Velká příležitost

Katherine Center je žena přezdívaná jako královna pohodových romancí. Znáte její tvorbu? Ať sáhnete po jakémkoli jejím díle, neuděláte chybu. Já vám mohu doporučit třeba nejnovější román Tvář lásky.

Seznámíte se s ženou jménem Sadie, která se momentálně tak nějak protlouká životem. Rozešla se s přítelem, nedaří se jí v práci a oslnivá není ani její finanční situace. Však se taky musela přestěhovat do neobyvatelného ateliéru, protože si nemohla dovolit vlastní byt! To vše jen kvůli tomu, že před lety ignorovala rady svého otce a i přes jeho hlasité protesty nastoupila místo na medicínu na výtvarnou akademii…

„Vzdáváš se kariéry i dobrého platu a chceš dělat něco úplně zbytečného, navíc špatně placeného?“

Krušné období začalo hned po dokončení studia. Sadie neuspěla v žádné z výtvarných soutěží. Nikdo nestál o její obrazy. Pár portrétů lidí a zvířat prodala na Etsy, jenže takový výdělek ji nepokryl ani nájem. Před svým otcem ovšem nikdy nepřiznala, jak špatně se má.

„Všichni v sobě nosíme hluboko zakořeněnou touhu, aby na nás byli rodiče hrdí.“

Nyní zjistila, že se dostala do finále soutěže Sdružení severoamerických portrétistů – nejprestižnější portrétní soutěže v USA. Už zbývá jen utkat se s dalšími devíti umělci – výhru (finanční odměna deset tisíc dolarů) má skoro na dosah! A peníze by se Sadie skutečně hodily… Sadie musí během příštích šesti týdnů vytvořit nejlepší portrét svého života, aby měla šanci vyhrát. Jenže osud si s lidmi často šeredně hraje, takže štěstí se během chvilky promění v neštěstí: Sadie prožije nekonvulzivní záchvat. Přímo na přechodu pro chodce. Málem ji přejede auto… Naštěstí ji k sobě strhne neznámý muž – tím jí zachrání život. Vyšetření v nemocnici však Sadie nemine. Na snímcích z magnetické rezonance lékaři objeví v mozku kavernom vyžadující operaci.

„Kavernomy se neurologicky nijak neprojevují, často vám za celý život nedělají žádný problém, ale mohou prasknout a pak způsobují záchvaty.“

Čemu dá Sadie přednost? Zdraví, nebo kariéře? Pokud půjde na operaci, možná nebude mít dostatek času na svůj vítězný portrét. A to zatím netuší, že pokud by operaci skutečně podstoupila, mohla by přestat rozeznávat lidské tváře! Její kavernom leží blízko oblasti zvané fusiformní závit. Pooperační otok by na něj mohl tlačit a znemožnit ji tak rozeznávat obličeje. Což je u portrétistky obrovský problém…

„Jako portrétistka se dívám na obličeje jinak. Okamžitě si je rozkládám na tvary a hledám nejzajímavější rysy. Dokážu vám přesně říct, proč je někdo pohledný i proč je obyčejný. Myslím z uměleckého hlediska.“

Autorka mě baví svými nevšedními zápletkami. V dnešní době je opravdu těžké najít mezi obrovským množstvím nových knih tu, jejíž námět lze považovat za originální. Tvář lásky mezi takové knihy patří. Já se musím přiznat, že jsem nikdy o kavernomu neslyšela. Ani o fusiformním závitu. S takovými pojmy se určitě setkávají studenti medicíny, takže pokud mezi ně patříte, možná v románu nic nového neobjevíte. Nicméně já jsem se dozvěděla spoustu nových informací o zdravotním omezení, o kterém jsem nic netušila. Prosopagnosie – především ta získaná – lidem velmi komplikuje život. Dovedete si představit, že byste najednou nikoho nepoznali? A museli neustále přemýšlet, s kým vlastně máte „tu čest“?

Dalším důležitým tématem, kterému se Katherine Center věnuje, jsou mezilidské vztahy: zejména komplikovaný vztah mezi otcem a dcerou. Ačkoli otec je pro hlavní hrdinku nejbližším člověkem (její maminka zemřela, když Sadie bylo čtrnáct let), nikdy by se na něj neobrátila s žádostí o pomoc. Proč se tolik odcizili? Jak diagnóza hlavní hrdinky ovlivní jejich vztah? Možná se jim konečně podaří najít společnou řeč a vyjasnit si pár věcí z minulosti…

„Tím, že jsem poznala jeho pohled na věc, jsem změnila ten svůj.“

Těšit se samozřejmě můžete i na romantickou linku – rovněž skvěle zpracovanou. Sadie se totiž ocitne v situaci, do které by se nikdo z nás dostat nechtěl. Autorka vám ale ukáže, že všechno zlé je pro něco dobré. Přestože Sadie o něco přijde, zároveň něco získá… Závažná témata navíc autorka odlehčuje humornými situacemi, takže se při čtení i pobavíte. Zároveň příběh potěší milovníky psů, protože Sadie jednoho chlupáče také má. A je pro ni velmi důležitý – prostě nejlepší přítel!

Pokud máte autorčiny předchozí romány rádi, určitě vás nezklame ani Tvář lásky. Já vám ji mohu jen doporučit!

Ukázka:
„Už jsem tomu chirurgovi v nemocnici řekla, že to chci odložit. Protože pracuju na projektu, který nepočká.“
„Lucinda se o tom zmínila. Nějaká velká příležitost.“
Jasně že mu to vyslepičila. O čem jiném by se bavili? „Jedna z mnoha,“ řekla jsem. „Jen jedna z mnoha. Příležitostí mám spoustu.“ A pak jsem dodala větu, kterou už jsem si asi mohla odpustit: „Celý můj život je jedna velká příležitost.“
Dlouze se nadechl. „Ale ty nemůžeš čekat.“
„Poslouchej, Richarde, odkdy jsi tak umíněný?“
„Neříkej mi Richarde. Dávám přednost tátovi.“
„Proč na mě tak tlačíš? Ten doktor říkal, že to až tak urgentní není.“
„Je potřeba to vyřešit co nejdřív. Je to urgentní.“
K získání tátovy pozornosti je potřeba tenhle kalibr. „Měla jsem si ten kavernom pořídit už před lety.“
„Máš ho celý život. Je to dědičné.“
„Žertovala jsem.“
Ale táta neměl náladu na vtipy. Vypadal, že o mě má vážně strach.
Měl strach o vlastní dceru. Možná poprvé v životě.
„To bude dobrý,“ řekla jsem. „Já to zvládnu.“
„Už jsem to domluvil,“ zavrtěl táta hlavou. „Operace bude ve středu.“
Zamračila jsem se. „Jako tuhle středu?“
Přikývl, jako že je to dané.
„Budu k tobě upřímná,“ řekla jsem, „trochu mě překvapuje ten přehnaný zájem od člověka, který se mě deset let nezeptal na nic osobního.Takže o co jde?“
Přikývl, jako kdyby na tuhle otázku čekal. „O tvoji mámu,“ řekl s pohledem zapíchnutým do poškrábané desky kavárenského stolku.
O moji mámu? Táta o ní nikdy nemluvil.
Skoro jsem nedýchala, ale on dlouho nic neříkal, tak jsem se zeptala: „Co s tím má máma společného?“
„Tvoje máma…“

Tvář lásky – Katherine Center. Praha: Motto, 2025.