Jakmile nastane léto, lehce se mění druh literatury, jenž čtu. V době dovolených a dlouhých letních večerů sahám po knihách, kterým bych se jinak asi vyhnula. Tentokrát jsem zvolila další z novinek nakladatelství Omega s názvem Invaze, jejímž autorem je Luke Rhinehart. Invaze je zařazena mezi sci-fi, což je žánr, který příliš často nečtu. Jsem ale ráda, že jsem udělala výjimku. Tohle je to pravé čtení pro každého, kdo hledá takové dílo, u kterého se pobaví, které je napsané jednoduše, dobře a rychle se čte, ale kromě toho má v sobě určitý přesah, protože je zároveň zamyšlením nad stavem naší společnosti.

Hlavním hrdinou je Billy Morton. Sedmdesátiletý muž s reputací nedůvěryhodného člověka, který už má ve své minulosti nějaký ten vroubek. Se svou rodinou se usadil v Greenportu, kde se živí jako rybář. Rybaření je pro něj únikem od reálného světa a od ostatních lidí. Může vyplout na širé moře, utéct od problémů, pryč od všech lží a přetvářky. Za svůj už poměrně dlouhý život má za sebou řadu různých eskapád, ale teď žije poklidným životem. Alespoň do té doby, než mu při rybaření skočí do lodi „divný chlupatý míč”. Nejprve se ho snaží zbavit, ale marně. Dostane se s ním až domů. Postupně se ukáže, že jde o nějakého mimozemského tvora. Celá rodina se s ním však bez problémů sžije, dostává jméno Louie a stává se jejich mazlíčkem. Nikdo z Mortonových však netuší, co je Louie ve skutečnosti zač. Právě to se však velmi brzo dozví: Louie a jemu podobní představují nebezpečí. Patří totiž k superinteligenci se všemi esy v rukávu. Chtějí si hrát a bavit se. Akorát při jejich „hrách” dochází k destrukci už tak prohnilých systémů, na kterých je fungování naší společnosti založeno. A ve chvíli, kdy se někdo z počítače v Billyho domě nabourá do vládních systémů, ocitá se celá rodina Mortonových v obrovském nebezpečí.

„Život je jedna velká záhada, jen blázen se ji snaží rozluštit.”

Bavilo mě, jak autor vybral charaktery hlavních postav. Billy patří k lidem, kteří jsou nespokojeni se stavem ve světě a především s americkou politickou scénou. Nemá rád lidi, co se berou moc vážně. Je to už starší pán, který neoplývá příliš vysokou inteligencí, sem tam ale dostane nějaký „skvělý” nápad. Právě tyhle nedostatky však vyvažuje svým humorem plným sarkasmů. Životní moudra, která vychází z jeho úst, vás nepochybně dostanou.

„Výhodou permanentního lhaní je to, že mi nikdo nevěří, když zrovna mluvím pravdu. A abyste mohli vymyslet takovou snůžku keců, musíte mít ve lhaní dlouholetou praxi. A já ji měl.”

Billova manželka Carlita naopak působí jako inteligentní žena, která nikdy nedělá ukvapené závěry a umí svého muže vytáhnou snad z každé bryndy. Spojení takových protipólů se autorovi povedlo.

Pokud se ptáte, čím toto dílo vlastně je, odpovím takto: parodií na dnešní společnost. V tomto ohledu byl autor velmi výstižný. Nevyhýbá se i takovým tématům jako kapitalismu, rasismus nebo rovnoprávnost. Myslím, že tohle byste v této knize vůbec nečekali. A ještě jedna věc se mu v příběhu podařila dobře vystihnout: kreativita médií.

Silnou stránkou díla je styl, jakým autor píše. Pravda je zahalená satirou a černým humorem. Nad některými pasážemi se zasmějete od srdce, nad jinými se vám na rtech usadí hořký úsměv, který značí, že i vy si uvědomujete, jak vážná situace v mnoha ohledech v dnešním světě panuje.

„Lidé sní o dokonalém životě. A přitom jim dokonalost života uniká.”

I když je Invaze zařazena do žánru sci-fi, rozhodně ji doporučuji i těm, kteří se obvykle takové literatuře vyhýbají. Samozřejmě zde některé znaky této tématiky jsou, ovšem pointa je zcela jinde. Pod veškerým humorem najdete několik důležitých zamyšlení nad tím, jak dnešní společnost (ne)funguje. A na závěr ještě jedna věc: milovníci typického amerického humoru budou z příběhu nadšení.

Ukázka:

Když mi Louie řekl, ať s nimi jedu na první velkou schůzi DR na jachtě Harryho Barnese, byl jsem pro všemi deseti. Kolem DR jsem byl moc rád a oceán jsem taky miloval.

Lita přirozeně využila právo veta. Dokonce i Louie přiznal, že se dozvěděli o speciálním vládním týmu, který má za úkol přijít na to, jak na téhle skvělé události pozabíjet co nejvíc DR. Louie se ji snažil uklidnit tím, že se nabourali do systému a ví v podstatě o všem, co armáda chystá. Ale podle ni „v podstatě” není tak úplně přesvědčivý argument. Lita mě ujistila, že by jí tak úplně nevadilo, kdyby mě zabili, ale děti by to mohlo trošku naštvat. Tomu jsme se zasmáli, ale pořád jsem z toho byl docela frustrovaný, moc jsem tam chtěl jít.

Ale jak už víte, hádat se s Litou je jako hádat se s vánicí. Pokaždé vás to pořádně semele.

A tak jsem udělal to, co občas musí udělat každý správný Američan. Rozhodl jsem se ji ignorovat a proplížil jsem se na vodu bez jejího svolení. Když budu mít štěstí, tak mě vyhodí do vzduchu nebo zastřelí a já už ji nikdy neuvidím a nebudu muset čelit důsledkům svého jednání.

Chtěl jsem vzít i kluky, ale i má hloupost má své meze.

Invaze – Luke Rhinehart. Omega, 2018.