Mona Lisa je jedním z nejslavnějších portrétů všech dob. Italský umělec Leonardo da Vinci ji na počátku 16. století namaloval ve Florencii. Kroky většiny návštěvníků Louvru vedou právě k ní. Ale napadlo vás někdy, že by tam mohla být vystavena jen kopie? Právě o tomto proslulém portrétu vypráví Jonathan Santlofer ve své knize Poslední Mona Lisa, kterou před několika dny vydalo nakladatelství Jota.

Hlavních hrdinů je v příběhu hned několik. Tím nejzásadnějším je malíř Luke Perrone z New Yorku, který působí jako odborný asistent na univerzitě, kde vyučuje dějiny umění. Vždy ho fascinovalo vše, co bylo spojeno s malířem Leonardem da Vincim. A nyní se vydává do Florencie, aby konečně odhalil sto let staré tajemství! Přes dvacet let svého života věnoval pátrání po svém pradědečkovi jménem Vincenzo Peruggia. Hledal informace o zločinu, kterého se Vincenzo dopustil: v roce 1911 ukradl z Louvru obraz Mona Lisy.

„Ukradl jsem ten obraz, abych ho vrátil do jeho pravé vlasti.“

Na dva roky se po nejslavnější ženě světa slehla zem. Ale tím její příběh nekončí! Ještě před tím, než se podařilo obraz vrátit do muzea, podvodníci vytvořili několik kopií, které vydávali za originál. A tak se nabízí otázka, zda i v pařížském muzeu není vystaven pouhý padělek?

Do Florencie Luka zavedl e-mail od jednoho z profesorů tamní univerzity, v němž byl informován o nálezu deníku, který vlastní rukou napsal Vincenzo během svého pobytu ve vězení (za krádež portrétu byl odsouzen k trestu odnětí svobody). Měl by tedy obsahovat všechny podstatné informace o tom, co se tehdy stalo! Zatím je tato krádež opředena jen několika teoriemi bez konečného závěru a spojena s mnoha otázkami bez odpovědí. Asi je vám jasné, jak velké lákadlo deník představuje pro ty, kteří se o krádež zajímají. Jenže mezi tyto lidí zdaleka nepatří jen Luke…

„Pokud jsem ten deník a odpověď na sto let staré tajemství hledal já, může ho hledat i někdo jiný.“

Celý příběh je vyprávěn z více úhlů pohledu a složen z několika dějových linek. Některé se vrací do minulosti, jiné se odehrávají v současnosti. Vystupuje zde také poměrně dost postav a pojítkem mezi nimi je právě deník muže, který před sto lety ukradl Monu Lisu. Některé z postav jsou cennými uměleckými díly fascinované tolik, že jsou ochotné pomocí násilí (ano, dojde i k několika vraždám) odstranit kohokoli, kdo se jim postaví do cesty. A aby byla situace ještě o něco komplikovanější, vstupuje do nebezpečné hry i pracovník Interpolu John Washington Smith, který se zabývá krádežemi uměleckých děl a sleduje vše, co by mohlo souviset s jejich pašováním a dalším prodejem. A zajímá ho samozřejmě především krádež Leonardovy nejslavnější malby. Už několik let sleduje Vincenzova pravnuka a ví o něm naprosto vše. Tedy i to, kvůli čemu se vydal do Florencie. A protože John touží po uznání, které se mu za jeho dvacetiletou kariéru u Interpolu zatím nedostalo, vydá se do Florencie i on – jenže na vlastní pěst!

„Někdy se stane, že někdo po něčem touží tolik, že se dostane do nebezpečné situace a ani si to neuvědomí.“

Byla jsem velmi mile překvapena, kolik toho v sobě tato kniha ukrývá a co vše autor dokázal zkombinovat! Vycházel ze skutečných událostí a do románu zapojil i informace z dobových zpráv a článků. Kniha je opředena tajemnou atmosférou, která ve čtenáři vyvolá napětí. Nechybí podezřelé nehody, podivná zmizení, nevyřešené zločiny, nevysvětlené záhady. Někteří z hlavních hrdinů jsou neustále sledováni, což také nevěstí nic dobrého. I já jsem se nemohla dočkat, až si přečtu další část ze zmíněného deníku! Protože jedině tam je možné zjistit, jak to všechna tehdy bylo… Námět založený na krádežích uměleckých děl a jejich padělání je (alespoň pro mě) velmi originální. A poutavý.

Jonathan Santlofer vás zavede do světa umění. Představí vám několik umělců, nastíní šarvátky mezi nimi. Ukáže vám, jak temný může být sběratelský svět, a poodhalí vám mnoho tajemství spojovaných s jedním výjimečným portrétem. A také vás provede spletitými uličkami Florencie. Dočkáte se i několika romantických okamžiků, ale ty se odehrávají spíše na pozadí celého příběhu, protože hlavní hrdina rozhodně nepřijel do Florencie za láskou. Navíc Luke je muž, který obvykle zůstává nad věcí, ale nyní potkává ženu, která se mu pomalu dostává pod kůži… Otázkou však je, zda jí skutečně může věřit?

„Když jde o cenné předměty, lidi můžou být bezohlední.“

Máte-li rádi dobrodružné knihy, které jsou napsány podle skutečného příběhu, tíhnete k umění a zajímá vás historie obrazu Mony Lisy, neměli byste si tuto novinku nechat ujít.

 

Ukázka:

S tlukoucím srdcem a rozechvělými nervy odšroubuje malý dřevěný rám připevněný ocelovými šrouby. Je jako posedlý a zkreslený odraz své tváře ve skle, které teprve před týdnem sám nainstaloval, ani nevnímá. 
Zabere to pět minut. 
Pak se temná postava pohne, obraz si tiskne k hrudi, vyrazí ze dveří, proběhne dalšími, chodbou a na schodiště, kde se zastaví. Obraz vyndá z těžkého rámu, odstraní sklo a obojí nechá na místě. Znovu se pohne úzkou chodbou lemovanou mramorovými sochami, teď běží rychleji, lapá po dechu, potí se, proběhne klenutým průchodem a dorazí k bočním dveřím Porte des Arts. Všechno přesně tak, jak si to naplánoval, prostě dokonalé. Až do doby, kdy se kulová klika neotočí. 
Tahá a kroutí s ní, škube a lomcuje, ale klika se nehýbe a jediné, co je v pohybu, jsou jeho zběsile pádící myšlenky.

Poslední Mona Lisa – Jonathan Santlofer. Brno: Jota, 2022. 

logo_Jota