Poslední jarní novinkou nakladatelství Jota, kterou bych vám chtěla představit, je román Levá strana světa, jehož autorkou je Lisa Genova. Hned na úvod mohu říct, že tohle je přesně jedna z těch knih, která ve mě bude ještě dlouho rezonovat. Na příběh v ní ukrytý se nedá jen tak zapomenout.

Hlavní hrdinkou je sedmatřicetiletá Sára Nickersonová. Energická žena, která je zvyklá na hektické životní tempo. Zvládá toho opravdu hodně: na plný úvazek pracuje jako zástupkyně vedoucí personálního oddělení a k tomu pečuje hned o tři poměrně malé děti (sedmiletý Charlie, pětiletá Lucy a devítiměsíční Linus). Nejde tedy o ženu, která by si plnými doušky užívala mateřskou dovolenou. To by ji nenaplňovalo. Samozřejmě má své děti ráda, ale chce se věnovat i kariéře. S dětmi tráví cca dvě hodiny ráno, než je rozveze do školy, školky a jesliček. Večer se vrací z práce pozdě, ale snaží se stihnut uspávání. Když děti usnou, čekají na ni další pracovní úkoly, které nesnesou odklad.

Rána v této rodině jsou hektická. Každá matka si jistě dokáže představit, jaké to je vypravit hned 3 děti najednou. Stává se tedy, že Lisa nestíhá a do práce dorazí pozdě. Její práce je náročná a Sára nemá žádný prostor na chyby. Přesto je odhodlaná vše stíhat a vést spokojený život ve všech oblastech. Jenže je takovéhle životní tempo dlouhodobě udržitelné?

Sára už zvládla hodně uspěchaných rán. Řvoucí děti v autě, nepozornost, zpoždění, nervozita z ranní důležité schůzky… Přesto vždy byla pánem situace, odvedla děti a s menším či větším zpožděním dorazila do práce. A pak přišel paradoxní okamžik: Sára před sebou měla klidné  (i když pošmourné a bouřlivé) ráno, děti totiž odvážel manžel. Měla dost času, aby se dostala do práce. Počasí sice nestálo za nic, ale v autě byla sama a mohla se věnovat jen řízení. Jenže stačil jediný okamžik nepozornosti a Sáře se od základů změnil život.

Probudila se v nemocnici s trubicí v ústech, aby mohla dýchat. Utrpěla kritickou fakturu lebky s částečným krvácením do mozku. A její svět se z porad, termínů, e-mailů, pracovních cest, péči o děti a manžela, smrsknul na čtyři bílé zdi nemocničního pokoje. Měla autonehodu. Zdá se však, že z nejhoršího by měla být venku. Jenže pak se ukáže, že trpí syndromem opomíjení levé strany prostoru. Levá strana pro ni zcela přestala existovat. Co je vlevo, je pro ni neviditelné.

„Potřebuji, aby můj mozek levou stranu zase viděl, ať je kdekoli, a přestal toho tolik předpokládat. Předpokládáním se člověk dostane jen do maléru.“

Jak se žena jako Sára s takovou situací vyrovná? Jak dlouho bude trvat, než se uzdraví? Týden, měsíc, rok? Dojde k tomu vůbec? Sára je žena s pevnou vůlí, takže se dokáže poprat i s tím, v čem jiní selhávají. Přesto ji čeká zcela odlišný život. Nedokáže se postarat ani sama o sebe, natož o své děti. Neustále potřebuje pomoc. A ze dne na den se musí vzdát všeho, co si za předchozí roky vybudovala. Uvědomí si tak, co je v životě skutečně důležité? Uvidí svět jinýma očima? Jak se změní její žebříček životních hodnot?

„Všechno se zastavilo. A i když pro mě nehybnost je do velké míry bolestná a hrozná zkušenost, dala mi šanci zvednout hlavu a rozhlédnou se kolem.“

Myslím, že postava Sáry bude pro řadu žen tak trochu kontroverzní. Do práce se totiž vrátila opravdu brzy – na mateřské s nejmladším dítětem strávila 12 týdnu. Pak nastoupila chůva. Svým rozhodnutím se vymanila společenským konvencím a někomu se nejspíš bude zdát, že kariéra je pro ni důležitější než výchova vlastních dětí. Ano, někoho mateřství prostě nenaplňuje. Na druhou stranu i ona pociťuje běžnou dávku mateřské viny a mrzí ji, že si musí vybírat mezi prací a návštěvou posledního fotbalového zápasu svého nejstaršího syna. I ona řeší typické mateřské starosti: nejstarší syn Charlie má problémy ve škole, nedokáže se pořádně soustředit, nedodržuje pravidla, jeho pozornost je roztříštěná a v důsledku toho zaostává za ostatními dětmi. Možná si řeknete, že by se Sára měla raději věnovat vlastním dětem než budování kariéry? Na to by přece měla čas i o pár let později! Jenže Sára chce být ve všech oblastech úspěšnou ženou. Nehodlá promarnit své vzdělávání a odbornou přípravu.

Celkově musím říct, že mě moc bavila témata, která jsou v knize ukrytá. Mateřství versus kariéra vede obvykle k obrovským diskusím a ať už se ženy rozhodnou jakkoli, prakticky vždy jsou za to odsuzovány. Některé se vrací do práce příliš brzy, jiné zase příliš pozdě. Je třeba si uvědomit, že rozhodnutí je na každé z nás. Je třeba najít rovnováhu, která vyhovuje právě nám. Abychom jako matky později nelitovaly, že jsme promarnily čas, který jsme mohly věnovat svým dětem. Dále mě kniha fascinovala právě z medicínského hlediska: vůbec jsem netušila, že syndrom opomíjení levé strany existuje. A vůbec si nedovedu představit, jaké to je být v kůži osoby, kterou postihl. Co se stane s naším tělem, že zcela opomíjí část existujícího světa? Je to podivně fascinující a zároveň beznadějně děsivé!

Levá strana světa je román, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Zabývá se tématy, která jsou aktuální pro většinu žen: je těžké vybírat si mezi kariérou a dětmi. Mezi penězi a volným časem. V tomto směru vám toho může mnoho předat. Možná si sami uděláte pořádek v tom, co je pro vás v životě nejdůležitější. A další důležitá věc: hektické životní tempo prostě není dlouhodobě udržitelné. Dříve nebo později naše tělo vypoví svou službu. A může to být právě v tom nejméně vhodném okamžiku. Mnoho čtenářů si jistě díky tomuto příběhu uvědomí, že se skutečně nevyplatí spěchat. Že je lepší vše řešit v klidu a vždy se soustředit na jedinou činnost. Protože i jen malá chvilka nepozornosti může mít nedozírné následky.

Ukázka:

„Víš, kde máš levou ruku?“ zeptá se mě Bob.

„Samozřejmě, že to vím,“ odvětím nesvá z toho, že mi klade tyhle směšné otázky. 

Ale pak se nad touhle směšnou otázkou zamyslím. Kde je moje levá ruka? Netuším. Panebože, kde mám levou ruku? A levou nohu? Ta taky chybí. Zakroutím prsty na pravé noze. Pokusím se odeslat stejnou zprávu své levé noze, ale mozek ji vrátí odesílateli. Je nám líto, taková adresa neexistuje.

„Bobe, vím, že mám levou ruku, ale netuším kde!“

Levá strana světa – Lisa Genova. Brno, Jota 2021. 

logo_Jota