Živá hračka

Také jste jako děti chtěli mít doma živou žirafu nebo třeba slona? Tak to dnes přináším tip na čtení přesně pro vás. Nakladatelství Metafora totiž nedávno vydalo knihu Slon od Martina Sutera. A hlavní hrdinkou není nikdo jiný než maličká růžová slonice, která svítí ve tmě. A ano, je živá. A garantuji vám, že toto roztomilé zvířátko si vás okamžitě získá. I když je výsledkem nepovedeného vědeckého experimentu, tak je okouzlující a šarmantní, zároveň zvídavá, trošku nemotorná, ale hlavně oddaná těm, kteří se o ní starají.

„Někdo chtěl vytvořit luxusní hračku a vyšlo mu z toho citlivé stvoření.”

Námětem tohoto díla jsou genové manipulace. Ale to je vám asi jasné už z mých předchozích vět, protože jak jinak by vznikl malý a růžový slon, který svítí ve tmě? Všichni dobře víme, že mít doma takové zvířátko je naprosto nereálné. Jenže ve chvíli, kdy dojde k manipulaci s geny, je možné prakticky všechno. Ačkoli nejsem této tematice dvakrát nakloněna, autor mě svým příběhem dokázal tak zaujmout, že jsem ho přečetla v podstatě jedním dechem. A maličkou slonici, která při narození vážila dvě kila čtyři sta padesát gramů, jsem si zamilovala. Všechny peripetie okolo tohoto neobvyklého stvořeníčka jsem prožívala tak, jako by se týkaly zvířátka, které mám doma. Bála jsem se o ní a zároveň si přála, aby mohla vést poklidný život mezi těmi, kteří ji mají rádi. A nikoli mezi těmi, kteří ji chtějí pouze využít a jediné, co v ní vidí, je balík peněz. A někdo takový bohužel číhal doslova na každém rohu.

Dalo by se říct, že dílo je rozděleno na dvě dějové linky, které jsou vzájemně propletené a nakonec se spojí v jednu. Kapitoly jsou opravdu kratičké a každá je uvedena datem, abyste věděli, v jaké části příběhu se právě nacházíte. Autor totiž zvolil takovou formu, že střídavě vysvětluje to, co se aktuálně děje, a zároveň se dozvídáte i události, které k tomu původně vedly. Doufám, že mé vysvětlení není matoucí, ale orientovat se v ději budete snadno – právě díky dataci každé kapitoly.

Příběh je velmi pestrý na charaktery hlavních hrdinů. Najdete v něm ty, které si oblíbíte. Ale také ty, které budete nesnášet. Myslím, že mohu říct, že i hlavní hrdinové jsou zvoleni poměrně netypicky. Jednak je to již zmiňovaná maličká slonice. Růžová. A svítící. Nezastupitelnou roli má v díle také Fritz Schoch, který je už několik let bezdomovcem. Jak to tak bývá, holduje alkoholu. Je však přesvědčený o tom, že s pitím žádný problém nemá. Samozřejmě může kdykoli přestat. Chudák netuší, že tento svůj názor si bude moci brzy ověřit v praxi. Právě on totiž maličkou slonici najde – v jeskyni, kde přespává. Starat se o takové zvířátko je však velká zodpovědnost. Rozhodně to není úkol pro žádného opilce. Je třeba ji pravidelně každé tři hodiny krmit, vyžaduje celodenní péči. Možná, že Sabu, jak ji Schoch pojmenoval, je pro něj znamením nového začátku. I když to bude znít trochu jako paradox, možná představuje šanci na normální život. A možná, že díky ní pozná i lásku… Schoch působí jako muž bez minulosti. Je mlčenlivý, trochu tajemný. Ačkoli je přátelský, dokáže si ostatní držet od těla. Za jeho chováním se skrývá vlastní příběh, který bude postupně odhalen.

„Když člověk deset let pracuje na tom, aby zapomněl, někdy se to povede.”

To však pořád není vše. Malá slonice se samozřejmě někomu ztratila. A ten někdo ji bude chtít zpátky. Začíná tedy hon, jehož se účastní několik osob. Je totiž více lidí, kteří se domnívají, že na ni mají nárok. Jejich cíle jsou odlišné, ale většina v ní vidí zdroj bohatství. Ať už prohnaný Roux, který genové manipulace ve své vlastní laboratoři provádí, protože v nich vidí zlatý důl a navíc se chce pomstít svému bývalému zaměstnavateli. Nebo Pellegrini, majitel stejnojmenného a ne zrovna úspěšného cirkusu, jehož slonice Asha malé slůňátko porodila. I jemu by vytrhlo trn z paty.

„Každý někde je, předtím než zmizí.”

Ačkoli je Slon řazen mezi thrillery, já v něm vidím také fantasy. Nicméně děj je zajímavý a dobře vymyšlený a obsahuje prvky, kterými se liší od knih ze stejné kategorie. Rozhodně mu nechybí napětí, zároveň vás ale chytí za srdce. Musím říct, že má očekávání překonal. A chválím obálku, která s vlastním obsahem dokonale ladí.

Ukázka:

Půda byla kluzká a s neskladnou velkou taškou přes rameno by nebylo snadné ani pro mladšího a střízlivějšího muže zastavit na správném místě a zase vyšplhat dva metry nahoru ke vchodu do jeskyně. Uklouzl a chytil se obnažených kořenů, které ho už vícekrát zachránily. Vchod do jeskyně teď ležel tři metry nad ním. S klením a na všech čtyřech čekal, až popadne dech.

Po pauze k nabrání dechu začal šplhat nahoru. Když s koleny a rukama od bahna dospěl ke křoví, uviděl, že je pořádně zřízené: mělo utrhané listy a větve. To nemohl způsobit vítr. Zašoupl tašku kolem křoví dovnitř a vplazil se do polotmy jeskyně. 

A už to tu bylo zase, růžově svítící a se vztyčenýma ouškama – fantom minulé noci! Schoch zadržel dech a nehýbal se. 

Minislon stál stejně nepohnutě. Tak nehnutě, že se Schoch nadechl. Tedy přece jen hračka. 

Vklouzl zcela do jeskyně a vztáhl po něm ruku. Ale ještě než se ho dotkl, sloní se pohnul. Sklonil hlavu a pak ji zvedl vzhůru a vztyčil chobot. Schoch ucukl rukou. bytost se prudce otočila a stáhla se do nejzazšího úzkého kouta jeskyně, kam nedosáhl.

„Já se zblázním!“ vyrazil ze sebe.

Slon – Martin Suter. Metafora, 2017.