Zima skončila, ale léta se někteří nedočkají

Temná tání jsou druhým dílem série Smrtná zima. A přináší s sebou nový rozměr příběhu. Na začátku si shrneme to nejdůležitější, co jsme už mohli zapomenout z minula. Ve Smrtné zimě se lidé báli vystrčit nos z hradeb své vesnice, protože měli strach z bájných malmaků, o kterých se tradovalo, že zabíjejí. Poté, co statečná Emmeline zjistila pravdu, že taková stvoření vůbec neexistují a dokonce s sebou přivedla tři obyvatele původních národů, padly staré, promyšlené lži.

„Nenávist bývá zakořeněna hodně hluboko.“

Ve druhém díle se v osadě moc neohřejeme, protože se spolu s hrdiny vydáme na cestu za proroctvím. Změníme tedy prostředí a také nepřítele. Hrdinové už vědí, že zemi neohrožují malmaci, ale smrtelně nebezpečné krvácení a také, že nejsou jedinými přeživšími. V Temném tání narazíme na několik dalších osad a skupin lidí, z nichž se všichni nechovají zrovna přátelsky. A některým se vyloženě zamlouvá, že neplatí žádné zákony, které je třeba dodržovat. Chtějí totiž získat co největší území. A ti, kteří jim stojí v cestě, hořce litují.

Příběh je v mnohém temnější a drsnější. Některé scény se vám vryjí do paměti. Počítejte, že během cesty na hrdiny čeká nejedna zkouška a že k cíli všichni nedorazí.

Tání přichází stejně jako horečka. V jednom okamžiku vám ledové vichry la prise kvílí v hlavě, jako by s tím už nikdy neměly přestat, a v dalším nastane ticho. Mrtvolné ticho.

V díle hraje důležitou roli i popis přírody, který si autorka užívá. Boormanová v mládí žila v provincii Alberta, kde bývaly dlouhé, kruté zimy a jarní tání lidé s nadějí očekávali. Možná právě rodná Alberta přivedla autorku k nápadu začít psát tuto sérii. A podle mého názoru se Boormanová alespoň z části nechala inspirovat tamními lesy.

Jde o napínavý, chvílemi děsivý až nelítostný příběh. Ti, kteří četli Smrtnou zimu, už nebudou překvapeni tím, že jde o vyprávění v přítomném čase. Což není zase moc typické a vím, že mnozí čtenáři s tím mají problém. Podle mě to naopak příběh ozvláštní. Dalším zpestřením je použití francouzských výrazů, které jsou opět autorkou dovysvětleny.

„Jenže přežívat a žít jsou dvě naprosto odlišné věci.“

Jelikož jde o trilogii, je dopředu jasné, že děj není ukončený. Navnadí čtenáře a opustí ho ve chvíli, kdy není vůbec jasné, co se bude dít dál. Autorce v zahraničí letos v listopadu vyšel závěrečný díl Heartfire, s kterým se s Emmeline definitivně rozloučíme.

Kate A. Boormanová je kanadská spisovatelka, která na sebe upozornila debutem Smrtná zima. Ve volném čase plánuje cesty do ciziny s manželem a dvěma dětmi, ráda si posedí venku s přáteli a nepohrdne čokoládou. Více o autorce si můžete přečíst zde.

Ukázka:
V hlavě mi hučí, jako by mě právě zaplavovala obrovská dravá řeka, voda mnou zmítala a já se v ní topila. Chci se zahrabat hluboko do země, hlouběji, a pohřbít se pod všechnu tu hnilobu a mech. A jak se topím v lesní půdě, chtěla bych pokácet všechny ty vysoké stromy kolem sebe a dovolat se až k narůžovělému nebi. Zatímco se pohřbívám v obrovském zármutku, který mě pohlcuje a oslepuje, cítím, jak se les tříští na kousky a jak stromy i nebesa rotují kolem mě.

Temná tání – Kate A. Boorman, Host, 2016.