Dnes potěším příznivce příběhů české spisovatelky Mirky Skočílkové. Patříte-li k nim, nenechte si ujít její nejnovější román Bez lítosti.

Tentokrát se seznámíte s Alžbětou – ženou, která právě potkala svého osudového muže. Nikdy nebyla šťastnější než v Maximově náručí. Prožívá krásné první rande, první pusu, první společnou noc. Maxim ji hýčká a vše vypadá jako pohádka! Jenže jen do chvíle, než mu rupnou nervy. Najednou Bety čelí násilí, které se nejen opakuje, ale především stupňuje… Připadá si osamělá, bezmocná a z pohádky se stává noční můra. Podaří se Bety z Maximových spárů uniknout?

Mám moc ráda autorčin styl psaní. Hlavní hrdinové mají charisma, ale někteří z nich oplývají řadou negativních vlastností. Příběh je promyšlený, pochopitelný a výstižný. A hlavní hrdinka – stejně jako skuteční lidé – v určité chvílí neví, kudy kam. Já jsem se do postav dokázala plně vcítit a připadala jsem si, jako bych vše prožívala já. A tentokrát byly mé prožitky vskutku velmi intenzivní – vzhledem k tématu, které Mirka Skočílková zvolila: domácí násilí. I já si myslím, že by se o domácím násilí mělo mnohem více mluvit. Můžeme jen hádat, kolik lidí se někdy ocitlo v podobné situaci jako Alžběta. Mnohem více, než tušíme…

Líbí se mi, jak příběh propojuje několik důležitých motivů: domácí násilí, touhu po lásce, dvě tváře jednoho člověka a sociální sítě. Každý by se měl zamyslet nad tím, jaké profily na sociálních sítích sleduje. Ruku na srdce: kdo z vás si někdy nepomyslel, jak mají skvělý život druzí vedou? Samozřejmě jen podle fotek třeba na Instagramu… Jenže tito lidé sdílí jen střípky svého života. Co ukazují, zdaleka nemusí odpovídat realitě. Kdo ví, co ve skutečnosti prožívají? Co je trápí, čeho jsou schopni? Možná bychom se hodně divili!

Mirka Skočílková je podle mě jedna z nejlepších českých spisovatelek. Píše příběhy plné emocí, které ve mně po dočtení vždy ještě dlouho rezonují. Navíc její vyprávění působí velmi reálně. Vše, o čem píše, by se klidně mohlo skutečně stát – respektive určitě se to děje… A když si toto uvědomíte, o to větší stopu ve vás kniha zanechá. Jak se říká, nikdy nevíte, co se v různých rodinách odehrává za „zavřenými dveřmi“. I když na první pohled na člověku vůbec nic nepoznáte, může prožívat něco, kvůli čemu mu zůstávají hluboké šrámy na těle či na duši. Kéž by autorka svým románem dodala odvahu ženám v podobné situaci jako Alžběta, aby v sobě našly odvahu a řekly si o pomoc. Kéž by…

Přečetla jsem vše, co autorka napsala. Mám její tvorbu velmi ráda. Před lety mě zasáhla Violka a podobně emotivní (či snad ještě emotivnější) je i její nejnovější román. Mirka Skočílková má prostě na psaní talent. Pokud máte rádi příběhy „jako vystřižené ze života“, rozhodně vám román Bez lítosti doporučuji.

Ukázka:

Když táta odešel, zůstala jsem mamce už jenom já. Ulevilo se jí. Sice byla najednou bez partnera, ale nikdo ji nebil ani neponižoval. Mohla začít nový život, splnit si nějaký svůj sen, být šťastná, ale nic z toho se nestalo. Místo toho zůstala sama. Otec ji postupně připravil o všechny přátele a kamarády, a nikoho nového si už nenašla. Ani nehledala. Jako by v ní něco umřelo. Upnula se na domácnost a na mě. Ráno odešla do práce, hned po ní se vrátila domů. Každý večer si zalezla se skleničkou vína k televizi a takhle žila den za dnem. Bez jakékoli změny. Nemohla bych ji opustit, vždyť co by tu beze mě dělala?
Než jsem stihla něco říct, předběhl mě Maxim.
„Ráno se pro tebe stavím,“ ozvalo se mi do ucha. „Nemusíš si toho brát moc, všechno tu mám.“
„Maxi,“ špitla jsem a v hlavě si formulovala, jak svoje rozhodnutí uvést na pravou míru.
„Taky tě miluju. Uvidíš, že toho nebudeš litovat,“ vydechl. „Strašně si přeju, aby už bylo ráno, lásko. Tuhle poslední noc bez tebe snad nepřežiju. Ale pak… pak už budeme napořád jenom spolu. Víš, že jsem nejšťastnější chlap na světě? Protože jsem potkal tebe, Betynko. Patříme k sobě, vím to, nedokážu si život bez tebe představit. Miluju tě!“

Bez lítosti – Mirka Skočílková. Praha: Ikar, 2025. 

logo 3