Život (ne)obyčejné ženy
Máte rádi českou literaturu? A znáte spisovatelku Ivanu Fajnorovou? Na svém kontě má zatím sice jen jeden román nazvaný Emilka, ale už po jeho přečtení mohu říct, že o této ženě určitě ještě uslyšíme!
Napsala příběh o jedné rodině, který se vlastně příliš neliší od toho, co prožívali v první polovině 20. století i další lidé. Šlo o komplikované období, v němž snad každý člověk bojoval s nějakým příkořím. Nicméně podobně jako další české autorky (namátkou např. Alena Mornštajnová či Karin Lednická) sepsala příběh o osudu několika lidí, který dokáže čtenáře zaujmout a oslovit.
„Mezilidské vztahy jsou komplikované a snaha odhalit všechna jejich zákoutí je dopředu odsouzena k neúspěchu.“
Autorka se při svém psaní volně inspirovala životem své babičky Růženky. Mějte však na paměti, že nejde o biografický román, ale románovou fikci – vše se tedy nezakládá na pravdě. Do vyprávění ale autorka samozřejmě zapojila i realitu: přelomové události 20. století jako první a druhou světovou válku, světovou hospodářskou krizi či poválečné uchopení moci komunisty.
„Co se má stát, stane se.“
Román začíná krátkým vyprávěním Emilčiny vnučky Judity Fencikové. Babička Emilka pro ni byla jedinou autoritou, kterou uznávala. Pojil je blízký vztah, Emilka měla jako jedna z mála příbuzných pochopení pro její poklesky a bez výhrad ji milovala. Judita ji obdivovala. Uvědomovala si, jak náročný život vedla. Co všechno zažila, vydržela a jakou vnitřní sílu v sobě dokázala najít i ve velmi těžkých situacích. Často spolu podnikaly verbální pouť do minulosti: Emilka vnučce vyprávěla o svém životě. A Judita se nyní snaží na společně strávené chvíle rozpomenout…
„Přese všechno, co Emilku potkalo, se nenechala zlomit a je odhodlaná se osudu stavět čelem.“
A tak se dostáváme k životu samotné Emilky – od dětství, přes dospívání až po stáří. Nicméně autorka se nevěnuje pouze Emilce, ale celé její rozvětvené rodině. Představí vám její rodiče, sourozence… V románu tak vystupuje poměrně dost postav a autorka rozebírá detailně většinu z nich. Často tedy opouští hlavní dějovou linku. Na druhou stranu vše, o čem píše, se na postavě Emilky nějakým způsobem podepsalo – pozitivně či negativně to ovlivnilo její dětství, dospívání atd.
Líbil se mi styl psaní a i já oceňuji autorčin cit pro jazyk. I když jde ve svém vyprávění dost do hloubky, nenudila jsem se. Dokázala jsem se vžít do většiny z postav a společně s nimi prožívala jejich radosti i starosti. Autorka dokázala vše bezchybně vylíčit, takže se vůbec nemusíte bát, že byste se v ději ztráceli. Navíc místy naťukne něco, co rozebere až později. Jenže ve vás vzbudí zvědavost… A tak čtivost románu rozhodně upřít nemohu. Mladší generace mají možnost poznat trochu jiný styl života, který byl pro tehdejší dobu typický. Lidé žili skromně, vychovávali mnoho dětí a museli se vyrovnat i s jejich ztrátou, protože všichni potomci se dospělosti nedožili. Zkrátka smrt číhala doslova na každém rohu. A pak přišla válka… V tomto ohledu je vyprávění místy docela syrové, ale bohužel i to k životu prostě patří.
„Na lidské neštěstí si člověk nakonec zvykne. Ke konci války lidé jako by byli k cizímu utrpení otupělí, každý prožíval hlavně svoji bolest a na hlubokou účast s těmi druhými už mu nezbývala energie.“
Jde o jednu z knih, která ve vás během čtení vyvolá pěknou řadu emocí. A taková vyprávění já mám ráda. Je to důkaz, že s postavami alespoň na chvíli sdílíte jejich životy. A není vám jedno, co všechno se kolem nich odehrává. Moc byste jim přáli, aby jejich život byl plný lásky a štěstí. Jenže realita je bohužel úplně jiná. Musí se vyrovnat s mnoha problémy. A když už se jim to podaří, stejně se objevují další a další.
Ještě jednou zdůrazňuji, že jde o autorčinu prvotinu. A proto závěrem musím konstatovat, že jde o dobře promyšlený a propracovaný příběh, který zaujme především milovníky rodinných ság.
Ukázka:
Emilka se snaží hlavně příliš nepřekážet a postarat se o Bětušku. Přestože je ve svých bezmála pěti letech nebývale bystrá, chybí jí Mínina zodpovědnost a Andulina trpělivost, a tak než se její sestry vrátí v poledne ze školy, bývá ze samých povinností celá na trní. Pokud to jen trochu jde, Marie nechá Bětku hlídat raději někým z dospělých. Pokud ona sama nemá času nazbyt, vezme ji pod svá křídla Josefína a díky tomu, že je Bětuška ze všech dětí nejklidnější a umí se do činností zabrat plně a na dlouhou chvíli, zvládá její hlídání dokonce i děda.
Na Mariiných bedrech leží celá domácnost, a vidouc Emilčinu neposednost, nabádá ji k plnění drobné výpomoci alespoň při vaření. Emilka by vařila hrozně ráda, ale maminčiny představy o jejím vaření spočívají v pouhém – dones mi ze spíže cibuli, zaběhni na zahradu pro pažitku, pozametej tu rozsypanou mouku… Emilka otráveně vzdychá a dožaduje se míchání polívky či krájení mrkve, ale i tak kmitá jak čamrda, protože má maminku ráda a ví, kolik práce na jejích ramenou spočívá.
Emilka – Ivana Fajnorová. Brno: Jota, 2022.
Napsat komentář