Jen špetka štěstí

Spisovatelka Šárka Hieková má na svém kontě už mnoho knih. Mě si získala románem Vanilkový polibek, který vyšel minulý rok. Proto jsem si nemohla nechat ujít ani její novinku nazvanou Reklama na štěstí.

Do hlavní role autorka obsadila pětatřicetiletou Ivetu Zárubovou. Někteří lidé by nejspíš čekali, že v tomto věku už Iveta bude matkou. Opak je ale pravdou: je bezdětná a svobodná. Nejde o to, že by se nechtěla usadit. Naopak touží po lásce! Ale žádný potencionální přítel zkrátka není na obzoru… Soustředí se tedy alespoň na kariéru: pracuje v reklamní agentuře a věří, že by v brzké době mohla povýšit z vedoucí oddělení na kreativní ředitelku. Vždyť tuto pozici už prakticky stejně zastává. Přihlásila se do výběrového řízení a vzhledem k tomu, co pro agenturu vše udělala, doufala, že výběrko bude jen formalitou. Jenže pak se ukázalo, že šéf chce na této pozici muže nikoli ženu! A ideálně někoho úplně nového – s čerstvými nápady…

„Dvacet let ve firmě, roky zkušeností, měsíce příprav, nový kostým, to všechno bylo na nic. Sebevědomá hora testosteronu si nakráčela do zasedací místnosti a všechno shrábla.“

Než se Iveta naděje, má nového nadřízeného. Navíc do agentury nastoupí ještě další posila: sice jde tentokrát o ženu, ale Ivetě je hned jasné, že s ní nebude jednoduché pořízení… Ještě před pár dny doufala, že se její život brzy změní k lepšímu, ale zdá se, že se spletla…

Líbí se mi zápletka příběhu. Autorka pracuje i s několika zvraty, které nebudete očekávat. A díky tomu si udrží vaši pozornost. Celému vyprávění navíc nechybí autentičnost: Iveta řeší mnoho problémů v soukromém i pracovním životě. Vyčerpává ji totiž nejen situace v reklamní agentuře, ale i rodinné intriky. Těžko říct, co z toho je horší! Rodiče Ivetě neustále něco vyčítají (nelíbí se jim, že je nezadaná a bezdětná) a jako vzor ji předhazují sourozence. Jenže právě Iveta je z nich nejúspěšnější – má stabilní a celkem dobře placenou práci, takže je finančně zajištěná. A buduje si zázemí – koupila si domeček. Rozhodně za rodiči nejezdí jen proto, aby si od nich mohla půjčit peníze, jak to dělají její sestry!

„Proč se každý rozhovor stočil k penězům nebo k dětem, případně k obojímu? Ještě nemáš děti, víš houby, kolik co stojí. Většinou pak odpověděla, že právě proto se snaží co nejvíc si našetřit, než děti přijdou.“

Bavilo mě sledovat i vývoj vztahu mezi Ivetou a jejím bratrem – dvojčetem: tato postava má podle mě velký potenciál a přidává příběhu na zajímavosti. Zatímco někdy Standa působil jako osina v Ivetině životě (i mě vytáčel!), jindy jí opravdu dokázal podat pomocnou ruku, dát správnou radu. Když už stojí rodinné vztahy za nic, je fajn mít alespoň bratra, který se za vás postaví…

Šárka Hieková se věnuje aktuálnímu tématu. Svobodných a bezdětných žen po třicítce přibývá a stále častěji musí čelit nemístným poznámkám týkajících se svatby či založení rodiny. Jenže proč? Každá žena má právo se sama rozhodnout, zda vůbec někdy chce vstoupit do manželství a zda chce mít děti. A samozřejmě se také sama rozhodne, kdy k těmto událostem dojde. Některé ženy dají přednost kariéře, jiné prostě jen nemohou najít vhodného partnera. Další nechtějí přijít o svobodu a možnost dělat si, co se jim zamane. A je na tom něco špatného? Není! Taková zásadní rozhodnutí jsou soukromou věcí každého z nás. Kdyby se raději lidé starali sami o sebe než o ostatní…

Žijeme v době, kdy se mužské a ženské role stále více stírají. Proč tedy muži mají tendenci stále ženy podceňovat? I o tom Iveta může vyprávět! Bavily mě všechny scény, v nichž se nějaký muž pokoušel udělat z Ivety blbce, ale ona si takové chování nenechala líbit! Ponaučení? Pohlaví o inteligenci a schopnostech vůbec nic nevypovídá…

Netvrdím, že Iveta je dokonalá, i ona má samozřejmě své mouchy – stejně jako každý z nás. Ale s radostí jsem sledovala, jak s vervou překonává všechny překážky – i když jich v jejím životě více přibývá, než ubývá. Celá kniha se nese v duchu následujícího motta: „Když ti osud hází klacky pod nohy, postav si z nich žebřík.“  A já si říkám, že bychom se jím měli řídit všichni!

Tvorba Šárky Hiekové mě velice baví. Její příběhy působí reálně, autorka vytváří zajímavé hrdiny a se zápletkami dokáže pracovat neotřelým způsobem. Těším se, co si pro nás připraví příště!

Ukázka:

„A co ty? Už někoho máš?“
veta to čekala. Už během chvalozpěvu na Peťánka přemýšlela, jestli má říct pravdu, trochu si přibarvit skutečnost a pochlubit se, že chodí s Honzou, nebo sestru umlčet a prohlásit, že je lesba, jak už jí několikrát poťouchle radila Tayen.
„Vždyť na to ani nemám čas,“ přiznala nakonec a v duchu si spílala, že nevymyslela nic lepšího.
„Ta tvoje kariéra. Než se vzpamatuješ, neštěkne po tobě ani pes. Bude pozdě na manžela i na rodinu,“ prohlásila Pavla.
Iveta chtěla odpovědět, že Pavla jí nemá co radit, protože sama vidí děti deset minut denně u večeře, když chůvě skončí šichta. Chtěla zmínit, že v jejím případě není žádná výhra ani ten manžel, protože ji s každou chůvou podvádí, ale i tentokrát byla radši zticha.
„Máš pravdu,“ špitla jen a tvářila se, že zkoumá slunečnicový vzorek na plastovém ubruse.
„Měla by ses víc snažit,“ zamračila se matka.
„Nechceš zkusit nějakou seznamku?“ navrhla Pavla.
„Kolega v práci se právě rozvedl, zavolej mu,“ vložil se do hovoru švagr.
Věty k ní doléhaly odněkud zdálky, ani netušila, kdo je vyslovil. Všechno odkývala, vzala si telefonní číslo na rozvedeného kolegu, a jakmile to bylo jen trochu možné, rozloučila se. Proč si každý myslel, že je v pořádku strkat nos do jejího života?
Mezi dveřmi se jí matka ještě zeptala, jestli bude mít ty peníze na novou střechu, a Iveta automaticky odkývala i tohle.

Reklama na štěstí – Šárka Hieková. Praha: Motto, 2026.