Lhářka

S přicházejícím podzimem vždy dostávám chuť přečíst si napínavé příběhy plné různých tajemství. Tentokrát jsem zvolila knihu Spočítej mé lži, kterou napsala Sophie Stava. Jde o její debutový příběh a já musím říct, že mě velmi mile překvapil. Vypadá to, že se v souvislosti s touto autorkou máme ještě na co těšit!

Hlavní hrdinka, třicetiletá Sloana Carawayová, je lhářka. Málokdy vypustí z úst pravdu – prostě se nedokáže ovládnout.

„Pravda je hrozně nezajímavá. S jejím upravováním, pozměňováním detailů a přidáváním odstínů jsem začala už jako malá. Je to zlozvyk podobný okusování nehtů nebo strhávání strupů, ze kterého jsem nikdy nevyrostla.“ 

Když však tvrdí neznámému, ale velmi sympatickému muži, jehož dceru na hřišti píchla včela, že je zdravotní sestra, netuší, do jak velkých problémů se kvůli tomu později dostane…

„Chtěla jsem pomoct. Připadal mi tak rozrušený, tak vyvedený z míry, že jsem pusu otevřela takřka bez přemýšlení a lež z ní vypadla. Měla jsem dobré úmysly, opravdu měla. Já vím, cesta do pekel, že?“

Sloan zmíněného muže s dcerkou už pár dní pozoruje – objevují se na hřišti pravidelně. Jay Lockhart ji na první pohled zaujal. K její smůle se však ukáže, že je ženatý – i když nenosí snubní prsten. Nakonec však přece jen dostane šanci být v jeho blízkosti: Jay a jeho žena pozvou Sloan na večeři – jako poděkování, že se postarala o jejich dceru, když ji píchla včela. Ani ve snu ji však nenapadlo, že od nich dostane pracovní nabídku: hledají chůvu! Chtějí někoho se znalostí medicíny, protože dcera má pár zdravotních problémů…

„Odškrtávám si v duchu lži, které jsem jim řekla, a opakuju si je, dokud mi nepřipadají skutečné.“

Lockhartovi působí jako dokonalá rodinka. Jak by je Sloan mohla odmítnou? Žijí v luxusu a ve všech ohledech si dopřávají jen to nejlepší. To se jí líbí! Jenže Sloan není jediná, kdo se přetvařuje a lže…

Líbilo se mi, jak autorka příběh poskládala. Lži, tajemství, kostlivci ukrývající se ve skříni… Podobné náměty jsou časté a čtenáře baví – včetně mě. Hlavní hrdinka je však v mnoha ohledech originálně pojatá: Sloan má mnoho zlozvyků. Příliš nepřemýšlí o tom, co vypouští z pusy. Moc mluví, moc se ptá. Chce být pro ostatní zajímavá, proto o sobě lže. Svůj život považuje za nudný, tak se ho prostřednictvím lží snaží ozvláštnit. Jenže kdo se pak má ve všech lžích vyznat? Sloan je navíc velice zvědavá!  Neustále strká nos do cizích záležitostí.

„Udělám skoro cokoliv, abych mohla potají nahlédnout do života někoho jiného.“

Samozřejmě je jen otázkou času, kdy se jí vše vymstí. Ačkoli sama vypouští z pusy jednu lež za druhou, vůči druhým není příliš ostražitá. Sem tam se u ní objeví záblesky podezření, ale najednou je příliš pozdě…

Tempo vyprávění mi v první části příběhu přišlo pomalejší (zejména ze začátku), ale nenechte se tím odradit od čtení. Autorka vás potřebuje uvést do děje, aby s vámi mohla rozehrát svou promyšlenou hru. V polovině knihy dojde ke změně vypravěče a v tu chvílí nabere děj na obrátkách! Sice tím autorka trošku odkryla své záměry, ale i přesto mě druhá část bavila více jak první.

Máte-li rádi příběhy, ve kterých nevíte, co jsou hlavní hrdinové zač, co a kdo skrývá a komu vlastně (ne)můžete věřit, mohla by se vám kniha Spočítej mé lži líbit.

Ukázka:

„Jsem zdravotní sestra.“ Ta slova mi vypadnou z pusy dřív, než je stihnu zarazit, zařinčí jako dvě plechovky přivázané k zadnímu nárazníku. Kdybych je mohla chytit a vzít zpátky, udělala bych to, ale na to je už pozdě. Někdo je slyšel. Dvě hlavy se otáčejí.

Měla bych odejít. Nebo se zasmát, říct, že jsem si dělala legraci. Jenže když ke mně ti dva, otec s dcerkou, vzhlédnou ze své lavičky v parku, on s pohledem plným naděje, ona s očima lesknoucíma se slzami, ucítím takové vzrušení, že neudělám jedno ani druhé. Místo toho si vedle holčičky kleknu a široce se usměju, nejdřív na ni, pak na něj.

„Musí se to zchladit,“ říkám muži jasným, pevným hlasem, s nádechem rozhodnosti, o níž předpokládám, že je přirozeným rysem osoby pohybující se ve světě medicíny.

Věc se má tak, že nejsem zdravotní sestra. Nikdy jsem jí nebyla. Jsem lhářka. Slyšela jsem holčičku naříkat ze svého stanoviště na druhé straně hřiště. Přivábily mě k ní její dlouhé táhlé vzlyky. Odjakživa jsem zvědavá, nakláním se, abych zaslechla cizí hovory, přisouvám se o krok blíž, abych lidem četla přes rameno, dívám se na osoby stojící vedle mě v metru a natahuju krk, abych si přečetla zprávy na jejich mobilu. To je další z mých zlozvyků. Přidejte si je na seznam, ano?

Spočítej mé lži – Sophie Stava. Brno: Jota, 2025.