Po delší době jsem si ke čtení vybrala thriller: zaujala mě kniha Nikdo na palubě, kterou napsala Emy McGuire.

Autorka zvolila naprosto jednoduchou zápletku a myslím, že tak potvrdila, že méně je někdy více. Vypráví o rodině populární televizní herečky Lily Loganové a multimilionáře Francise Camerona, kteří se s potomky vydali na plavbu luxusní jachtou. Celý týden poplují na širém moři na počest toho, že dcera Tia a syn Rylan odmaturovali a nyní se jim otevírá svět. Jenže o tři týdny později po nikom z nich není ani vidu ani slechu. Loď je nalezena osmdesát mil od pobřeží – bez posádky. Kam všichni zmizeli?

Co se během plavby přihodilo? I mně tato otázky vrtala hlavou. Nebojte se, vše se samozřejmě dozvíte – ovšem postupně. Díky pozvolnému dávkování klíčových informací si autorka udrží vaši pozornost až do samotného závěru. Těšit se můžete na odhalování rodinných tajemství, která vám vyrazí dech. Celé vyprávění je založeno na střídání několika časových linií, což mi v knihách vyhovuje. Za velice zajímavé považuji postavy: musím přiznat, že mé sympatie si tedy nezískali. Přesto je zřejmé, že autorka se nad jejich charaktery pořádně zamýšlela. Nestává se mi příliš často, že bych v příběhu neměla svého favorita, ale tady jednoznačně šlo o autorčin záměr. Mezi členy rodiny panují velice komplikované vztahy, které velkou mírou přispívají k napínavé atmosféře celé knihy. A když vezmete v úvahu, že se všichni nacházejí kdesi uprostřed vody, dopadne na vás ještě větší tíseň!

Líbilo se mi, že se Emy McGuir celkem často pokouší čtenáře překvapit různými zvraty. Občas jsem tušila, jakým směrem se děj bude ubírat, jindy jsem si vůbec netroufala hádat a jen jsem čekala, co se semele.

Snad všichni spisovatelé mají s každým svým dílem spojený nějaký příběh, který vysvětluje, proč se rozhodli pro daný námět. Emy McGuire se s vámi o ten svůj podělí. Myšlenku na vznik knihy si odnesla z plavby po moři z Říma do Karibiku, během které si původně chtěla odpočinout – jejím záměrem tedy vůbec nebylo ťukání do klávesnice a vymýšlení literárního debutu. Ale devadesátidenní pobyt na plachetnici ji ovlivnil mnohem více, než čekala. Trpěla steskem po domově, mořskou nemocí, záchvaty posvátné hrůzy a také inspirace. Celé týdny se jí nezdál jediný sen – na lodi se prý sny lidem zdají jen vzácně. A když se to stane, pak to má nějaký důvod. A Emy se svého snu nakonec dočkala. Uhádnete, o čem byl? Správně! O Cameronových. Od té chvíle věděla, že právě tento sen a také vlastní zkušenosti z tříměsíční plavby, využije pro svou knihu.

„V průběhu celé tříměsíční plavby jsem si dělala poznámky do zápisníku a popisovala do všech podrobností každý okamžik, který pro mě byl nějak významný. Potřebovala jsem se zabydlet v hlavách čtyř různých lidí, kteří měli zcela odlišný přístup k prožívání života na moři. Chtěla jsem tam mít pro oživení i špetku historie a mytologie.“

Kniha Nikdo na palubě je autorčiným debutem. Bereme-li to v úvahu, troufnu si tvrdit, že Emy McGuire má docela dobře našlápnuto. Celý příběh působil promyšleně a střípky informací do sebe postupně pěkně zapadaly. Já jsem tedy na její další tvorbu opravdu zvědavá.

Ukázka:

Na moři se stávají zlé věci. Bouře zabíjejí a bratři se mohou utopit.
Jenže šňůru od vysílačky moře asi přeříznout nedokáže.
Jerry se plížil luxusním salonem až ke dveřím, které nemohly vést jinam než do kajuty. Ruka mu na chvilku sklouzla ze spouště harpuny, aby mohl naladit vysílačku na kanál 16, mezinárodní námořní tísňový kanál pro případ nouze.
Jistota je jistota.
Otevřel dveře kajuty.
Kapitánská kajuta. Velká postel s tmavomodrou pokrývkou a smetanovými prostěradly. Byla tam i sametová pohovka vyrobená na míru, aby se vešla do těsného kouta. Na nočním stolku ležela otevřená rtěnka a kutálela se sem a tam v rytmu pohupování lodi. Zřejmě patřila ženě, která kajutu obývala.
Nikdo tam nebyl. Žádný spící kapitán, ani člen posádky s omluvou na rtech, všude mrtvo. Že by zkrátka… zmizeli?
Jerry zkontroloval vedlejší kajutu. V ní byla dvě samostatná lůžka se stejnými tmavomodrými přehozy. Jedno bylo rozestlané a válely se na něm knihy. Druhé bylo vzorně po vojensku ustlané. Zpod polštáře vykukoval skicák otevřený na kresbě jakési příšery.
Jerry si otřel čelo hadrem, který nosil v kapse košile, a bylo mu úplně jedno, že na něm zůstala zaschlá mečouní krev. Měl by okamžitě vyrazit dál a zavolat tu zatracenou pobřežní stráž.
Musel se vědomě donutit ke klidu a soustředit se. Ano, dělá správnou věc. Kapitán by mohl být třeba v bezvědomí a potřebuje pomoc. Zbývalo jen pár dalších prostor.
Jenže i poslední kajuta byla opuštěná.

Nikdo na palubě – Emy McGuire. Praha: Metafora, 2026.

logo