Příznivci fantasy by si neměli nechat ujít novou sérii Krev Nocturny, do které se pustila Sable Sorensen. První díl právě vyšel pod názvem Vlčí pouto.

Autorka vás zavede mezi Spoutané – elitní královské válečníky, kteří jezdí na vlcích. Hlavní hrdinka Meryn Cooperová jimi opovrhuje. Odsuzuje jejich chladnokrevnou brutalitu i život v luxusu. Jenže pak dojde k událostem, kvůli kterým musí některé ze svých názorů přehodnotit. Její sestru Saelu totiž unesou nesmrtelná monstra a Meryn zná jen jediný způsob, jak by ji mohla zachránit: musí se přidat ke Spoutaným. Což ale samozřejmě nejde jen tak! Nejprve je nutné úspěšně složit smrtonosné zkoušky. Nejde o nic jednoduchého, někteří účastníci během nich dokonce přijdou o život. Jenže tím její starosti zdaleka nekončí… Ostatní soutěžící jdou Meryn po krku, musí se tedy před nimi mít neustále na pozoru. A i když se jí podaří navázat spojení s vlčicí, komunikace mezi nimi pěkně vázne! Komplikovaný je i vztah s jejím (zlomyslným) instruktorem. Dalo by se říct, že jediná osoba, s níž Meryn vychází, je princ Killian. Jenže právě jeho pozornost dělá z Meryn snadný terč. A navíc – hrad je plný tajemství!

Co se týče námětu, našla jsem v knize prvky z několika mých oblíbených sérií. Hlavní hrdinka prochází důležitými zkouškami, snaží se navázat spojení s (tvrdohlavým) zvířetem a k tomu chce zachránit milovanou sestru. Její pozornost je ale tak trochu rozpolcená, protože svou roli hrají v příběhu i city a láska. A asi nemusím říkat, že nakonec téměř nic nejde úplně podle plánu. Zároveň je ale třeba zdůraznit, že v mnoha ohledech je kniha opravdu originální. Možná autorka našla inspiraci v již vydaných (a poměrně známých) dílech, ale přesto do svého vyprávění dokázala vložit i pořádný kus vlastní fantazie a nápadů. Mně se třeba moc líbilo, jak zpracovala pouto mezi vlky a jejich jezdci. Jde o vztah založený na důvěře, který je však i plný konfliktů a vůbec různých emocí.

Celá kniha má velmi zajímavou atmosféru. Autorka se nebojí drsných a krutých scén, z jejího vyprávění často sálá temnota. Navíc budete mít problém (stejně jako Meryn) rozpoznat, komu vlastně můžete věřit. Tajemství, lži, zrada, intriky – vším se děj jen hemží. Několikrát jsem přemýšlela, komu mám fandit? Vztahy mezi postavami jsou tak komplikované… Panuje mezi nimi nenávist, vzájemně s sebou opovrhují. Ale právě díky všemu zmíněnému je děj tak čtivý!

Byť v příběhu vidím podobnost s jinými vyprávěními, myslím, že autorce se i tak podařilo vytvořit zajímavý svět. V knize nechybí mnoho různých zvratů – některé odhadnete, jiné vás překvapí. Každopádně si myslím, že vaši pozornost si  Sable Sorensen udrží. Což je celkem obdivuhodné, když vezmeme v úvahu, že kniha má přes šest set stran. Napětí graduje zejména v samotném závěru: doporučuji si na čtení vynahradit dostatek času, protože čím více se blíží konec, tím obtížnější je rozečtené vyprávění odložit.

Nerada soudím knihy podle vizuálního vzhledu. Občas se v krásné obálce ukrývá nepovedený příběh a naopak. Tady si ale krátkou zmínku neodpustím: po grafické stránce je kniha opravdu krásná – povedla se jak obálka, tak ořízka.

Myslím, že tato série rozhodně má potenciál upoutat pozornost čtenářů. Doporučila bych ji zejména fanouškům Čtvrtého křídla, Hunger games a třeba i Stmívání. Pokud ovšem zmíněné série nepatří k vašim oblíbeným, nezoufejte. I tak se vám příběh určitě může zalíbit.

Ukázka: 

Výborně. Čím početnější publikum, tím větší výhra.
Ozývá se dunivé bum, bum, bum. Můj protivník se těžkým krokem pomalu přibližuje. Je to rozložitý svalovec o dobrých pět palců vyšší než já, takže je nepochybně přesvědčený o své převaze. Tenhle typ člověka vůbec netuší, jak smrtonosná může být ladnost.
„Budeš litovat, že ses narodila, holčičko. Půjdeš pod zem, a nebude to pěknej pohled.“
U bohyně, to je ale suchar. Jenže publikum mu to baští, aspoň podle okolního běsnění.
Do oka mi pořád kape krev. Slušně mi to tím pravým hákem rovnou do čela nandal, to se musí nechat.
Předstírám ochablost. Stočím hlavu do strany a tváří se tisknu k udusané hliněné podlaze zápasnického ringu. Náhle v tom perverzním davu zachytím pohyb. Někdo se snaží protlačit až ke hrazení.
Lee. Nejspíš se utrhl z práce.
Svalnaté paže si založí na rozložité hrudi. Jeho čisťounká tunika kurýra v tomhle doupěti šupáků svítí na sto honů. Pak ke mně pobaveně zvedne obočí.
V duchu slyším jeho hluboký hlas: Přestaň si s ním hrát, Meryn. Prostě to skonči, máme před sebou celý večer.
Samozřejmě má pravdu. Mnohem radši už bych mu seděla na klíně, než se válela ksichtem ve špíně téhle smrduté špeluňky.
Tak fajn. Je čas tuhle show ukončit.
Můj protivník se přiblíží. Znovu zasténám a čekám, až ho budu mít přesně tam, kde chci. Nemá sebemenší tušení o pasti, kterou jsem mu nachystala, i když je tak průhledná. I když tenhle trik používám skoro při každém zápase.
Ve skutečnosti ho vidět nechce, protože se díky mně cítí být na koni. Nepochybuje o tom, že právě on se stane mužem, který porazí Meryn Cooperovou, neblaze proslulou Toulavou kočku z Východní čtvrti.
Idiot.

Vlčí pouto – Sable Sorensen. Praha: Cosmopolis, 2026.