Hledáte příběh s nevšedním námětem? Pak doporučuji román z produkce nakladatelství Jota Čtenářský klub za mřížemi, který napsala Monica Woodová.

Hlavních hrdinů je v knize hned několik. Třeba Violet Powellová, která byla odsouzena k trestu odnětí svobody za způsobení nehody v opilosti, při které zemřela starší žena. Čas ve vězení utíkal velice pomalu a všechny dny probíhaly stejně, proto byla vděčná za každé rozptýlení – třeba za setkání čtenářského klubu. Přestože by sama často ke čtení volila jiné tituly, chápala, co jim příběhy mají předat. A díky knihám si alespoň na chvíli připadala jako obyčejná žena – nikoli trestankyně.

„Když se setkáme, abychom mluvily o knihách, jsme čtenářky. Ne defraudantky. Ne vražedkyně. Čtenářky.“

Dále Harriet Larsonová – bývalá učitelka a knihomolka srdcem i duší, která ve věznici vede čtenářský klub. Ačkoli by si vězenkyně měla držet od těla, nedokáže to. Buduje si s nimi vztah, dokáže je rozmluvit a předává jim to, co jim momentálně v životě chybí. Ale nemyslete si, že Harriet nic netrápí. I ona má problémy, které se pokouší překonat…

A pak Frank Daigle – muž, který vinou nezodpovědnosti jiného člověka ztratil svou lásku. Právě jeho žena zemřela v důsledku nehody, kterou způsobila Violet.

Zápletka spočívá v tom, že tito tři lidé – Violet, Harriet a Frank – se po Violetině propuštění z vězení potkají v knihkupectví v Portlandu. A jejich životní cesty se tak zásadním způsobem protnou… Violet si přišla koupit knihu, kterou probírali ve vězeňském čtenářském klubu. Harriet chce vybrat nové tituly pro vězenkyně. A Frank? Jako vášnivý čtenář vždy rád navštěvoval knihkupectví. Teď v něm navíc pracuje jako údržbář – práce dokáže uklidnit výkyvy jeho pocitů, nutí minulost stáhnout se do pozadí a dává jeho dnům jasný rámec. S Harriet se už setkal několikrát a je mu moc sympatická, tato žena by dokázala do jeho života přinést svěží vítr. Ale co až se střetne s Violet? Samozřejmě ji zná, potkali se několikrát během soudního procesu…

„Čas se zastavil v tom nevěřícném okamžiku a Harriet zahlédla v očích Franka Daigla cosi naléhavého a bolestně složitého.“ 

Ve vyprávění vystupují různé typy lidí. Každý z nich si nese nějaké břemeno – objevuje se zde rovnou několik důležitých témat. Harriet bojuje se syndromem prázdného hnízda. Cítí se osamělá a marně hledá smysl života. Violet se  pobytem ve vězení naprosto změnil život. Blízcí ji nechávají na pospas svému osudu, sama se musí vyrovnat s následky svých činů. Po propuštění začíná od začátku – v jiném městě, bez přátel, rodiny i snoubence…

„Už jsi splatila svůj dluh, Violet, a teď máš svaté právo žít svůj život.“

A Frank? Snaží se překonat ztrátu milované osoby. Jenže postupně se ukazuje, že o svou manželku už přišel dávno před nehodou…

Všechny postavy se nacházejí na rozcestí a pokouší se dál vydat tou správnou cestou. Ale objeví ji? Ať už to s nimi dopadne jakkoli, jedno je jisté: autorka vás přiměje zamyslet se nad vlastním životem.

Důležitou úlohu hrají v příběhu knihy. Monica Woodová totiž ukazuje, co nám přinášejí, čím nás obohacují. Mohou člověka naučit empatii – a to i k lidem, které dotyčný prostě nemá v oblibě. Knihy pomáhají druhé rozmluvit. Všimněte si sami: když vyprávíte, co prožívá hlavní hrdinka příběhu, který jste právě přečetli, nezůstanete pouze u děje. Připojíte i pár svých myšlenek či dokonce zkušeností. Na terapeutických setkáních jde o velmi žádoucí stav… I čtenářské kluby mohou být formou terapie. A další důležitá věc: knihy přinášejí inspiraci a dávají nám prostor vidět některé věci z jiného úhlu pohledu.

„Knihy nevyřeší mé problémy, Harriet.“
„Ne, ale poskytnou ti perspektivu k tvým problémům. Umožní tvým problémům dýchat.“

Moc se mi líbí motiv, který autorka zvolila – čtenáře přiměje k zamyšlení. Zajímavé jsou i postavy, které vytvořila. Řekla bych, že v mnoha směrech jde o originální vyprávění. Knihy, ztráta svobody, ztráta milovaného člověka, cesta k odpuštění a vyrovnání se se vším, co život přináší – mnohdy to není jednoduché, ale nakonec člověku stejně nic jiného nezbyde, než brát vše tak, jak to je. Hledáte-li emotivní a zároveň inspirativní román, bude Čtenářský klub za mřížemi dobrou volbou.

Ukázka: 

„Co je to za muže?“ zeptala se Harriet potichu.
Baker se opět naklonila. „Jaký muž?“
„Ten s barvou.“
„Aha, to je Frank. Frank Daigle. Dělá tu něco jako údržbáře.“ Baker se v očích objevil šibalský záblesk – a že to byly krásné oči s dlouhými řasami a lesklými tmavými zorničkami. „Podle nás je fakt roztomilej.“
„Aha.“ Copak ti dnešní mladí nemají nic lepšího na práci, než si dělat srandu ze starých lidí? „Mohla bych si prosím objednat ty knihy?“
Baker si sundala nepraktické brýle a znovu si důkladně přečetla obálku.
„Ani jedna z těch duší na hřbitově nechodila na Yale,“ oznámila Harriet.
Baker ťukala do počítače. „Nebudu je mít dřív než za týden.“ Znovu se naklonila a zašeptala: „Když si to objednáte na Amazonu, budete je mít nejpozději do dvou dnů.“
„Amazon je čisté zlo,“ sdělila Harriet nejen Baker, ale i komukoli dalšímu, kdo by mohl náhodou poslouchat. Posunula svou kreditku přes pult. „Kam se na ně hrabou nacisté.“
„To je pravda.“
Harriet jela autobusem domů a už cestou si plánovala dotazy. Co je cílem epitafu? Komu byste svěřily ten svůj? Je možné nějak shrnout celý lidský život?

Čtenářský klub za mřížemi – Monica Woodová. Brno: Jota, 2026.

logo_Jota