Dívka, která si říkala Tuesday

Zřejmě úplně první a zároveň prozatím jediné dílo britského autora Stephena Williamse. Pro neangličtináře, přezdívka Tuesday znamená v češtině úterý a ano, bude v tom určitá symbolika, jak již zřejmě tušíte.

Dívka, která si říkala Tuesday. Pokud se někomu zdá název této knihy povědomý, tak se asi nemýlí. Říká vám něco například Dívka, která si hrála s ohněm? Nebo Dívka, která nikomu nechyběla? Vypadá to, že se chtěl autor srovnávat se slavnými severskými detektivkami.

Příběh začíná v Londýnském metru, kde se stane brutální vražda a zmrzačení několika mladých hochů. Všudypřítomné kamery velice kvalitně zachytí hubenou dívku v černém oblečení. Nelze však určit její totožnost a navíc se nedokáže zjistit, kde po spáchaném zločinu zmizela. Policii připadá jako duch. A v tuto chvíli nikdo ještě ani netuší, že je to jen začátek jednoho velkého plánu.

První vražda je pomsta za znásilnění a týrání Lily-Rose. Holky ze sídliště Sparrow, která si po té hrozné události chce vzít život. Se svou bolestí se pravidelně svěřuje na uzavřených online chatech, kde narazí na Tuesday. Ta jí slíbí, že se už bude cítit bezpečně. Svůj slib také dodrží. Jenže Lily-Rose není jedinou sužovanou dívkou v jejich čtvrti. A tak odplata pokračuje.

Vyšetřování všech těchto závažných zločinů, které začínají hýbat celým Londýnem, je svěřeno komisaři Lossovi. Již zřejmě prací unavenému policistovi, jenž kdysi dávno přišel o svou ženu, a později mu zavraždili i jeho jedinou dceru Suzanne. Vrah nikdy nebyl vypátrán. A jak se v nových případech objevují jednotlivé stopy, začínají se objevovat jisté spojitosti se Suzanninou vraždou. Náhoda?

Toto na úvod, poté už děj postupně graduje a je tak odhalováno, kdo se za přezdívkou Tuesday skrývá a jaká je její hořká minulost. Kniha se čte dobře, díky tomu, jak je rozdělena do menších kapitol střídavě psaných z pohledu různých hlavních postav. Dozvídáme se mnoho zajímavého o Londýně a jeho podzemí, o jehož existenci zřejmě nevědí ani samotní obyvatelé města. Bohužel text je místy tak trochu „jednoduchý“ a drobným mínusem pro mě bylo také zbytečné opakování některých informací.

Dílo bych přirovnala ke komiksu, jen bez obrázků. Hlavní hrdinka má 17 let, přestože téměř od dětství žije na ulici, ovládá perfektně moderní technologii a bojová umění. Poslouchá zásadně pouze stanici BBC a má kompletní přehled o mafii a drogových ganzích, které se rozhodne zničit, a to včetně vysoko postavených zkorumpovaných policistů. No nepřipadá vám, že má slečna tak trochu nadpřirozené schopnosti jako kreslený superhrdina?

Také tomu chybí drobné detaily, které by nepůsobily tak okatě a dávaly by smysl například až ke konci příběhu, kdy bychom se mohli dočkat mnohem zajímavějšího a překvapující rozuzlení. Přesto nechci tvrdit, že byla tato kniha ztrátou času. Na druhou stranu napínavých pasáží tam bylo hned několik, rozhodně jsem se u ní nenudila a připomněla mi, že se každý den děje velká spousta bezpráví. Svět by potřeboval více takových dívek, které si říkají Tuesday.

Ukázka:

Zamířím dolů po jezdících schodech k trase Northern Line. Miluju jízdu po eskalátorech: ten mírný tlak vzduchu zespoda, dunění mašin pod nohama a pocit, že čas nad zemí plyne úplně jinak. Takhle pozdě večer už se pomalu zavírá. Kolem se pohybují jen opilci a prostitutky, kteří hledají cestu do neexistujících míst. Mám ráda, kdy je metr téměř prázdné: je to jako vplížit se do nitra nějakého stroje. Co chvíli vás ovane proud teplého vzduchu, a když přiložíte ruku ke stěnám, můžete cítit tiché vibrace. Je tady takový klid, až mám skoro dojem, jako by všechny lidi někdo ukradl. Což se taky samozřejmě stalo. Jen o tom nevědí.

Někdy můj mozek zpomalí a jen tiše tiká – nic do něj nevstupuje ani nevychází ven. Tik tak. Starosta mluví o tom, že některé stanice budou otevřeny čtyřiadvacet hodin. Nepřetržitý postup nikam. Stínové vlaky plné kostlivců.

Postarám se, aby mě zachytily kamery na London Bridge a následně i ve stanici Bank. Ale pak se ze mě stane duch ve stroji.

Stephen Williams – Dívka, která si říkala Tuesday: DOMINO, 2016.