Utajené touhy

Žádná žena, která miluje romány, by si neměla nechat ujít Tajemné cesty parfémů od Cristiny Caboniové. Román, který tato autorka napsala, vás rozhodně pohltí a hlavně chytí za srdce. Jen zřídka se mi stává, že si nějaký příběh tolik oblíbím, že ho vlastně vůbec nechci dočíst, ale zároveň nejsem schopná ho odložit. Jednoduše proto, že nechci opustit hlavní postavy, které mi přirostly k srdci. Pak mi nezbývá nic jiného, než si ho šetřit a pomaličku si vychutnávat každou kapitolu. Toto dílo si mě dokázalo získat pouhým prologem. Už po těchto třech stranách jsem věděla, že z něj budu nadšená. V mém případě rozhodně patří k těm, ke kterým se ráda a s chutí brzo vrátím. A věřte mi, že se mu tak dostává velkého privilegia.

„Vůně je cesta. Následovat ji znamená objevit vlastní duši.”

Autorka vypráví příběh šestadvacetileté Eleny Rossiniové, která zrovna neprožívá příliš šťastné období. Zjistila totiž, že její snoubenec Matteo ji podvádí. Navíc ho s jeho milenkou nachytala in flagranti. Byl to pro ni velký šok, měli společnou restauraci, sny, plány… Vždy dělala vše proto, aby jejich vztah udržela. A on ji stejně zradil. Elena má pocit, že je najednou všemu konec. Připadá si ztracená, prázdná a osamělá. Stejně jako když byla malá holčička: svého otce nikdy nepoznala. Matka se vdala za muže, jenž nedokázal překousnout to, že jeho manželka má dítě, které není jeho. Její matka nakonec dala přednost svému manželovi a Elena od osmi let vyrůstala u své babičky. Elena tedy neměla zrovna šťastné dětství a vzpomínky na něj je protkán celý příběh. Najde nakonec sílu k tomu, aby své matce odpustila?

„V určitou chvíli se člověk musí zbavit toho, co mu otravuje duši. Je to otázka přežití.”

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. A přesvědčí se o tom i má oblíbená hlavní hrdinka. Ženy z rodiny Rossiniových mají jednu velkou vášeň – parfémy. Všechny byly velmi nadané parfémářky. Jedné z nich se dokonce kdysi dávno podařilo vytvořit Dokonalý parfém, jehož složení je však opředeno tajemstvím. Dochovala se totiž pouze část vzorce na jeho výrobu. A právě tajemství Dokonalého parfému se stalo osudem všech dalších žen z rodiny Rossiniových – všechny se ho snažily odhalit. Určitě vás nepřekvapí, že i Elena byla do tajů parfémů zasvěcena. A všemu, co se o nich naučila, vděčí právě své babičce. Nutno podotknout, že její schopnosti ohledně analýzy vůní jsou naprosto jedinečné. Chápe totiž parfém jako příběh, vidí v něm způsob komunikace, jen jemnější a okamžitý. Ví, že jedinečné parfémy by měly zrcadlit utajené touhy. Měly by být cestou k duši.

„Nestačí ti jen vůni cítit, ty vidíš až za ni. Vůně před tebou nemá žádné tajemství.”

Jenže teď jako dospělá už se nějakou dobu vyhýbá všemu, co bylo součástí její minulosti. Odmítá se do ní vracet. Nechce probudit své čichové buňky a nechat se unášet vším, co její nos dokáže zachytit. Její vztah k vůním se v průběhu život hodně měnil. Jako malá holčička je milovala, ale lásku k nim velmi brzy vystřídal strach. Nakonec se je naučila ovládat. Po rozchodu s Matteem však vůně zase po dlouhé době začaly ovládat ji. Přemohly ji a nutily vzpomínat na minulost.  Nejprve se bránila, nechtěla dopustit, aby její život řídil čich. Už ji totiž ukradl dětství… Pak se ale potlačovaný talent v Eleně opět probudil a její život začalo naplňovat vzrušení. Podvolila se mu. Matteova nevěra ji nasměrovala směrem k novému životu…

„Běž svou cestou, ale nikdy neopouštěj vůni. Jednou to pochopíš, je to tvůj osud.”

Elena je takovým typem hlavní hrdinky, kterou si prostě musíte oblíbit. I když to tak na začátku nevypadá (chvíli působí jako naivní dívenka), ukáže se, že je velmi cílevědomá. I přes komplikace, které se ve větší či menší míře neustále v jejím životě objevují, se nakonec dokáže rozhodnout, čeho chce dosáhnout. Je to přesně ten typ postavy, která se za žádnou cenu nevzdává. A nakonec si jde za svými sny. Jediné, o co skutečně stojí, je být šťastná. Obyčejně šťastná.

„Osud se dá změnit, chce to jen dostatek vůle.”

Celé autorčino vyprávění je naprosto podmanivé. Je to vlastně úžasná hra s vůněmi prostřednictvím slov. Ani si nedovedu představit, jak těžké pro autorku muselo být najít dokonalý popis vůní. Svého úkolu se však zhostila s grácií a já měla při čtení pocit, jako bych cítila naprosto všechno, o čem píše. Všechny popisy jsou neskutečně barvité, voňavé a působí naprosto profesionálně. Zároveň z nich ale sálá blíže nespecifikovatelná magie. Cristina Caboniová totiž stejně jako její hlavní hrdinka dokáže vůně proměnit v jednotlivé emoce a zasvěceně o nich mluvit. Právě toto je obrovskou předností jejího románu. Chválím také zpracování knihy. Každá kapitola je uvedena popisem některé vůně a nechybí ani drobný obrázek, který ji znázorňuje. Příjemným bonusem je i slovníček vůní na konci knihy.

Tajemné cesty parfémů představují tu pravou knihu pro všechny romantické duše. Jen těžko bych hledala něco, co bych mohla příběhu vytknout. Obsahuje všechny potřebné ingredience a navíc v tom správném poměru – přesně jako Dokonalý parfém.

Ukázka:

 „Já bych utekla. Něco bych si vymyslela. Proboha, proč jsi s ním byla?” Monique byla jako vždy přímá. Elena se posadila na lavičku vedle schodiště. Potřebovala popadnout dech.

„Děti… přál si jich spoustu. Říkal, že jsou pro něho tou  nejdůležitější věci. Já jsem si přála jen jednoho syna. A pak… vůbec nechápu, že jsem neviděla, co to je vlastně za člověka.”

„Poslouchej, už o něm nemluv. Budeme se bavit o tobě, už ses rozhodla, jestli pojedeš do Grasse?”

Elena zavřela oči. „Nemůžu, teď ne. Nechce se mi…”

„Tak přijeď do Paříže! Moje místo v Narcissu je volné. Kdyby Jacques věděl, co umíš, okamžitě by tě zaměstnal.” Monique se natáhla na postel s vizitkou pana Le Notre v ruce.

Elena zpozorněla. „Co to říkáš? Nedělej si srandu, no tak. Mluvíme o Narcissu, ne o nějaké běžné parfumerii.”

Kamarádka na chvíli zmlkla a přemýšlela. „Představme si, že to místo je opravdu volné, vzala bys ho? Mám tady taky svůj starý byt, mohla bys bydlet tam. Je to v Marais, žije tam spousta Italů a ode mě je to jen dvacet minut metrem. Takže?” Její hlas se stal rozhodným a nedočkavým, jako by ji samotnou nápad oslnil a získával konkrétní obrysy. 

„Nevím, takové místo, no, řekla bych… a pak bych musela všechno zařídit, zavřít dům…”

Monique vyskočila a sedla si na postel. „No tak Eleno, přemýšlej. Práce v Paříži, nový život.”

Tajemné cesty parfémů – Cristina Caboniová. Jota, 2017.