Klukovina

Dnes potěším příznivce středoškolských romancí: patříte-li do této skupiny čtenářů i vy, nenechte si ujít knihu Klukovina, kterou napsaly Klára Pospíšilová a Eva Pospíšilová. Srdce nejen dospívajících si autorky získaly především příběhem, který vyšel pod názvem Nocturno pro Erika. Jestliže jste si ho oblíbili i vy, určitě by vám neměla novinka Klukovina uniknout.

Seznámíte se se dvěma hlavními hrdiny: Gabrielem a Michaelem. Na první pohled by se nemohli více lišit! Gabriel je hodný a tichý kluk klidné povahy. Jde o obyčejného studenta, který má svůj svět, do něhož pouští jen pár vyvolených. Mezi spolužáky je outsider a chybí mu přátelé. A Michael? Kapitán týmu amerického fotbalu, mezi vrstevníky velice oblíbený, respektovaný… Navíc pochází z bohaté rodiny, takže má zázemí, které mu jiní závidí. Volný čas tráví projížďkami na motorce a poflakováním se svou partou. Oba kluci vedou zcela odlišný život – jenže pak se jejich cesty protnou… Kvůli klukovině s dalekosáhlým dopadem!

Zatímco Gabriel si už na začátku získá vaše sympatie, s Michaelem to není tak snadné. K němu si budete muset postupně najít cestu. Na druhou stranu – já tuto postavu asi považuji za zajímavější. Michael totiž prochází velkou proměnou – ve srovnání s Gabrielem. I když: priority si stejně musí urovnat oba, stejně tak najít ve světě své místo. Těžko říct, pro koho je to nakonec těžší.

Co všechno Klára a Eva Pospíšilovy dokázaly do svého vyprávění zapojit? Kromě romantické linky i řadu těžších témat: např. šikanu, sexuální nátlak, ublížení na zdraví, trauma, pokus o sebevraždu atd. Vím, že vše zmíněné se objevuje v řadě dalších knih. Autoři si často myslí, že podobnými zvraty si získají pozornost čtenářů. Něco na tom bude… Ale jen málo spisovatelů dokáže tato témata podat citlivě a autenticky jako Klára s Evou. Ani ony se sice neobešly bez určitého zlehčování, ale zase: vypráví příběh o puberťákách a podobné fráze, které jsou lehce na hraně a vážná témata bagatelizují, byste od nich skutečně mohli slyšet.

Ačkoli jde o odlišné příběhy, myslím si, že Nocturno pro Erika a Klukovina mají hodně společného. Homosexualita, láska, dva rozdílné světy, které si sice nejsou vůbec podobné, přesto se nakonec doplňují. A emoce, spousta emocí, pozitivních i negativních – autorky s nimi skvěle pracují! Co tím chci říct? Pokud se vám líbí jedna ze zmíněných knih, sáhněte i po té druhé. Jistě vás nezklame.

Musím se vám k něčemu přiznat: příběhy jako tento příliš nevyhledávám. Rozhodně není na vině žádné z témat, kterými se autorky zabývají. Ani nemám nic proti vyprávění o homosexuálech – naopak si myslím, že tyto knihy jsou dnes velmi důležité. Je skvělé, že jejich čtenářská základna se neustále rozšiřuje. Spíše jde o to, že hlavní postavy většinou řeší problémy, které se mě nedotýkají – tzn. marně hledám v ději autenticitu. Ale tady je to jiné – vše, co se děje, působí důvěryhodně. Děj se mě dotýká. Toto autorské duo píše tak vytříbeným stylem, že jejich příběhům prostě neodolám. Nocturno pro Erika? Skvostné! Klukovina? Snad ještě lepší! Uznávám, že nemohu příliš porovnávat s jinými příběhy stejného žánru, protože jich mám načtených málo, ale pro mě jde o to nejlepší, co česká literatura v tomto žánru nabízí. A myslím si, že autorky v sobě ještě nějaký potenciál ukrývají, takže se určitě máme na co těšit!

Ukázka:

Možná je to tím, že fakt blbě čumím. Možná lidi něčím podvědomě rozčiluju. Možná na mě kouknou, a to v nich probudí to špatné, aniž by si to uvědomovali. Je tohle odpověď?
Gabriel s pohledem upřeným do sešitu počkal, až všichni ostatní odejdou z učebny. Teprve potom se konečně zhluboka nadechl. Nějakou dobu seděl se zakloněnou hlavou, zíral na strop a cítil… Necítil nic moc. Byl hodně otupělý a bolela ho hlava.
Sebral batoh, narval do něj věci a vyšel z učebny s tím, že obědovou pauzu přečká někde na školním hřišti, protože venku ještě nebyla taková zima, aby tam nevydržel, ale zároveň dostatečná na to, aby všichni ostatní neměli tendenci tam chodit.
A on tam nechodil skoro nikdy.
Jenže udělal sotva dva kroky, když ho někdo pevně objal kolem ramen. Okamžitě poznal, o koho jde. Už podle vůně, už podle sevření, už podle toho, že nikdo jiný se ho takhle nikdy nedotýkal.
Takže na něj musel čekat.
Takže to dneska ještě nestačilo.
Takže dnešní den bude vážně na hovno.
Gabriel se zkusil vytrhnout, ale Michael něco takového nejspíš očekával a jeho stisk ještě zesílil. „Co děláš? Jdeme se najíst, ne?“ pronesl mile a vedl ho přitom chodbou směrem k jídelně. „Doufám, že nebude brokolice. Mám pocit, že tady ráno smrděla. Nebo banánový mlíko. Zamyslel ses někdy nad tím, proč to dělají zrovna z banánu?“
Společně sešli po schodech a Gabriel cítil, jak na ně skupinka dvou kluků a dvou holek kouká, a bylo v tom něco nepříjemného, ale nakonec všichni čtyři jen uhnuli, aby mohli projít. Nikdo nic neřekl. Co by taky říkali? Vždyť ho Michael jen objímal kolem ramen a vedl do jídelny.
Kde to Gabriel nenáviděl.
Michael zastavil až u výdejního pultu. Teprve tady Gabriela pustil a se širokým úsměvem popadl tác. „Máš rád banány?“ chtěl vědět a stál tak blízko, až tím Gabriela přinutil odvrátit zrak. Ten na to nehodlal odpovídat, protože, zcela upřímně, stejně to nemělo smysl.
Když řekne ano, dostane mléko. Když řekne ne, dostane mléko.
Pohlédl ke dveřím, a tak jako vždycky, když byl v podobné situaci, ho napadlo odejít. Nebo utéct. Jo, docela klidně by utekl jako nějaký srab, s tím problém rozhodně neměl. S čím ale problém měl, byl fakt, že by tím všechno jenom zhoršil.
Pokud by se Michaelovi chtělo, rozběhl by se za ním, chytil by ho a přivedl zpátky. Stoprocentně by se tomu všemu smál, protože bez ohledu na situaci, Michael se vždycky směje. Všechno je pro něj legrace.
A kdyby ho Michael nechal… Příště by to bylo o to víc ponižující.

Klukovina – Eva Pospíšilová a Klára Pospíšilová. Brno: Host, 2025.