Miny: sympaťák, který najde společnou řeč snad s každým. Mině tím dost ulehčuje život, díky němu si nepřipadá tak osamělá – Caplan ji bere mezi své kamarády a snaží se ji zapojit do společenského dění.

„Pojď si sednout k nám. Nezabije tě to. Je čas na oběd. Super počasí. Vylákalo tě ven z knihovny. Pojď se družit.“

Naštěstí má Mina studium na střední škole už téměř za sebou. Začal červen a zbývá jí splnit jen několik posledních studijních povinností. Po prázdninách Mina nastoupí na Yale. Možná právě tam mezi spolužáky více zapadne… Na střední si žádné přátele nenašla a protože zbývá poslední školní měsíc, nejspíš se na tom už nic nezmění. Nebo snad ano? Za třicet dní se toho přece jen může ještě hodně stát…

Původně jsem si myslela, že se v románu objeví klasická zápletka: nejchytřejší (a velmi plachá) studentka si získá srdce nejoblíbenějšího studenta (lamače dívčích srdcí), který ji dlouho přehlížel. Sice budou muset čelit překážkám, ale nakonec zjistí, že se k sobě dokonale hodí. Ale to by byla nuda, nemyslíte? Autorka naštěstí příběh pojala jinak: hlavní hrdinové – Mina (premiantka ročníku) a Caplan (nejoblíbenější student) – už totiž několik let nejlepšími přáteli jsou. Samozřejmě se dozvíte, jak se seznámili, čím si prošli (přítomnost prolíná minulost) a jak se jejich vztah bude dál vyvíjet – třeba po dokončení střední školy…

„Jsou věci, které nemůžete společně prožít a při tom se neskamarádit.“

Nyní jsou Mina s Caplanem jeden druhému oporou. Mina pomáhá Caplanovi se studiem, Caplan Mině se společenským životem – přestože ona by raději trávila čas o samotě s nosem zabořeným v knihách, než vedla konverzaci s dalšími lidmi…

Bavilo mě téma, které autorka zvolila. Jak již bylo řečeno, Daisy Garrison se pokusila o originální pojetí, což se jí docela povedlo. Od začátku není ani úplně jasné, jak vlastně příběh skončí. Respektive část zápletky nejspíš odhadnete, část pro vás bude překvapením. Co se týče hlavních hrdinů: Caplana jsem si hned oblíbila díky tomu, jak se k Mině choval. I když se k ní mohl otočit zády, nikdy to neudělal – vždy stál za ní a pomáhal jí čelit nemístným narážkám. A Mina mi trochu připomínala Rory ze seriálu Gilmorova děvčata, který jsem před lety velmi ráda sledovala.

Čas od času i já (jako dospělá) vyhledávám vyprávění určená spíše mladším čtenářům: o prvních láskách, prvních zklamáních a prvních důležitých rozhodnutích. Dívčí romány jsou v takovém případě ideální. Zavzpomínám na své dospívání a na problémy, které jsem tehdy řešila – ačkoli se dnes mnoho z nich zdá úplně banálních, tenkrát samozřejmě měly své opodstatnění. Navíc jsem vždy měla ráda příběhy o knihomolkách, které dospívajícím dívkám ukazují, že žádná „šedá myška“ nemusí jen sedět v koutě! Ačkoli některé dívky z kolektivu příliš nevyčnívají (nebo naopak vyčnívají spíše v negativním smyslu slova – tzv. šprtky se zálibou v knihách a učení), i tak mohou mít dobré přátele a prožít šťastnou první lásku!

Myslím, že Nekonečný červen si užijí především dívky s podobnými charakterovými vlastnostmi jako Mina. Právě ony se v knize najdou a bez problémů se ztotožní s hlavní hrdinkou. A pak všichni čtenáři, kteří dávají přednost příběhům ze střední školy.

Ukázka:

Později odpoledne vyzvedávám Minu z její brigády v knihkupectví U zaprášených knih. Musím parkovat přímo uprostřed silnice, takže se opírám o klakson, ale ve skutečnosti chci jen dělat randál. Vyjde ven se svým typickým výrazem, vypadá otráveně, ale přitom se snaží nesmát. V náruči drží velkou krabici.
„Kvůli tobě mě vyhodí,“ vynadá mi, vklouzne do auta a krabici mi položí do klína. Černou fixkou na ní velkými písmeny stojí KNIHY PRO MINU. Rozjedu se tak rychle, až mi zapiští pneumatiky.
„Ježiš, Cape.“
„Nevyhodí tě,“ ujistím ji. „Sarah mě zbožňuje.“ „Ano, všechny ženské určitého věku tě zbožňují.“ „Hele, všechny ženský jakýhokoli věku mě zbožňují.“ Protočí oči a stáhne dolů okénko.
„Pardon,“ řeknu, „to byl vtip.“
„Sklapni,“ odpoví.
„Co je v tý krabici?“ zeptám se. „Další knihy, co nikdo jiný nechce?“

Nekonečný červen – Daisy Garrison. Praha: CooBoo, 2025.