Máte rádi příběhy odehrávající se na vysoké škole? Pak si nenechte ujít knihu Hledej mě mezi řádky, kterou napsala Katie Naymonová.

Těšit se můžete na dva hlavní hrdiny: Williama Langforda a Leigh Simonovou. Seznámili se na workshopu kreativního psaní. I když spolu moc nemluvili, Will se hned stal její platonickou láskou. Bavila jí jeho konstruktivní kritika, kterou poskytoval každému z účastníků workshopu. Jenže pak přišla osudová rána: Will označil její báseň za povrchní – s vysvětlením, že nedokáže odhalit, co se skrývá mezi řádky…

 „Veškerá zamilovanost byla ta tam. Bez jediné stopy se vypařila.“

Ačkoli se Leigh z Willovy strany nedostalo žádného uznání, o pár let později získala bakaláře v oboru tvůrčího psaní. A texty se začala živit: stala se textařkou pro reklamní agenturu a také vymýšlela propagační slogany. Přestože psaní vždy milovala, poslední dobou ji tato činnost tolik nenaplňuje…

„Myslela jsem si, že práce v reklamě s sebou nese úžasnou kreativitu, ale pořád ji něco omezuje. Rozpočty. Mantinely.“ 

Možná nastal čas na změnu? Leigh baví vdechovat slovům život. A vždy si přála stát se spisovatelkou. V sedmadvaceti letech se rozhodne pro radikální krok: dodělá si magistra v oboru poezie. Psaní se tak bude věnovat ještě intenzivněji a následně třeba zahájí svou spisovatelskou kariéru!

„Začínám psát novou životní kapitolu tam, kde mě nikdo nezná.“

Jenže na katedře anglistiky v Perrinu potká Leigh Willa – naposledy se viděli před šesti lety. Nyní se i on rozhodl pokračovat v magisterském programu a stejně jako Leigh se zaměřuje na poezii. Co myslíte, jak proběhne jejich setkání? Určitě je vám jasné, že Leigh na Willa nikdy nezapomněla. Co Will? Převládnou mezi nimi sympatie či spíše antipatie?

„Nevěděl jsem, že tady budeš.“

Líbí se mi, jaké hlavní hrdiny autorka vytvořila. Poslední dobou čtu příběhy, v nichž hrají hlavní roli především sexy sportovci. Will je ale úplně jiný: opačné pohlaví neoslňuje svaly, ale spíše bezchybným rukopisem, kterým píše básně do vázaného zápisníku.

„Naprosto neodolatelný pro holky jako jsem já.“

Zaujala mě i postava Leigh – dívky, která si jde za svým snem. Musím se ale přiznat, že jsem dlouho přemýšlela nad její reakcí na Willa. Těch pár slov, které ji během workshopu věnoval, když se vyjádřil k její básni, ji totiž zasáhlo intenzivněji, než dokážu pochopit. Ano, jeho kritika ji mrzela. Ale jinak přece tehdy o nic nešlo? Na jeho názoru vůbec nezáleželo. Navíc Leigh následně dosáhla dalších úspěchů, které neunikly ani Willovi. Zkrátka jsem měla pocit, že za tím musí být ještě něco víc… A má předtucha byla správná: víc vám však neprozradím, to už nechám přímo na autorce!

Vysoká škola, studenti, láska, próza a především poezie. To je dokonalá kombinace námětů pro příběh – alespoň já to tak rozhodně vnímám. Moc mě bavilo společně s hlavním hrdiny hledat vše, co se skrývá mezi řádky. Protože právě o tom tento román je. Will a Leigh se snaží vypořádat s minulostí prostřednictvím své vlastní tvorby – spoustu věcí si neřeknou přímo, ale sdělí si je nepřímo prostřednictvím básniček. Takové pojetí příběhu považuji za originální. A vůbec bych nepoznala, že jde o autorčinu prvotinu. Vše se jí podařilo skvěle vystihnout.

A komu se příběh bude líbit? Samozřejmě především milovníkům literatury – k nim totiž patří i Will a Leigh. A vůbec nezáleží na tom, jaký žánr preferujete. Důležitý je váš pozitivní vztah ke knihám, k textům případně i k samotnému psaní. V takovém případě se s hlavními hrdiny dokážete plně ztotožnit a příběh si užijete. A třeba také načerpáte tipy na knihy, protože těch se v románu objevuje opravdu spousta.

Ukázka:

„Nejde o jednotlivé verše. Ty dávají smysl.“ Will mluvil pomalu a s jistotou. Žádný hněv, jen tvrdost, neústupnost a zklamání. „Moje hodnocení se týká hlubšího smyslu. Když jsem báseň dočetl, nic jsem necítil. Jen forma, obsah žádný.“
A bylo to tady. Do očí mi vhrkly slzy a hrozilo, že rozmáčí úchvatné líčení řasenkou značky Maybelline.
Jen forma, obsah žádný.
Nejraději bych vyskočila, odkopla židli a vyběhla ze třídy, ale taková nejsem. Nemám to v sobě. Jak by to vypadalo? Co by na to řekli ti z vyšších ročníků, Will nebo paní Lincolnová? Cíťa. Přehrává. Bere si to moc osobně.
Takže jsem tam jen seděla se sklopenýma očima, dokud se mi nepodařilo potlačit slzy. Třída pokračovala v připomínkách a doporučeních, ale nic z toho jsem nevnímala, doléhal ke mně jen nezřetelný šum.
Nakonec se u mě sešly všechny připomínky z obou stran stolu. Willovy ležely nahoře, dokonalý rukopis, krásně čitelný a úhledný, ale nedokázala jsem se přimět je přečíst. Ani jsem je číst nechtěla. Zasunula jsem jeho komentáře dospodu a spolu s ostatními je strčila do batohu. A seminář se posunul k četbě na tento týden.
Neměla jsem v úmyslu Willovy poznámky číst. Nestála jsem o jeho názor. 
Jen forma, obsah žádný, slyšela jsem znovu a znovu jeho nevzrušený a sebejistý hlas. A právě to je ta potíž s přímočarými bílými muži – spisovateli. Nakonec se ukáže, že jsou všichni stejní. Dokonce i kluci, kteří sotva zjistili, jakou mocí vládnou.

Hledej mě mezi řádky – Katie Naymonová. Brno: Jota, 2025.

logo_Jota