Ženy na lovu

Dnešní recenze potěší především ženy – konkrétně milovnice thrillerů. Ráda bych vám totiž představila novinku z nakladatelství Jota: Ženy na lovu, jejíž autorkou je May Cobbová.

Sophie pracovala deset let jako redaktorka lifestylového časopisu. Žila na předměstí Chicaga, ale před sedmi měsíci se s manželem Grahamem a malým synkem Jackem přestěhovala do texaského Mapletonu. Přestože má vše, co si přála, není spokojená. Nudí se. Víkendy tráví s rodinou, ale během pracovních dní není tolik vytížená. Často neví, co si s volným časem počít…

„Mně se tu nejdřív líbilo. Ale co se při našem příjezdu jevilo jako svěží závan vzduchu – skoro žádná doprava, prakticky prázdné obchody, nekonečné denní hodiny jen pro sebe –, mě kupodivu začalo brzy obtěžovat.“

Sophie touží po přátelství s Margot Banksovou ze slavné rodiny Banksů z východního Texasu. Už několik generací této rodiny se topí v penězích vydělaných těžbou ropy. I Sophii by se líbil takový život – tolik vzdálený tomu jejímu. Už dříve trávila mnoho času pozorováním Margotina domu. Díky sociálním sítím (jako je Facebooku či Instagram) už však nic takového dělat nemusí. Stačí v teple domova zapnout počítač a za chvílí se dozví vše, co ji zajímá. Ale vypadá to, že po několika měsících stalkování konečně bude mít příležitost se osobně seznámit nejen s Margot, ale i s jejími nejbližšími kamarádkami! Díky své kamarádce Erin, která pracuje pro městskou radu, kde má na starosti vybrané občanské záležitosti. Erin se podílí také na různé dobrovolnické činnosti, takže občas zabrousí i do vyšších kruhů. A tak se Sophie dostala do blízkosti Margot: setkaly se totiž na zahradní slavnosti pořádané Margotiným tchánem a tchyní. Víte, co dělají ženy z vyšších kruhů, které mají až příliš volného času? Střílejí. A uspokojují své potřeby, které nedokáže uspokojit jejich manžel… Je to pro ně způsob, jak vypustit páru. Co myslíte, jak hluboko do Margotina života se Sophii podaří proniknout?

„Vím, že moje fixace na Margot není normální.“

Je zřejmé, že Margot a její přítelkyně se pohybují ve zcela jiném světě než Sophie. Dokáže mezi ně zapadnout? Co všechno pro to bude ochotná udělat? A riskovat? A čeho všeho jsou tyto ženy schopny?

„No každopádně jsme všechny trošku znuděné životem a potřebujeme si to nějak zpestřit.“

Příběh se nejprve odehrává v několika časových rovinách: autorka skáče z minulosti do současnosti a naopak. Což na vás může působit chaoticky. Nicméně pokud budete mít pocit, že se v ději ztrácíte, vydržte. Po pár stránkách už se děj odehrává v současnosti, takže se v něm bez problémů budete orientovat. Objevuje se zde také poměrně dost postav, některé poznáte více, jiné méně. Každopádně mě bavilo, jak autorka pracuje s jejich psychologií. Každá z postav je jiná a uznává jiné hodnoty.

May Cobbová do knihy zapojila i jedno z poměrně důležitých témat: kolik informací o sobě či o své rodině lidé sdílejí na sociálních sítích? Odhalují tak své životy a zbytečně riskují své bezpečí. Dále (jako v mnoha dalších knihách) ani zde nechybí komplikované mezilidské vztahy a především intriky. Uvidíte, že někdy se nedá věřit ani těm, které považujete za své přátele.

Vyprávění představuje mix několika žánrů. Některé pasáže jsou jako vystřižené z erotického románu, jiné by se naopak mohly z fleku objevit v detektivce. Zároveň si autorka se svými čtenáři pěkně pohraje, pokud si nepřečtete anotaci, pravděpodobně nebudete během první poloviny vyprávění absolutně tušit, kam dějová linka míří… A i když si myslíte, že víte, co se mezi hlavními hrdiny děje, nezapomeňte, že věci obvykle nejsou takové, jaké se zdají… První poloviny knihy se vyznačuje pomalejším tempem, ale druhá polovina pak nabírá pořádný spád.

Nahlédněte do života hlavní hrdinky. Svěří se vám se svou (nejen internetovou) posedlostí Margot, ale i s mnoha dalšími věcmi: líčí své dětství, dospívání, seznámení s manželem, narození syna a nezapomíná ani na své temné touhy… Ponořte se i vy společně se Sophií do světa nekonečných večírků a ženských intrik! Naprosto souhlasím s tím, že Ženy na lovu potěší fanynky seriálu Zoufalé manželky. I já jsem jim před lety propadla a tato kniha se skutečně nese v podobném duchu.

Ukázka:

„Všimla jsem si, že sis dneska večer nějakou dobu povídala s Margot a těma jejíma kámoškama,“ pronese a v hlase přitom nemá ani náznak žárlivosti. Silueta dubu je proti purpurově ošlehanému nočnímu nebi černá. „Překvapilo mě to,“ dodá. Dřívější ovínění je, zdá se, pryč a v obličeji se jí teď usídlila spíš starost. „Jenom jsem ti chtěla říct,“ – nahne se ke mně blíž, jako by nechtěla, aby to slyšel někdo další, – „abys byla opatrná. Margot Banksová není dobrý člověk.“