V případě knih, jejichž námětem je nějaká závažná nemoc, si pečlivě vybírám, zda je budu číst či nikoli. Nemám moc ráda takové příběhy, které začínají smrtí či pohřbem. Nebo k tomu od prvních stránek směřují. Minula mě spousta těchto bestsellerů, jež jsou mezi čtenáři jinak oblíbené. Mezi letními novinkami jsem však narazila na knihu Tajemství modrých dopisů od Emily Bleekerové. A ačkoli jde přesně o typ díla, které jsem nyní popsala, anotace mě nalákala natolik, že jsem se pustila do čtení.

Název prozrazuje, že hlavní roli zde budou hrát dopisy. Dopisy v blankytně modré obálce sepsané na úhledně přeložených listech z kroužkového bloku, které chodí poštou hlavnímu hrdinovi jménem Luke. Jeho žena Natalie bojovala s rakovinou. Vypadalo to, že ji dokáže porazit, ale nakonec svůj boj prohrála. Na svou smrt však měla čas se připravit. Možná si říkáte, že v takovéto situaci je to jednodušší. Máte možnost zanechat po sobě něco těm, kteří vás milují. Možná je pak pro ty nejbližší odchod milované osoby snesitelnější. Protože v určité podobě může být milovaná osoba pořád s nimi, ačkoli to fyzicky už není možné. A tak Natalie sepsala několik dopisů, které se k jejímu muži dostanou v případě, že dojde k nejhoršímu. Luke obdrží první dopis hned v den jejího pohřbu. A pak další a další a další.

„Tvářit se normálně je mnohem snazší, než se normálně cítit.”

Celé vyprávění je plné emotivních okamžiků. Není divu. Smrt ženy, která má tři stále ještě poměrně malé děti (tři, deset a čtrnáct let), zasáhne každého. Když Luke dopisy čte, připadá mu, že zase slyší Nataliin hlas. Jako by seděla přímo vedle něj. A víte co? Tohle je napsané tak procítěně, že jsem měla úplně stejný dojem. Zpočátku dopisy plnily svůj účel. Zahřály Luka u srdce, těšil se na ten moment, kdy bude moct otevřít další. Hádal, kolik listů bude mít. Přinášely mu útěchu a dávaly naději. Připomínaly mu hovory, které s Natalií dříve vedli. Byly plné vzpomínek. Díky dopisům budete mít možnost s Lukem zavzpomínat na minulost. Nahlédnete hlouběji do jejich společného žívota, dozvíte se, jak se pár poznal, jaké bylo jejich dětství, co všechno se mezi nimi stalo. A jak bude příběh postupovat, zjistíte, že všechno nebylo tak idylické, jak se na první pohled mohlo zdát. Z takovýchto dopisů totiž mohou na povrch vyplout tajemství, která možná měla zůstat nevyřčená.

„Pokud žila, nikdy o ní nepochyboval. Teď se to kvůli jejím dopisům změnilo. Natalie měla svá tajemství.”

Natalie už totiž zemřela a Luke má stále více otázek, na které nezná odpovědi. Koho se má zeptat? Celý život své ženě věřil. Teď se má vyrovnat s její ztrátou, musí se postarat o tři děti a do toho musí najít odpovědi na otázky, které mu Natalie svými dopisy zasadila do hlavy. A tak začíná pátrání třeba po tom, proč má schovanou obálkou s logem adopční agentury. A kdo je doktor Neal? Dále se také samozřejmě nabízí otázka, kdo vlastně dopisy posílá? Možná by je ani neměl číst, protože jeho žena je mrtvá. Ona je posílat nemůže. Jenže to nedokáže. Nedokáže obálku nechat zavřenou, potřebuje vzpomínky na jejich společný život, aby se mohl v tom svém posunout dál.

„Obranou proti chaosu je každodenní rutina.”

Autorka svůj román založila na námětu, který není zcela nový. S dopisy, jež po své smrti zanechá jeden z manželů tomu druhému, aby mu ulehčovaly start do nové etapy života, se můžete setkat i v jiných dílech (řada z vás zná určitě PS: Miluji tě od C. Ahernové). Na začátku čtení jsem měla trochu obavy, aby podobnost nebyla příliš veliká. Teď mohu s radostí napsat, že tomu tak není a příběh žije svým vlastním životem a je plný překvapení. V některých momentech se dokonce ubíral směrem, který jsem opravdu nečekala, což v případě románů není úplně běžné.

Tuto knihu rozhodně doporučuji těm, kteří se rádi nechávají unášet vírem emocí. Nemusíte se bát, že zůstanete pohlceni jen smutkem. Citlivější z vás možná budou mít slzy na krajíčku už po pár stránkách, později pláč vystřídá strach, obavy, vztek a touha zjistit, jaká tajemství Natalie ukrývala. Ovšem dočkáte se i pozitivních emocí jako je radost, štěstí, naděje a první krůčky k nové lásce. Nic tu nechybí.

Ukázka:

Natalie vždycky dělala zvláštní věci. Jednou mu černým fixem napsala vyznání lásky na banán, který mu dala do krabičky s obědem. Tehdy si myslel, že podivnější vzkaz nikdy nikdo nedostal. Až dodnes. Dopis ze záhrobí byl mnohem překvapivější, ale taky … báječný. Opravdu mu zítra přijde další? Při tom pomyšlení se mu na tváři objevil úsměv.

Dopis sice nezaplnil prázdné místo, které ho bolelo, jako by mu vyoperovali životně důležitý orgán, ale měl naději, že zítra napíše Natalie znovu, a tak se poprvé po dlouhé měsíce nebál té chvíle, kdy ráno zase vyjde slunce. Cožpak neslíbila, že se ještě ozve?

V poslední době v sobě veškerou naději dusil, protože přišel na to, že živit ji nemá žádný smysl a stejně po ní nezůstane nic než hořkost. Ale dnes večer, když si představil novou modrou obálku, která jako zázrakem vklouzne dovnitř otvorem v předních dveřích, jiskřička naděje v něm vzplála znovu. 

Tajemství modrých dopisů – Emily Bleekerová. Motto, 2018.

logo DK