Víte, který národ patří k těm nejšťastnějším na světe? Ano, Dánové. Možná je právě tohle důvod, proč jsou dnes tolik oblíbené knihy zaměřené na dánský životní styl. Po přečtení románu Hygge a polibky se mi do ruky dostala Kavárna v Kodani od Julie Caplin. A hned na úvod mohu napsat jeden jednoduchý postřeh: pokud se vám líbila jedna z knih, můžete se hned pustit i do té druhé. Obě autorky totiž zvolily velmi podobný koncept, na kterém svá díla vystavěly.

Hlavní hrdinkou Kavárny v Kodani je Kate Sinclairová. Kate pracuje pro jednu z nejlepších PR agentur v Londýně. Na stejném místě pracuje i Josh Delaney. Kate a Josh spolu chodí. Ale pozor: jejich vztah je tajný (tentokrát však alespoň po vzájemné domluvě). Kate má svou práci ráda a zdá se, že se jí v ní daří. V nejbližší době totiž očekává povýšení. Pak však přichází obrovské zklamání: místo Kate je povýšen Josh. To by ještě nebylo nic hrozného, ale ono se ukáže, že Josh vydával cizí nápady za své. Kate před ním zkrátka až moc mluvila o svých plánech, což se jí obratem vymstilo…

Všechno zlé je však pro něco dobré: vzápětí Kate dostane svou životní šanci. Mohla by připravit reklamní kampaň k otevření dánského obchodního domu. Ale je v tom malý háček. Prezentace má být hotová za pouhé dva dny. A navíc zmíněný projekt se týká dánského životního stylu hygge. Jenže Kate tento způsob života nic moc neříká. Nevěří, že věci jako měkké osvětlení, hrníček čaje či kávy, pohodlné křeslo, teplá deka a domácí ovesné sušenky opravdu mohou vést k tomu, že se stanete nejšťastnějším člověkem na světe.

„Vím toho o hygge asi tolik, co by se vešlo na krabičku od sirek. A nevěřím tomu víc než pohádkám.”

Kate se však nehodlá vzdát, takže právě nastal čas nastudovat hygge a ukázat ostatním, co v ní opravdu je. A jak se nejlépe seznámit s životním stylem Dánů? Výletem do Dánska! Takže se Kate společně se šesti novináři vydává na press trip do Kodaně.

I tento román je rozdělen do tří částí. První část se odehrává v Londýně a autorka vás v ní blíže seznamuje s Joshem a Kate. Možná ani nemusím říkat, že Josh je postavou, kterou si moc neoblíbíte. Je drzý, suverénní, egoistický a hlavně prohnaný. Nemusíte se ale bát, je zde totiž i dost postav, které vám naopak budou sympatické. Druhá část je ve znamení zmíněného kodaňského press tripu. Budete poznávat Kodaň. Na své si přijdou hlavně milovníci kaváren a cestování. Skupina novinářů vedená Kate má totiž velmi pestrý a bohatý program, takže  kromě jedné nádherné kodaňské kavárny poznají i spoustu památek, ochutnají typické dánské speciality a učí se péct dánské pečivo. Cílem této části je samozřejmě pochopit, co všichni na tom „hygge“ vlastně vidí. Ve třetí části se pak opět vracíme do Londýna. A co je její podstatou? To už nejspíš uhodnete sami.

Musím uznat, že skupinka postav, která se vydává do Kodaně, je velmi rozmanitá. Kate si s nimi opravdu užije a podle mě je právě tohle ta nejpovedenější část románu. Možná by bylo jednodušší dávat pozor na několik malých dětí, než „hlídat“ šest dospělých osob.

„Bylo to jako hlídat klubko koťat. Takhle to bude celý týden? Sotva najdu jednoho, zmizí další.”

Celkově mohu říct, že román je vtipný a svěží. Zdá se, že hygge čtenáře stále baví. Musím sice podotknout, že nejspíš velmi brzy odhadnete, jak se příběh bude dál vyvíjet a jak vše vlastně skončí, ale i tak obsahuje pohodové a vtipné momenty, kvůli kterým stojí za to číst dál. 

Ukázka:

„Hele, Kate, já chápu, že jsi zklamaná. Ale nech si to vysvětlit, tu appku jsem zmínil jen na okraj. Netvrdil jsem, že je to můj nápad. Chtěl jsem jim říct, že jsi na to přišla ty, ale hned se toho chytli a rozjeli to.”

„Ale mohl ses aspoň zmínit, že chceš to místo. Proč jsi mi to neřekl?”

„Nejdřív jsem o něj nijak nestál. Ale pak… no, když ti je třicet, začínáš myslet na budoucnost. Ty to máš dobrý. Ale já budu muset jednou živit rodinu. Já to místo potřebuju.”

„Prosím?” Posměšně a nepřesvědčeně jsem po něm ta slova opakovala. „Ty budeš jednou živit rodinu?” Nevěřícně jsem si přitiskla dlaně na tváře. On se mi snad zdá.

„Kate, ty se prostě vdáš a budeš mít děti. Ty přece žádnej plat nepotřebuješ.”

„Já, já…” Nezmohla jsem se na nic jiného než na koktání. 

„No tak, až si přestaneš hrát na working girl, vždycky můžeš říct tátovi, aby tě založil.”

„Děláš si srandu?” zírala jsem na ten hezký obličej a najednou viděla jeho nevýraznou bradu, zakulacující se tváře, neostříhané vlasy kluka ze státní školy, které zakrývaly zvětšující se kouty, a dobře střižený oblek, pod nimž se rýsovalo počínající bříško. „Všichni, kdo tvrdili, že neandrtálci vymřeli před čtyřicet tisíci lety, právě o něco přišli.”

Kavárna v Kodani – Julie Caplin. Cosmopolis, 2018. 

logo 3