Hořkosladká příchuť lásky

Poznáváte rádi tvorbu českých autorů? Já rozhodně ano, takže jsem se pustila do nového románu Šárky Hiekové s podmanivým názvem Vanilkový polibek. Ačkoli má tato žena na svém kontě už více knih, mě její díla zatím míjela. Zmíněný román mě však anotací natolik zaujal, že jsem se hned po vydání pustila do čtení!

Hlavní hrdinka Aneta neprožívá nejlepší životní období… Pomýšlela na založení rodiny, chtěla se usadit. Jenže místo svatby řeší rozchod: přítel Petr, se kterým strávila posledních sedm let, jí dal kopačky – prostřednictvím e-mailu, který si Aneta přečetla na exotické dovolené, na níž měli odjet společně. Kvůli Petrovým problémům v práci však Aneta odletěla sama – až následně pochopila, proč se k ní Petr nepřipojil… Měl v tu dobu totiž úplně jiné starosti! Narodilo se mu dítě…

„Mělo jí dojít, že když se vztah za sedm let nikam neposune, něco je špatně. Prostě se jen bála zůstat sama, tak si nalhávala společnou budoucnost.“ 

Dalším hrdinou je David: muž, který se sice oženil a založil rodinu (má pětiletou dcerku Violku), ale manželství se mu příliš nevyvedlo… Jeho (zatím ještě stále) manželka Silvie si našla jiného partnera. David by se rád rozvedl, ale Silvie situaci jen komplikuje… Objevila totiž Davidovo nejslabší místo – dceru Violu, kvůli které David udělá úplně vše, co si Silvie zamane. Aby se jí dokázal postavit, musel by po svém boku mít milující ženu, díky které by snad mohl dostat Violku do své péče. Ale kde má urychleně najít někoho, kdo s ním konečně utvoří rodinu?

Nejspíš je vám jasné, že David a Aneta se setkají. Chcete vědět za jakých okolností a jak bude jejich seznámení probíhat? To už vám prozradí sama autorka… Mohu vám však slíbit, že se máte na co těšit. Dojte totiž k propojení dvou lidí, kteří si připadají osamělí a kteří přestávají věřit v lásku. Přitom touží po tom stejném – po zázemí a milující rodině. Jenže jejich bývalí partneři jim nic z toho nedokázali dát…

Vyprávění Šárka Hieková napsala z pohledu Anety i Davida. Díky tomu proniknete do života obou postav. Námět příběhu není originální (hlavních hrdinek, kterým se hroutí svět, najdeme všude mnoho), ale autorce se ho podařilo zajímavě zpracovat. A způsob, jakým se Aneta a David seznámili, naopak za originální považovat lze. Bavily mě okolnosti, které je svedly dohromady…

Příběh působí velmi reálně: v podobné situaci jako Aneta či David se řada lidí skutečně ocitne. Cítila jsem neskutečný vztek, když jsem četla pasáže, ve kterých Silvie s Davidem manipulovala. Chápu, že Davidovi šlo především o blaho dcerky – proto se snažil dělat vše, aby malá Violka byla šťastná, ale zapomínal, jak moc tím škodí sám sobě. Možná díky autorce někteří z těch, co se ocitli v podobné situaci, procitnou. A uvědomí si, že je bývalí partneři jen využívají… Tak jako Sylvie Davida! Nicméně vše představuje důkaz, jak skvěle autorka své vyprávění napsala: dokázala ve mně vzbudit vlnu různých emocí.

Ačkoli se dle obálky může zdát, že se román odehrává v zimě, není to tak úplně pravda. Respektive: ano, odehrává, ale s hlavními hrdiny prožijete dva roky. Tedy nejen zimu… Proto se nemusíte bát, že si příběh užijete třeba jen v období adventu – naopak! Sáhnout po něm můžete kdykoli – třeba ve chvíli, kdy i vy budete řešit trápení s láskou. Přesvědčíte se totiž, že zdaleka nejste sami, kdo se snaží uspořádat svůj život!

A komu bych knihu doporučila? Třeba příznivcům románů od Mirky Skočílkové. Obě autorky píší o životě, rodině, vztazích a u obou vše působí uvěřitelně. Pokud tento styl máte rádi i vy, bude se vám Vanilkový polibek líbit.

Ukázka:

Po nějaké době to nevydržel a rozhodl se, že zavolá sám. Silvie to sice nesnášela, ale už neměl chuť brát na ni ohledy.
„Hned se vrátím,“ usmál se na Violku a pohladil ji ukazováčkem na špičce nosu.
Telefon si vzal pro jistotu do ložnice, jen málokdy se to obešlo bez hádky.
Silvie mu to nebrala a hovor několikrát spadl do hlasové schránky. David však vytrval, a nakonec se i dočkal.
„Co chceš!“ vyštěkla na něj jeho stále ještě manželka.
„Šťastný a veselý,“ řekl a ani se nesnažil zakrýt sarkasmus v hlase. „Slíbila jsi, že přijedeš.“
„Mám toho hodně.“
„Já se taky zrovna neflákám. Zavolat dceři snad můžeš, ne?“ „Přestaň s těma výčitkama. Vždyť jsem říkala, že zítra přijedu.“ „Říkala jsi, že přijedeš dneska,“ připomněl jí David. „Dneska to nejde, musím zůstat u Roberta. Nevyšla mu ta práce a má depku.“
„Děláš si legraci? V Mirešovicích jsou nejmíň tři podniky,
který v jednom kuse nabírají lidi. A platí dobře. Kdybych to měl blíž, neváhal bych.“
„Ty možná ne, ale Robert vezme jenom vedoucí pozici. Ne- chce se zahrabat na nějakým podřadným fleku a já ho v tom plně podporuju.“
„No dobře, to je vaše věc. Tak aspoň přijeď zítra o něco dřív, ať si tě Violka užije. Můžeme jít třeba někam na procházku,“ snažil se David o smír.
„No, vlastně nevím,“ vytáčela se Silvie a David už tušil, kam to bude směřovat. „Mám rozbitý servo. Dušan by to udělal, jenže jsou svátky, tak chce příplatek.“
„Vždyť jsem to nechával spravit sotva před měsícem.“
„No jo. Asi nějaká blbá součástka. Včera mi vytekl olej, jen tak tak jsem dojela domů.“
„Dobře,“ rezignoval. „Kolik potřebuješ?“
„Dvacet tisíc.“
„Vždyť to minule stálo sedm.“
„Podražilo. A taky jsou svátky. Já vím, že je to hodně, takže fakt v pohodě, nemusíš mi nic posílat. Uvidíme se po svátcích. Viole dárek pošlu, akorát taky asi přijde až po svátcích.“

Vanilkový polibek – Šárka Hieková. Praha: Motto, 2025.