Hlídej si své štěstí
Červnovou novinkou z edice 7lásky je román Neviděla jsem tě přicházet od autorky Hayley Doyleové. Skrývá v sobě další příběh, který je zase úplně jiný než všechny předchozí. Tahle pestrost námětů, jež celá edice má, mě moc baví.
Hlavní protagonisté jsou v knize hned dva. Muž a žena, jak napovídá i samotná obálka. Oba zaujímají stejný prostor, protože jednotlivé kapitoly jsou psané z pohledu každého z nich a pravidelně se střídají. Dočkáte se tedy nastínění jejich osudů. Autorka zabrousila i do minulosti, protože právě ta oba hlavní hrdiny formovala. Tím, co v minulosti prožili, je daná jejich aktuální situace.
Zara Khoury je třicetiletá žena, která většinu svého života prožila v Dubaji. Nebo se do této země alespoň pravidelně vracela ze svých cest. Už dlouho však má pocit, že nikde není doma. Rozhodne se tedy udělat něco, co není zrovna obvyklé. Opustí Dubaj, zbaví se veškerých závazků, zabalí všechny své věci a rozhodne se odletět do Anglie za mužem svého srdce. Protože s ním chce žít. Chce se k němu nastěhovat.
„Když člověk neví, kde je jeho srdce, kde ho má někdo rád, tak pak může těžko nějaké místo považovat za svůj domov.”
Její blízcí s ní nadšení příliš nesdílí, ale vždyť Zara jen poslouchá svůj vnitřní hlas! Zkrátka věří, že ten ji vede právě tam, kde konečně bude moci zapustit své kořeny. Vlastně by na celé situaci ani nebylo nic až tak divného. Jenže Zara odchází za někým, koho sotva zná. Osobně se viděli jen jednou. Ano, tehdy ji pomohl a stal se pro ni velkou oporou. Dokonce ji pomohl najít ztracené sebevědomí. Pak už spolu ale komunikovali jen on-line. Navíc se rozhodně nejedná o společnou dohodu. Její příjezd pro onoho muže tedy bude překvapením. Už je vám asi jasné, že právě tady se situace značně zkomplikuje a překvapení čeká především Zaru. Vypadá to, že její vysněný není tím, kým si myslela…
„Když něco chceš, tak si za tím musíš jít!”
Jim Glover je o tři roky starší než Zara. Žije v Anglii a už osm let pracuje v mýtné budce u tunelu Mersey. V životě neměl moc štěstí, ale teď to vypadá, že se situace změní jako mávnutím kouzelného proutku. V ranní rádiové show vyhraje zcela nové auto! Kdyby ho prodal, mohl by začít nový život. Už dlouho neměl z ničeho tak obrovskou radost. Jenže vesmír musí být v rovnováze, takže tato šťastná chvilka jistě bude něčím vykoupena.
„V tomhle světě se o své štěstí musíš postarat a já jsem měl být dost chytrý na to, abych to věděl.”
Asi je vám jasné, kam děj celého příběhu směřuje. Cesty Jima a Zary se v jeden nestřežený okamžik, kterého budou oba dlouho litovat, propojí. Jejich životy se z ničeho nic rozpadnou. Ačkoli oba mají různé problémy, zároveň mají mnoho společného. Bavilo mě, jak se Zara s Jimem poznávali. Tohle vyprávění je vlastně krásným příkladem toho, že bychom neměli soudit lidi třeba jen podle toho, jakým autem jezdí. Ono totiž vše může být úplně jinak, než se na první pohled může zdá. A především Zara hodně spoléhá na svůj instinkt a je přesvědčená, že ji nezklame. Vypadá to však, že v Anglii její instinkty příliš nefungují. Dokáže uznat svou chybu a převzít odpovědnost za své činy? Nebo by to měl udělat Jim, protože vina je na jeho straně? A ještě jedna věc: příběh vám ukáže, že na nový začátek není nikdy pozdě. I když se situace sebevíc komplikuje!
„I z nešťastných událostí může vzejít něco dobrého.”
Nejprve jsem si myslela, že děj románu bude poměrně průhledný. Nicméně nakonec tomu tak nebylo (ano, něco odhadnete, ale myslím, že závěr je zpracovaný dobře a autorka vám ukáže, že všechno nemusí být tak, jak se může na začátku zdát). Zkrátka rozhodně to není klasická love story, což mě potěšilo.
Tento příběh pro mě nebyl takovou emoční jízdou jako některé z předchozích děl edice 7lásky. Tím nechci říct, že bych nedokázala s postavami soucítit (když Zara stanula přede dveřmi svého milého, bylo mi ji opravdu líto). Ale zkrátka tu nebylo tolik emočně vypjatých situací, které by byly jako vystřižené ze skutečného života. Přece jen mezi lidmi asi není zase tolik dobrodruhů, co by se z ničeho nic zabalili, vše opustili a rozhodli se nastěhovat do jiné země k někomu, koho vlastně ani moc dobře neznají. Je to pohodové letní čtení, které si užijete třeba na dovolené, u kterého nemusíte nad ničím přemýšlet a které vás především pobaví (to je přednost tohoto vyprávění). A to zejména tehdy, pokud se rádi zasmějete na účet někoho jiného. Oba hlavní hrdiny totiž čeká řada kotrmelců, než se jejich životy ustálí!
Ukázka:
„Věříš, že každý člověk má spřízněnou duši?”
„Ach jo, holka. To se ptáš mě?”
„Zajímá mě, co si o tom myslíš.”
„Tak jo… do háje. Mmm. Abych řekl pravdu, jo, dřív jsem tomu věřil. Ale teď nevím.”
„Zajímavý.”
„Tak hele. Žijeme v hrozným světě, všichni tady pobíháme, jako by každá minuta měla být naše poslední. Nikdo nemá čas nikoho pořádně poznat, všichni spěchají.”
„Myslíš to, jak se lidi seznamují, všechny ty appky, prohlížení fotek a hodnocení nedostatků?”
„Hmm. Možná. Já toho o těch appkách a tak moc nevím. Ale podle mě se lidi dřív snášeli líp než dneska. Nechávali lásku růst. Někdy to fungovalo, někdy ne. Najít lásku… a když říkám lásku, myslím takovou tu lásku jako ve starých filmech, nebo takovou tu lásku, o který nám vyprávěli babička s dědou, když jsme byli malí… no, dneska je všechno jinak. Svět se změnil, teď je na baterky a točí se čím dál rychleji. Všechno je hned. Nikdo nenechává nic růst. Včetně lásky. Když začne nějaký vztah jen trochu uvadat, lidi hned vezmou nohy na ramena. Já nejsem žádná výjimka.”
„Možná si jen nenašel tu pravou.”
„To je dost ujetý. Ale asi je to tak, že když víš, tak víš.”
Neviděla jsem tě přicházet – Hayley Doyleové. GRADA Publishing, a. s. (Metafora), 2020.
Napsat komentář