22Melanie Gideon dává v knize Manželka 22 pohlédnout na manželství dvacátého prvního století. Autorka zde zobrazuje pocity, se kterými se setkává po mnoha letech společného soužití většina manželství.

Z pohledu okolí se jedná o idylický vztah – čtyřiačtyřicetiletá hlavní hrdinka Alice právě oslavila 20 let od svatby s manželem Williamem, se kterým má dvě děti. Manželé se vzájemně respektují, mají  poměrně dobrou práci a volný čas tráví společně se svými dětmi. Jenže… Jak už to bývá, co vypadá na první pohled jako harmonický vztah, na ten druhý už lze vidět problémy, se kterými se pár potýká. V případě Alice a Williama to je manželský stereotyp – Alice má pocit, že jsou spíše spolubydlící a žijí vedle sebe než spolu. Také se domnívá, že její dvanáctiletý syn Peter je gay a její patnáctiletá dcera Zoe trpí bulimií. Autorka psala víceméně o sobě – žena po čtyřicítce, která je okolím obdivována a nemá  žádné větší důvody ke stížnostem. Jenže ona sama spokojená není, má totiž pocit, že ji život proklouzává mezi prsty.

V případě Zoe a Petera jsem měla pocit, že Alice je prototypem hysterické matky, která za každou drobností vidí hned to nejhorší a dělá z komára velblouda. Přestože některé drobnosti napovídají Aliciným černým představám, ona se je ani nesnaží blíže prozkoumat či se s dětmi pobavit. Rovnou je odsoudí. A to i přestože  ji všichni její černé myšlenky vymlouvají. Já sama jsem jen nevěřícně kroutila hlavou, když Peter se zmiňoval o svém dobrém kamarádovi a jeho matka mu nenápadně začínala podstrkovat, že vůbec nevadí, že je gay a že ho budou mít pořád stejně rádi. Stejně tak nevěřícně kroutil hlavou Peter. Nedivím se mu. Jinak se mi Alice, jakožto vypravěčka celého příběhu, velmi líbila. Je totiž vtipná, pohotová a ve většině případů je nad věcí. U některých jejích výroku jsem skutečně od srdce zasmála.

Další věc, která se mi v knize líbila, byla konverzace na Facebooku. Je totiž psána takovým písmem, jako byste skutečně měli před sebou tuto sociální síť otevřenou. Dokonce můžete vidět i profilové fotky, které si aktéři mění! I když pouze malé a se zhoršenou kvalitou.

Co mi přišlo trošku přehnané, bylo chování Aliciných dětí. Synovi bylo pouhých 12 a dceři 15. Nicméně chování, které jim autorka přiřkla, by se hodilo k mládeži alespoň o 3 roky starší. Tak třeba – Alice má v zálibě se synem sledovat ty nejděsivější horory. Dokonce je naštvaná, když se s ní Peter nechce dívat. Dcera Zoe zase ve svých patnácti letech má vážný vztah. Což by se ještě dalo pochopit, ale když při jedné konverzaci chatuje s ostatními kluky tak, že by se za to nemusela stydět ani ostřílená pornohvězda, to bylo už i na mě silné kafe.

Celkově knihu hodnotím kladně a určitě ji doporučuji k přečtení. Přestože se jedná o oddechovou četbu, není to kniha ,,béčková“. Nakladatelství ji označuje jako inteligentní román pro inteligentní ženy. S čímž souhlasím – líbil se mi jak styl psaní, tak hlavní myšlenka knihy i překvapivý závěr.

Zdroj: Melanie Gideon, Manželka 22. Nakladatelství Domino.