Pokud jste v minulém roce alespoň trochu sledovali dění ve světě literatury, jistě jste si všimli autorky Anny McPartlinové a její knihy Poslední dny Rabbit Hayesové. Pro mě je toto dílo jedním z nejlepších, které jsem kdy četla. Proto vás asi nepřekvapí, že jsem si nemohla nechat ujít ani její letošní novinku V klubíčku štěstí.

Hlavní hrdinkou je Maisie Beanová Brennanová. Tato žena neměla jednoduchý život. Možná vám to bude znít jako klišé, ale v tomto případě to tak rozhodně není. Vdávala se jako mladá dívka. Musela. Byla těhotná. S mužem, který ji na jejich první schůzce v podstatě znásilnil. S mužem, kterého nemohla vystát. A měla s ním strávit zbytek života. Nebylo to dobré rozhodnutí. V podstatě celé jejich manželství ji týral. Málem ji zabil. A pak zmizel. Z ničeho nic, neznámo kam. Maisie zůstala se svými dvěma dětmi a svou matkou. Zdálo se, že se vše v dobré obrací. Pak ovšem přišel den, kdy se její život opět nenávratně změnil.

„Jsi sama sobě tím nejhorším nepřítelem. Dělej nejlíp, jak umíš, a to musí stačit. Nikdo není dokonalý.”

Celý příběh se (kromě prologu a epilogu) odehrává během pouhých šesti lednových dní roku 1995. Přesto jde o šest nejdůležitějších dní Maisina života, které se nenávratně podepsaly na osudu jejího syna Jeremyho. Teď přišel čas o všem povyprávět a odhalit střípky vzpomínek na minulost. Jeremy byl počat násilnou cestou a násilně také zemřel. Tak vidíte. Osud ji skutečně naložil na talíř pořádnou porci.

„Jejich příběh už se psal nesmírně dlouho a nastal čas vyprávět ho ostatním.”

Jeremy byl chlapec, který vždy věděl, kde je jeho místo. Všem pomáhal, byl hodný, nikdy nic nepřeháněl, bral vážně svou roli jediného muže v domě. Jenže nikdy nebyl tak šťastný, jak se ostatním zdálo. Byl svědkem hrozných věcí. Naučil se vše nepříjemné pohřbívat hluboko pod povrch. Skrýval to, co ho trápilo. Svou bolest a strach.

Dějová linka je zajímavě sestavená. Celou dobu totiž víte, že se něco stalo. Víte, že Jeremy bude na konci příběhu mrtvý. Ovšem netušíte, co k takové tragédii vedlo. A to je důvod, proč tento román neodložíte.

Mám ráda knihy, které jsou psané z pohledu více postav. V tomto případě je samozřejmě dominantní samotná Maisie, ale svůj prostor mají i její děti, matka či Jeremyho kamarádi. Postupně se tak dozvídáte, jak danou situaci vnímají různí lidé. Přiznávám, že v příběhu bylo několik míst, kdy jsem se nemohla dočkat, až bude opět následovat podkapitola psaná z pohledu Jeremyho. Právě v nich se totiž dozvíte většinu odpovědí na otázky, jež vám budou běžet hlavou. To ale neznamená, že se jinak budete nudit. Toho se rozhodně bát nemusíte. Nouze zde totiž není ani o několik důležitých odhalení týkajících se dalších postav.

Mám-li napsat jednu jedinou věc, kterou podle mě tato autorka opravdu umí, je to práce s emocemi. Její příběhy jsou velmi emotivní a věřím, že se jí právě tímto podaří zasáhnout většinu čtenářů. Důraz však klade i na další hodnoty, které mají v životech lidí důležité místo: povinnosti vůči rodině, rodinné vztahy, vřelost, potřeba lásky a touha. A pak především pořádná dávku strachu, výčitek a hlavně naděje. Mohlo by tohle všechno být zakomponováno do příběhu lépe? Myslím, že ne.

V klubíčku štěstí doporučuji všem, kdo mají rádi společenské romány okořeněné prvky dramatu a lehkou romantikou. Tohle není jeden z těch obyčejných příběhů, na který za chvíli zapomenete. Naopak. Příběh Anny McPartlinové ve vás totiž bude po dočtení ještě dlouho rezonovat. Je to samozřejmě tím, co vše do něj dokáže vložit. A pak také tím, že v něm svým čtenářům předává určité poselství. Třeba si tak více lidí uvědomí, že právo na lásku má úplně každý.

Ukázka:

„Detektiv Brennan.” 

„Tady Maisie.” Její hlas zněl vzdáleně a cize. 

„Mai?” Všiml si obav v jejím hlase. „Co se děje?”

Slyšela, jak se v posteli snaží vydrápat do vzpřímené pozice. „Jde o Jeremyho. Zmizel.” Ta slova jí zvonila v uších. 

„Jak je to dlouho?”

„Včera v noci nepřišel domů, ve škole ho taky nikdo neviděl a nebyl tady ani včera ráno. Nikdo o něm neví už od nedělního večera!” Mluvila rychlým, tichým hlasem, jako by sama nemohla uvěřit tomu, co říká. Z každého slova přitom prýštila vina.

„Je to v pořádku, Mai, slyšíš mě? Všechno bude v pořádku.”

„To si nemyslím, Frede. Něco se muselo stát.” Nechtěla dovolit, aby nad ní převzala vládu hysterie. Dýchej, prostě jen dýchej, ty hloupá ženská. Hysterčit ještě nikdy nikomu nepomohlo.

„Už jsem na cestě k tobě.”

V klubíčku štěstí – Anna McPartlinová. Host, 2019.

logo DK